Do školky v 15 měsících? To já bych nikdy...

Látkové pleny, dlouhé kojení a nošení dětí v šátku dneska už vydýchá skoro každý a šťavnaté kritiky se za to nedočkáte. Pokud si chcete coby rodič přece jen užít kriticky zdviženého obočí, přiznejte se, že dáváte patnáctiměsíční dítě do školky. 

Části lidem kolem nás to přijde normální, části ne, pochopitelně. Ale všem, kdo by snad chtěli prohlašovat, že by to nikdy neudělali a že v takovém případě by bývalo bylo snad i lepší pořídit si štěně, bych ráda řekla zhruba tohle. 

Aby to všichni neodnesli

Je hodně těžké snažit se starat se zároveň o malé dítě, pracovat a zvládat k tomu domácnost. A to i tehdy, když jste na to dva a poctivě se o to dělíte. Jistě, jde práci omezit, ačkoli je to někdy škoda třeba z toho důvodu, že ji člověk má rád. Nebo to vlastně nejde, když je rodina velká jako ta naše. Těžko můžeme velkým dětem říci, že nebudou dostávat kapesné, protože máme doma ještě batole... Nejde jen o to, že je to těžké organizačně, ale je to náročné po všech stránkách a může to odnášet vaše zdraví nebo třeba partnerský vztah. 

Takže jsme dospěli k tomu, že je fajn využít možností, které dneska jsou: dobré soukromé jesle či malé školky za přijatelné peníze, které jsou ochotné starat se i o nemluvňata. A získaný čas využít k tomu, abychom já i muž udělali, co potřebujeme a co se nedá dělat s akčním batoletem pod nohama. Aby nám zůstalo více sil k dalšímu domácímu kolečku. Nebo k tomu, abychom s dětmi někam vyrazili. 

Když z toho člověku hrabe

A taky nám nepřijde nejšťastnější model, kdy je rodič – jedno který – s dítětem x let doma, až mu z toho trochu hrabe, přijde o pracovní i sociální kontakty, a to vše tak trochu ve jménu dítěte, s nímž případně vymetá jeden rozvíjecí kurz za druhým. Jakkoli naše děti milujeme. Mimochodem, snad nikdy v minulosti nebyly děti tolik let fixované na tak málo lidí, protože vyrůstaly v širší rodině či společnosti, případně s chůvami, pokud byly z vyšší vrstvy společnosti. 

Josefína chodí do školky, která je v naší ulici a do které to máme asi 350 metrů. Takže kdyby se jí tam fakt nelíbilo, jsme tam do pěti minut. Nechodí tam nikdy dřív než v půl deváté. Nebrečí tam, naopak jí připadá zábavné pokoušet se dělat to, co ostatní děti. Těch je tam vždycky jen pár. Stráví tam dvanáct hodin z týdne, který má celkem 168 hodin. Všechny ostatní je se mnou nebo s tatínkem, případně s oběma, a to doslova ve dne i v noci, protože jako správná patnáctiměsíční holčička spí s námi v posteli. 

Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video
720p 360p
Je to kluk! Královští sourozenci se přijeli podívat na miminko
7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje
7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku