Prostě netvořím! Snad to moje děti přežijou

Různé nápady na to, co s dětmi nebo pro ně vyrábět, se na člověka hrnou neustále. Poslední dva měsíce roku už je to hotové šílenství. Matky se v diskusích a na Facebooku trumfují, kdo má originálnější doma dělaný adventní kalendář pro děti, jaké dárky s nimi vyrobí pro celé širé příbuzenstvo (doma dělané balicí papíry jsou samozřejmostí), a mezitím s potomky neustále něco tvoří z venku nalezených přírodnin. 

Mě to stresuje. Vidím venku kaštany a začnu si vyčítat, že z nich zase nestihnu vyrobit originální věnec na vrátka. Vyhazuju ruličku od toaletního papíru a trápí mě, že jsem takhle v zárodku zahubila originální dárek. I v lepší roky se zmůžu sotva na to, abych v průběhu podzimu utrhla pár větviček šípku a dala je do vázy. Letos jsem ho prošvihla. Pravda, jednou jsem zkusila i aranžmá ze suchých barevných listů, avšak nejstarší syn mi do toho hodil vidle svým astmatickým záchvatem. Jeden by nevěřil, kolik prachu a plísní se na listy vejde.

Loni došlo i na adventní věnec – asi abych pochopila, že omotat polystyrenový korpus větvičkami a drátky tak, aby to vypadalo dobře, je na mě možná trochu moc velká výzva.

Ale začíná se to lepšit. Přiznala jsem si, že tohle neumím, dělat nechci a nebudu. Adventní kalendáře jsem koupila hotové i s hračkami. Koupila jsem i pekelně kýčovitá vánoční světýlka, myslím, že i trochu blikají, a naše malé děti je milují. Věnec asi zase zkusím, ale zvažuju ho v podobě volného aranžmá na tácku. Z přírodnin nic vyrábět nebudeme, protože to u nás doma nikoho nebaví. Je to úleva, povím vám. 

Mimochodem – vánoční výzdoba v jednom okně už visí. Ještě od loňska. 

Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video
Jak si vybrat porodnici: V čem se změnily a v čem zůstaly úplně…
39. týden: Už jen čekám na den D!
39. týden: Už jen čekám na den D!