Zpověď rodiče: Nejtěžší bylo přiznat si, že dítě fetuje, a nechat ho padnout na dno!
Každý rodič doufá, že tenhle problém nikdy, ale opravdu nikdy nebude řešit.
Jenže je čím dál víc těch, kteří si musí přiznat, že jejich milované dítě fetuje. A teď – co s tím? Chceme se chlubit tím, že náš potomek studuje, našel si super práci, je zamilovaný a vůbec… Že se mu v životě daří. Přiznat si, že jeho kruhy pod očima, naprostá lenost kombinovaná s extrémní nárazovou aktivitou nebo časté útěky z domova jsou naopak důkazem toho, že prohrává na celé čáře, chce pořádnou sílu i odvahu.
Související články
Jak tedy poznáte, že vaše dítě „bere“? Varovat by vás měly jeho extrémní výkyvy nálad, velmi častá ospalost střídaná obdobími, kdy potomek několik dní téměř nespí, situace, kdy rychle vymění kamarády nebo se stýká s pochybnými existencemi, časté lži, výmluvy, tajemství a nejasnosti. To jsou věci, které do určité míry provázejí život každého puberťáka, ale u lidí na drogách (i alkoholu) je to velmi, velmi výrazné. Funguje i nenápadné vyzvídání mezi jeho spolužáky a kamarády. Ale pozor, pokud s ním v tom jedou i oni, nic z nich nedostanete.
Závislí jsou totiž zvyklí neustále mlžit a až podivuhodně drží při sobě a zatloukají. „Věděla jsem, že od patnácti let pravidelně popíjí s kamarády, že vyzkoušel marihuanu, ale věřila jsem, že tím to skončí. Před signály, že jede v něčem tvrdším, jsem zavírala oči. Ale to vím až zpětně. Že je vaše dítě feťák, si prostě za žádnou cenu přiznat nechcete,“ vyprávěla mi pětačtyřicetiletá máma kluka na pervitinu.
Protržené hranice
Situaci začala řešit až ve chvíli, kdy jí známá vyprávěla, že její syn šňupe. Pak si v lékárně za osmdesát korun pořídila testy na drogy a po jednom víkendovém fesťáku donutila kluka, aby jí papírek počural. Výsledek pozitivní, to zní v tomhle případě paradoxně. „Zhroutila jsem se. Křičela, brečela, třásla se po celém těle a pořád ještě jsem si říkala, že to není možný! Chtěla jsem ho zbít a zároveň obejmout,“ vzpomínala na chvíli, která jí změnila život k nepoznání. Trvalo jí další tři roky, než ho donutila jít na léčení. Mezitím si ale ona i celá její rodina prošly peklem. Doslova.
Příběh: Málem jsem nepřežila mimoděložní těhotenství
Kvůli mimoděložnímu těhotenství a jeho následkům málem umřela pod rukama bulharských doktorů. Ale přežila a rozhodla se pomoct nejen sobě, ale i všem…celý článek
„Jako první jsem hledala informace na internetu. Zvedal se mi žaludek, když jsem četla, co pervitin způsobuje. Nejhorší bylo, že jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Pořád jsem o tom s někým mluvila, ale slyšela jsem jen, že je to průšvih nebo že mám syna vyhodit z baráku,“ vypráví žena, která skončila na několik let na antidepresivech, která jí pomohla přežít a zachránit rodinu. Potíž totiž je, že závislé dítě časem zničí všechno kolem sebe. „Závislý člověk není schopen vztahů, všechno, co vypadá jako projev citu, je jen snaha o to, aby mu prošel jeho životní styl a nemusel na něm nic měnit,“ říká terapeut Petr Opletal.
Musíte říct dost
„Já řekla dost, až když se zhroutila moje nejmladší dcera, která se na bráchu na drogách nemohla koukat, a syn mi vykradl byt. Dokud to ničilo jen mě, byla jsem ochotná všechno tolerovat. Přece nevyhodím milované dítě! Ale když mi došlo, že nás s sebou na dno stáhne všechny, řekla jsem dost,“ popisuje máma okamžik zlomu.
Když jde o život
„Bylo to nejtěžší rozhodnutí v životě. Napsala jsem synovi, že si má přijet pro své osobní věci, že jsem s ním skončila. Ať se mi ozve až ve chvíli, kdy se bude chtít léčit,“ svěřuje se žena, která chce zůstat v utajení, se situací, k níž dojde spousta rodičů závislých dětí. Musí je nechat dopadnout na dno, modlit se, aby měly chuť se ze dna odrazit, a zároveň být ve střehu, kdyby bylo potřeba pomoct. Ovšem jen za předpokladu, že ze svých požadavků ani o centimetr neustoupí.
Ne, nedám ti najíst, ale odvezu tě do léčebny. Ne, nemůžeš u nás přespat, ale domluvila jsem ti léčbu. „Nejtěžší bylo stát si za svým a zároveň připustit možnost, že jde o život a já nemůžu dělat nic jiného než být pevná. Tolikrát jsem mu chtěla zavolat, ale věděla jsem, že tohle udělat nesmím,“ říká matka syna, který se už rok léčí v komunitě pro drogově závislé.
5 věcí, které musí rodiče naučit své děti, aby byly šťastné
Na otázku, co by nejvíce přáli svým dětem, odpoví většina rodičů: aby byly šťastné. A k tomu vlastně směřujeme celou svou výchovu. Řešíme, jestli nenastupují…celý článek
Závislost není chřipka
„Vlakem ho neposílejte, ani kdybyste mu koupila lístek. Nikdy nedojede. Normálně ho seberte na ulici, naložte do auta a přivezte,“ poradil zoufalé matce terapeut z komunity ve chvíli, kdy její syn zavolal, že se chce léčit. Tou dobou trávil třetí měsíc na ulici jako bezdomovec. „Vezla jsem ho přes půl republiky s trikem politým červeným vínem. Bála jsem se zastavit i u pumpy, aby mi z auta neutekl. Zároveň jsem věděla, že tohle je jediná možnost, jak mu pomoct. Ani po roce nemá vyhráno, ale já mu věřím,“ uzavírá své vyprávění s otevřeným koncem a nadějí v hlase statečná matka. Před sebou má ještě mnoho let synovy léčby a jeho pokusů o návrat do reality.
CO MUSÍTE UDĚLAT, KDYŽ VÍTE, ŽE JDE O DROGY?
- Okamžitě vyhledejte pomoc terapeuta. Terapie vám pomůže zbavit se mechanismů, kterými nevědomě závislost podporujete.
- Udělejte všechno pro to, abyste potomka motivovala k léčbě. Dovoleno je všechno: citové vydírání, příkazy, prosby, výhrůžky.
- Chraňte sebe a zbytek rodiny. Když se necháte zničit, nebudete moct fungovat ve chvílích, kdy bude zle.
- Najděte někoho, kdo má podobnou situaci za sebou. Zorientovat se v tom, co kdy máte dělat, je náročné.
