3. - 4. týden: Pláč! Nespí nikdo. Dítě, já, manžel, dokonce ani pes

3. - 4. týden: Pláč! Nespí nikdo. Dítě, já, manžel, dokonce ani pes
Nejdelší interval, kdy jsme všichni spali v kuse, byl dvě a půl hodiny.
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
15. listopadu  2017 
 10:00

Člověk se připravuje na bolest při porodu, pak taky něco slyšel o bolesti po nástřihu nebo roztržení, ale na co se rozhodně nepřipravuje, je to, jak bolí kojení a vlastně celý člověk. Ještě několik týdnů po porodu...

Jak jsem se celé těhotenství těšila až budu konečně moci spát na břichu, tak se nyní musím přemlouvat, abych si takhle lehla. Nalitá prsa a citlivé rozkousané bradavky zrovna totiž k této poloze nevybízí. Vzpomenu si ale na slova porodní asistentky, která nám na předporodním kurzu kladla na srce, abychom tak kvůli snadnějšímu zavinování dělohy spaly a s polštářem na hrudi se na pár hodin do této pozici opravdu dokopu.

Ovšem tím, jak Anetka stále spí v noci sotva hodinu v kuse, se stejně o nějakém spánku mluvit nedá. Ve všech chytrých knížkách o dětech a příručkách se člověk dočte, jak novorozenci spí okolo 20 hodin denně. Zajímalo by mě, kdo tyto knížky píše? Když jsem se na to ptala naší pediatričky v druhém Anetčině týdnu s tím, že malá prostě spí tak 8 hodin denně a vůbec neplatí, že po kojení usne, tak mě uklidňovala, že se to časem upraví. Zatím se tak nestalo...

Ve dne to ještě jde, ale v noci se s manželem střídáme v permanentním zoufalství z toho, proč po čtyřiceti minutách kojení to dítě neusne vyčerpáním a s plným břichem. Místo toho je čiloučká, kope nožičkama a hýbe ručičkama a pláče. Stále pláče. Nespíme tak nikdo – dítě, já ani manžel. A dokonce ani náš pes, kterému chudákovi sice padá hlava únavou, ale solidárně je s námi v ložnici a tvrdošíjně odmítá si jít zdřímnout do vedlejšího pokoje.

Zatím byl nejdelší interval, kdy jsme všichni v kuse spali, dvě a půl hodiny. Což jsem považovala za svátek. Jinak standardně všichni spíme tak 30 až 40 minut a poté zase kojíme a uspáváme. Instinkt mi říká, že tohle už opravdu není normální a je něco špatně. Ano, žloutenka sice stále evidentně nemizí, ale ta by ji bolet neměla. Ještě že teď máme u doktorky kontrolu každý týden, tak nám snad pomůže odhalit, kde je zakopaný pes...

Bohužel verdikt po této kontrole není šťastný. Žloutenka nejenže neustupuje, ale naopak se horší. Evidentně kvůli tomu, že malá nepřibírá. Dostáváme proto domů na půjčení váhu, jelikož to vypadá, že mám málo mléka a kojení není dostačující. A zároveň vyrážíme na dětské oddělení do nemocnice. Tam nás čeká série vyšetření a asi tříhodinové čekání. Celou tu dobu se modlím, aby to nebylo tak hrozné a abychom nemuseli být hospitalizováni. Naštěstí jsou mé vnitřní prosby vyslyšeny! Hodnoty Anetčiny žloutenky jsou sice vyšší, než byly, když šla na první svícení v porodnici, ale protože je už starší, je podle doktorů velký předpoklad, že se s tím její tělíčko samo vyrovná. Ovšem jen za předpokladu, že začne konečně přibírat. Odcházíme z nemocnice pozdě večer domů s tím, že máme stále nechávat malou svítit na světle a musíme začít přikrmovat umělým mlékem. Ještě v noci píšu SMS naší pediatričce a domlouvám si s ní kontrolu za dva dny.

Příkrmy jsem obrečela. Přinést moč? Nemožné!

Postýlka u nás doma tak stále zůstává nevyužita, jelikož Anetka spí buďto v korbičce kočárku naproti oknu, nebo v hnízdu tak, aby na ni šlo skrze okno co nejvíc světla. A ano, píšu správně – spí. Tím, že jsme byli donuceni přikrmovat, přestala Anetka mezi jednotlivým kojením plakat a po jídle si dá tak ty dvě až tři hodiny spánku. Jídelní režim nově vypadá tak, že malou před jídlem zvážím, pak půl hodiny kojím, znovu zvážím (abych zjistila, že ode mě vypila tak maximálně 20 ml) a dokrmím ji umělým mlékem. No a když malá po odříhnutí usne, dám si chviličku pohov a hned poté zkouším ruční odsávačkou stimulovat prsa a něco odsát, abych podpořila laktaci. Kojicí čaje do sebe liju po hektolitrech, beru homeopatika a pozvala jsem si domů laktační poradkyni. Tak uvidíme, jestli se mi podaří rozkojit a budeme moci příkrmy opustit. Pevně v to doufám, protože jsem nasazení příkrmů obrečela jako želva.

Kolik hodin spánku děti potřebují? Podle věku!

Na kontrolu k pediatričce jsme obě dostaly za úkol donést dvě zkumavky ranní moči. A řeknu vám, že dostat do zkumavky moč novorozence je úkol hodný superhrdiny. Dva dny po sobě jsme akci zvanou „chytni, co můžeš“ provozovaly od 4 do 9 ráno, abychom po asi pěti pokusech konečně naplnily zkumavku. A běželi jsme s ní k doktorce – tedy přesněji běžel manžel, já byla ráda, že jdu a že mě vlastně poprvé po porodu chůze s kočárem nebolí.

První měsíc je tak za námi a my netrpělivě čekáme na výsledky moči, jestli to naše škvrně bude muset do nemocnice, nebo ji doma pořádně vykrmíme a zbavíme žloutenky, která se ne a ne pustit.

Sdílej na facebooku
Autor: Michaela Kaňoková

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku