4 tipy, jak povzbudit děti ve vyprávění příběhů a proč je to dobré
Vyprávění příběhů patří k lidské kultuře odjakživa. Jejich prostřednictvím se lidé dozvídají více o historii i o sobě samých. Poslouchání a také vyprávění příběhů navíc rozšiřuje slovní zásobu, podporuje představivost, kreativitu, logické myšlení i chuť učit se něco nového. Jak podpořit děti v této dovednosti?
Čtení knížek napomáhá správnému duševnímu vývoji, o tom nepochybuje většina z nás. Podobnou službu a velký přínos pro děti má i vyprávění příběhů. Ať je již dítě v roli posluchače nebo samotného vypravěče. Dítě si cvičí mozek – paměť, fantazii, představivost, slovní zásobu, logické myšlení i schopnost se vyjádřit. Zkuste své děti ve vyprávění povzbuzovat odmalička. Většina z nás to dělá nejspíš přirozeně. Jak?
Vyprávěním o nich samých
Děti milují historky ze svého dětství. Nejen takové, na které si nepamatují, ale i ty, které si již umějí vybavit. Vyprávějte jim, čím vás potěšily, zaskočily, jak jste se přitom cítili, a nechte je, aby vám k tomu také řekly svůj pohled. To je nejjednodušší způsob, jak děti vtáhnout do příběhu a dát jim šanci, aby si zkoušely samy vyjádřit své pocity a popsat situaci svými slovy.
Vyprávěním o jejich rodině a předcích
Takové vyprávění často přejde do vyprávění o sobě, o vašem dětství a o historkách z života dalších členů rodiny. Děti bude zajímat, jak jste chodili do školy vy, co jste tam zažívali, jestli jste měli podobná trápení ve školce nebo s kamarády, kdy jste se vy naučili jezdit na kole nebo zavázat tkaničku, jestli se vám stýskalo na táboře nebo na školce v přírodě… zkuste jít dál a vyprávět o svých prarodičích. Ukažte dětem alba, dejte jejich předkům konkrétní tvář a jméno. Nemusí to být celá rodinná sága, mohou to být dvě zajímavé historky ze života vaší babičky, která jim z jejich předka udělá víc než jméno na náhrobku.Zkuste vyprávění oživit
Ne každý z nás má na to, aby dramaticky měnil hlasy, vyprávěl historky napínavě s překvapivou pointou a zaujal posluchače všech věkových kategorií. Ano, můžeme být klidně tím druhem vypravěče, který dítě odsoudí větou: „Zase nám bude dvě hodiny vyprávět, jak si namazal máslo na chleba.“ V tuto chvíli máte dvě možnosti: pomoci si třeba „černou hodinkou“ a dětem vyprávět historky při svíčkách nebo například během nudné cesty autem nebo je vzít k „profesionálům“ – třeba do místní knihovny.
Nechte děti vyprávět
Ve vyprávění můžete děti povzbuzovat odmalička už třeba nad knížkami: děti mohou dokončovat věty, popisovat, co je na obrázku nebo si vymýšlet konce příběhů tak, jak by se líbilo jim. A i když je to někdy těžké, staňte se pozorným posluchačem. Samozřejmě to po vás nikdo nechce ve chvíli, kdy máte v troubě večeři, vyndaváte prádlo z pračky a u toho kontrolujete se starším dítětem úkoly. Určitě se ale najde během dne chvíle, kdy bude čas na vyslechnutí příběhu „o tom, jak ve školce padaly na zahradě ze stromu hrušky“ nebo „já jsem mu řekl a pak mi on řekl a potom jsem mu řekl…“. Uvidíte, třeba se jednou přistihnete při tom, že upřímně čekáte, jak historka vašeho dítěte dopadne.