Dokonalá svatba

Patnáctiletá Andrea: Chodila za školu, skončila v léčebně

Často jsem vůbec nevěděla kde Andrea byla, říká její matka (ilustrační foto)
Často jsem vůbec nevěděla kde Andrea byla, říká její matka (ilustrační foto)
Foto: Shutterstock
Sdílej na facebooku
5. srpna  2015 
 14:24

Je ještě dítětem, ale rozhodnout o své budoucnosti v dospělosti by měla právě teď.
Jenomže Andrea má úplně jiné starosti… Je žákyní deváté třídy. Slovo žákyně je ale v jejím případě lehce nadnesené. Na prstech vlastních rukou byste totiž mohli spočítat, kolikrát byla v minulém školním roce ve své třídě.

Zatímco ostatní spolužáci seděli ve třídních lavicích, Andrea seděla na lavici u metra. Doma však řekla, že odchází do školy. Protože má Andrea školu na dohled z domova, všimla si i její maminka, že do ní často nedošla. A právě tady možná začíná, možná ale pokračuje její příběh.

Místo školy jiný plán

Andrea žije s maminkou, starší sestrou a mladším bratrem v panelovém bytě. V centru jejího sídliště je škola, která se pro maminku Andrey stala neřešitelným problémem. Samotnou Andreu ale nijak nezajímala.

Pokud se jí do školy nechtělo, a to se stávalo velmi často, tak tam prostě nešla. Absence ji nijak netrápila, na rozdíl od její matky. Měla prostě jiné plány a škola se do nich vůbec nehodila. A když někdy žádný plán neměla, do školy přesto nepřišla.

5 rad pro to, abyste vy i děti přežili začátek školy bez karambolů

5 rad pro to, abyste vy i děti přežili začátek školy bez karambolů

Co dítě, to jiný názor na školu. Ale hodně záleží i na tom, jak k ní přistupují rodiče. Čemu se vyhnout a jak naopak vašeho školáka podpořit? Přečtěte…celý článek

Nastala kontrola

Nebylo čeho se bát. Se spolužáky vycházela, žádné problémy nebyly. Neúspěchy v prospěchu šly sice ruku v ruce s její absencí, ale to Andreu rozhodně netrápilo. V souvislosti se školou jí začalo vadit jediné, a to dohled nad její docházkou.

Časté telefonáty třídní učitelky, neustálý dohled vlastní maminky, který skončil potupným odváděním do školy v časných ranních hodinách. Maminka pracovala od sedmi hodin. A tak Andrea čekala ve vrátnici tři čtvrtě hodiny, až dorazí další spolužáci.

Vše se stále opakuje

...
Tenkrát se zdálo, že se zbavila jakéhosi „balvanu“ vlastní zodpovědnosti. Ale ani to se neosvědčilo. Když matka svou dceru do školy přestala odvádět, začalo vše nanovo. To už ale maminka věděla, že s dcerou něco není v pořádku.

Lékaři její poruchu vyhodnotili jako disharmonický vývoj osobnosti, což znamená vývoj nesouladný, odlišný. Chování takového člověka je pak v rozporu s tím, co se od něj očekává.

Příčinu nikdo nezjistil

„Nevěděla jsem, proč Andrejka do školy nechodila,“ přiznává paní Kopecká, maminka Andrey.
„Za špatné známky jsem ji nikdy netrestala, doma je všechno v pořádku. Chci na ní jenom to, co chce každá máma po dceři v tomto věku. Aby se učila, pomohla doma a říkala mi kam a s kým jde. Jenomže to nefunguje, a Andrea se proto na mě zlobí. Mrzí mě to. Nevím, jaký má ke mně vztah, a samozřejmě stojím o to, aby to mezi námi bylo v pořádku. I proto ji nechci nějak výrazně trestat nebo jí něco zakazovat. Stejně by to nebylo k ničemu. Ona se na mě ale jenom mračí.“

Skutečné ženy: Jaké to je být matkou ve 20, 30 a 40?

Skutečné ženy: Jaké to je být matkou ve 20, 30 a 40?

Dnes je normální mít miminko těsně po maturitě i po čtyřicítce. Ale je to vždycky stejné? Na to, jak prožívaly těhotenství a mateřství, jsme se zeptaly…celý článek

Sourozenci nejsou stejní

„Na mladšího bratra žárlí, to vím,“ říká Andreina maminka. „Já ráno odcházela do práce a už jsem nemohla zkontrolovat, jestli Andrejka do školy došla. Vodím ještě malého kluka do školky. Starší dcera je v pohodě. Vystudovala střední školu, zkusila i vysokou. Ale blízko k sobě holky nemají, vlastně spolu ani moc nemluví. O Andreině záškoláctví jsem se dozvěděla od třídní učitelky. Zůstaly jsme pak v kontaktu, takže jsem věděla přesně, který den Andrea školu vynechala.“

Telefony nezvedala

„Samozřejmě jsem jí telefonovala, ale mobil často ani nezvedla. A když ano, tak lhala. Nejdřív, že je ve škole, pak že jí něco je, a tak různě. Pořád jsem jí vysvětlovala, jak je škola důležitá, jaké to bude mít následky, ale nic nepomohlo. Zpočátku sice slibovala, že toho nechá, ale lhala. Když jsem to poznala, přestala mi odpovídat. Zkrátka neřekla ani slovo. Ani kde a s kým celý den byla. Prostě se nafoukla a mlčela. Do školy nedělala nic, bylo jí všechno úplně jedno.“

V péči odborníků

Paní Kopecká dceru netrestala. Snažila se s ní mluvit, ale po Andree jako by všechno steklo. Nepomohla ani odborná péče školní psycholožky, za kterou posléze docházela i sama paní Kopecká. A tak matka hledala další pomoc u pracovníků sociálního odboru, u různých psychologů, zkrátka kde mohla. Všichni dceři nejprve domlouvali, a když měla Andrea dobrou náladu, někdy i reagovala. V podstatě ale žádnou autoritu neuznávala. A tak si s ní nevěděli rady ani psychologové. Její mlčení mnohdy vůbec neprolomili a práci s ní vzdali.

Andrea je jiná

Do třídního kolektivu se Andrea moc nezapojovala. Ve třídě seděla v první lavici, učitelům na dohled. V hodinách celkem pracovala, ale probíraná látka ji musela aspoň trošku bavit. Pak dokázala být i úspěšná. Na rozdíl od ostatních spolužáků si dost pamatovala. Kdyby chodila do školy pravidelně... Kdyby ale nic neznamená. Z několika předmětů začala propadat, ale žádnou snahu o zlepšení neprojevila.

Raději si četla

„Andrea vůbec nechodí do školy. Není to ale zlá holka, naopak. Myslím, že má nějaký velký problém. Když tu byla, tak jen seděla v lavici a něco si četla. S holkama se bavila normálně, to jo, ale kamarádku asi neměla, vlastně si moc s nikým nevykládala,“ zamýšlí se Andrein spolužák Jan Spilka.

Se spolužáky tedy problémy neměla. Vlastně je ani neměla kdy mít. Pokud byla ve škole, stejně si skoro s nikým nepovídala. Celé přestávky si četla. Někdy četla i v hodinách. A právě o knížkách se pak dokázala bavit. Kamarády si však našla jinde.

Ach, ta parta

Mobil v rukou dospívajících je běžná věc. Rodiče jsou koneckonců rádi, že mohou svému potomkovi kdykoli zavolat a zkontrolovat, co se děje. „Taky jsem Andreu kontrolovala,“ říká paní Kopecká.

„Ale nikam to nevedlo. Jednou to zvedli dokonce nějací kluci a tvrdili, že jsou učitelé, kteří zabavili Andree mobil. Ale smáli se u toho, Andrea s nimi. Takže jsem se stejně nedozvěděla, kde Andrea byla. A už vůbec ne s kým.“ Paní Kopecká se pak oklikou dozvěděla, že dcera se schází s nějakou partou.

Útěky a lež

Kouření může vést až k rakovině močového měchýře.
Andrea vycítila, že jí všichni přestávají věřit, ale lhala srdnatě dál. Zřejmě se chtěla vyhnout neustálým výčitkám a nátlakům. Paní Kopecké ale už docházely síly. Andrea mizela nejen na školní dopoledne, ale začala se toulat i o víkendech. Z původně impulzivního jednání se stávalo jednání plánované. S kamarádkou odešla v pátek na diskotéku, domů se ale nevrátila ani po půlnoci. Matce samozřejmě nic neřekla.

Zasahuje policie

Andreu našla policie, přivezla ji domů. Situace se několikrát opakovala a policistům se časem přestalo líbit dělat téhle mladé dámě „taxikáře“. Tak se Andrea nevracela. Někde přebývala až do neděle. Doma nic nevysvětlovala, cítila se „dospělá“.

Vždyť její největší kamarádka taky bydlí u přítele. A taky je jí patnáct. Mamince téhle dívky to však nevadí. Tak proč se pořád o ni někdo stará. Ona to přece nepotřebuje. A škola? Ta je přece k ničemu.

Záškoláctví - strach?

Záškoláctví bývá často vyvoláváno strachem ze špatného hodnocení dítěte. Příčiny však mohou být i v rodině či v samotné osobnosti dítěte. Počátkem všeho bývá okamžité rozhodnutí. Dnes do školy nepůjdu, píše se písemka. Rozhodnutí nejít do školy musí zákonitě vyvolat lež.

Dítě se musí ze své nepřítomnosti vylhat. Jak? Doma si buď něco vymyslí, nebo si napíše omluvenku. To, že spolužáci přijdou ve třídě s pravdou, už nedomyslí. Falšovaná omluvenka nebo podpis je tedy podvod. A problémy se kupí.

Na toulání nedošlo

Záškoláctví, lež, podvod - zbývá snad jen útěk. Po útěku se dítě naštěstí vrací. I Andrea se vrátila. Sice po třech dnech, ale přišla. Ještě horší by bylo toulání. Dítě odejde z domu a nevrátí se. Toulá se, hledá si peníze, obživu, partu, jedno, jakým způsobem. Sem se naštěstí Andrea nedostala.

Nyní se léčí v dětské psychiatrické léčebně. Pomocí odborníků Andrea začíná chápat, co je povinnost, zodpovědnost, režim. Jde to pomalu, ale jde to. Podmínkou pobytu byla Andreina spolupráce. Zatím v léčebně je. Co si ale odnese do života, to ukáže teprve čas.

Sdílej na facebooku
Autor: red

Diskuse ke článku

.

Související články

Video
1080p 720p 360p
Které sušenky byste dětem rozhodně dávat neměli?
7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje
7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku