Bára z dětského domova: Nepotřebuju, aby mě někdo litoval!
Příběh Báry, o kterou se doma nestarali, a ona tak skončila v dětském domově, vás přesvědčí, že i děti, kterým osud nepřál, mají sílu úspěšně vzdorovat.
Bára je v dětském domově už sedm let. Je to dlouho, protože se většinou děti dostanou zpátky do původní nebo náhradní rodiny maximálně do čtyř let. Báře se to nepovedlo. „Jsem tu od mých sedmi let proto, že se o mě doma nestarali,“ stýská si, ale z druhé strany jí to vlastně tolik nevadí.
Dokonce je o svém dětství schopná mluvit: „I ve škole to vědí, že jsem z děcáku. Kamarádům klidně řeknu, proč jsem se do děcáku dostala. Chodím naštěstí do dobrý školy, takže tam nikdo neřeší, odkud kdo je a co má na sobě. A tady v děcáku jsme na tom všichni podobně. Nikdo nic moc nemá, ale všichni spolu kamarádíme a pro nikoho není bolavé mluvit o svém osudu. Aspoň tedy mezi námi v domově. Je to moje druhá rodina a já je mám ráda,“ upřesňuje Bára. Setkává se však i s projevy toho, že ji okolí lituje, což nemá vůbec ráda. „Když mě litují, tak si toho vážím, ale vlastně mi to i vadí. Nepotřebuji, aby mě někdo litoval, ale z druhé strany jsou ti lidé hodní, že s námi soucítí a chápou, že jsme ve složité situaci,“ říká.
Splní se jí sen?
Báře bylo nedávno čtrnáct let, takže se ocitla uprostřed puberty. I přesto, že nemá rodinu, která by ji milovala jako dceru, a žije v komunitě opuštěných dětí, které vychovávají „tety“, má tolik zájmů a koníčků, že by ji to mohlo závidět mnoho stejně starých slečen z normálních rodin. Chodí tancovat, hraje na klavír i na kytaru, a hlavně miluje fotografování. Absolvovala už základní kurz focení a od té doby se snaží stále se zdokonalovat a trénovat. „Chtěla bych se dostat na fotografickou školu a ukázat všem, že na to mám, i když jsem z dětského domova,“ plánuje.
Dítě má dříve lézt než sedět! Jak podpořit správný vývoj kojence
Překvapivě mnoho lidí si myslí, že běžné půlroční dítě má sedět. A pokud to neumí samo – což většinou skutečně neumí – neváhají ho podpírat všemožnými…celý článek
Proto taky nafotila s Nadačním fondem Albert, který podporuje talentované děti z dětských domovů, sérii snímků v roli modelky, aby si vyzkoušela i roli člověka na druhé straně aparátu. „To pózování mě dost bavilo. Poučila jsem se z fotek, co mi pak pan fotograf ukazoval. Mohla jsem se zkusit na ně dívat z úhlu pohledu fotografa, což bylo skvělý,“ říká. Touha stát se fotografkou je u Báry opravdu silná a je ochotná pro svůj sen udělat hodně. Proto se přihlásila do fotografické soutěže o nejlepší fotku z prázdnin… Za finanční odměnu v případě vítězství by si chtěla koupit lepší foťák.
Zlatá rybka
Princ William prozradil trik, kterým s Kate uspává své děti
Víte, jak své děti uspávají královští rodiče? Vlastně dost podobně jako kdokoli jiný. Princ William, otec malého George a jeho sestry Charlotte, před…celý článek
„Bifluju hlavně rovnice a gramatiku. Vypadá to, že už jsem z nejhoršího venku. Za chvíli Báru čeká volba, kam dál na střední. První volba je pro ni jasná – fotografická škola v Praze. Kdyby to nevyšlo, má také jasno. Půjde na kadeřnici. „To mě taky baví, dělám tady kamarádkám copánky a tak,“ usmívá se. Kdyby však měla zlatou rybku a mohla si přát tři přání, na prvním místě by bylo dostat se do dobré rodiny, která by ji měla opravdu ráda. Až na druhém místě by se chtěla stát významnou fotografkou a nakonec mít v dospělosti sama zdravou a láskyplnou rodinu.
