Píše písmena opačně, nechce psát úkoly: Jak poznat poruchu učení?

Škola vzbuzuje u některých dětí, nejčastěji u prvňáčků, spoustu očekávání. Některým z nich se může stát, že jsou po pár dnech trochu zklamané. Jaké bývají časté důvody?

Důvodů může být celá řada. Děti třeba zjistí, že si nemohou hrát tak často jako v mateřské škole a dlouhou dobu tráví v lavici. Některé děti, které již v předškolním věku jevily velký zájem o čtení a psaní, mohou být zaskočené „pomalým rozjezdem“, kdy nejprve obtahují různé tvary a obrázky, napodobují různé čáry apod. To ovšem může vést k tomu, že se jim do školy přestane chtít chodit.

Jak tyto děti motivovat?

Důležité je dát dětem dostatečný čas na adaptaci na školní prostředí a z několika dnů či týdnů nevyvozovat závěry. Každé dítě je jiné a potřebuje různě dlouhou dobu na to, aby si na nový režim a povinnosti zvyklo. Nástup do školy je pro děti velkou událostí, některé potřebují, aby je dospělí na této cestě více doprovázeli, jiné to zvládají bez obtíží. Můžeme jim pomoci tak, že s nimi budeme o této nové situaci často mluvit, zajímat se o vztahy se spolužáky, sdílet s nimi zážitky, kromě plnění domácích úkolů s nimi budeme trávit čas i jinými aktivitami (např. výlety, návštěvou divadla/kina), aby neměly pocit, že neexistuje nic jiného než jen škola.

Co když dětem některá pravidla nejdou do krve – třeba to, že o přestávce se neběhá po třídě?

Obecně je dobré s dětmi diskutovat o dodržování pravidel ve škole. Šikovní učitelé se tomuto tématu věnují na začátku školního roku – pravidla se žáky sepíšou a umístí je na viditelné místo do třídy, aby se k nim bylo možné kdykoliv vrátit. Pokud tedy žáci s učitelem stanoví pravidlo, že se nebude běhat o přestávce po chodbě, a někteří ho poruší, je vhodné s nimi ve škole i doma rozebrat, z jakého důvodu vlastně toto pravidlo vzniklo, jaké mohou být důsledky jeho porušení a jak podpořit to, aby se dařilo ho dodržovat.

Co dělat s dítětem, které je extrémně stresované z toho, že udělá chybu nebo že se mu ve škole něco nepovede?

Takovému dítěti je potřeba poskytnout podporu, snažit se zmírnit jeho obavy z neúspěchu. Můžeme mu pomoci tak, že si společně s ním najdeme cesty a způsoby, jak si věci předem rozmyslet, jak si úkol zkontrolovat a podobně. Je dobré společně si říct, na co si má dát dítě pozor, můžeme si s ním třeba napsat postup kontroly konkrétní úlohy na papír, aby dítě mělo jistotu, že si může jednotlivé kroky kdykoliv připomenout, a vědělo, kde postup dohledá.
A určitě je důležité s dětmi hovořit o tom, že každý dělá někdy chyby. Děti mají někdy pocit, že rodiče a učitelé dělají a dělali vždy vše správně a nikdy se nezmýlili. Mluvme s dětmi o našich neúspěších ze školních let, o tom, co se nám daný den nepovedlo v práci nebo třeba i při vaření, uklízení apod.

Většina dětí se bude ve škole potýkat s tím, že jim něco nejde. Jak se dá poznat, jestli je dítě zralé navštívit nějakého odborníka?

U prvňáčků je potřeba si všímat jak zvládání základů čtení, psaní a počítání, tak začlenění do kolektivu. Je dobré vnímat, jestli není dítě příliš unavené a zda zvládá se soustředit i po příchodu ze školy. V první třídě mohou děti zaměňovat tvarově podobná písmena (b-d-p), mohou psát zrcadlově některá písmena nebo čísla. Je dobré si těchto projevů všímat, nelze z nich však vysuzovat závěry. Každý prvňáček potřebuje na osvojení čtení, psaní a počítání jinak dlouhou dobu, někdo má základy čtení a psaní zvládnuté ještě před nástupem do školy, jiný se potřebuje v číslech a písmenech postupně zorientovat.    

Kdo nakonec rozhodne, jestli má jít dítě někam do poradny?

Doporučení pro návštěvu odborníka by měl dát učitel, který s dítětem každodenně pracuje. Pokud si však rodiče nejsou jistí, zda je vše v pořádku, a mají pocit, že by potřebovali poradit, mohou se obrátit na jakoukoliv pedagogicko-psychologickou poradnu nebo neziskové organizace, které také nabízejí podporu dětem s nesnázemi v učení.

Jak se poruchy učení projeví ve vyšších ročnících?

Na druhém stupni základní školy mají pochopitelně poruchy učení jinou podobu než v nižších ročnících. Čtení a psaní se na druhém stupni stává důležitým prostředkem k získávání informací a jejich následné prezentaci v různých formách prověřování znalostí. Žákům s poruchami učení se tedy na druhém stupni může stát, že se potýkají s příliš velkým množstvím učiva a trvá jim delší dobu ho zpracovat a osvojit si ho. Potřebují na přečtení knihy, odborného textu nebo zpracování referátu či seminární práce větší množství času. Může jim však pomoci důsledné plánování plnění školních povinností a využívání kompenzačních pomůcek (diktafon, psaní na počítači, automatické korektury textu, hlasový výstup z počítače, poslech audioknih a podobně).

Stoupá výskyt poruch učení?
Výskyt poruch učení v populaci významně nestoupá. Dříve bylo mnoho jedinců s poruchami učení nediagnostikováno, byli označeni jako pomalí nebo hloupí žáci a v závěru povinné školní docházky jim byl doporučen učňovský obor. V současné době je v souvislosti s poruchami učení lepší informovanost odborné i laické veřejnosti, péče o žáky s jakýmikoliv školními obtížemi je na vyšší úrovni.

Mgr. Zuzana Bodnárová je speciální pedagožka a psycholožka DYS-centra Praha (www.dyscentrum.org). Centrum se zabývá péčí o děti se specifickými poruchami učení a péčí o jejich rodiče.