Mluvte s dětmi i o smrti. Co pochopí předškolák a jak to vnímají starší děti?
Hovořit o smrti je těžké pro většinu z nás. Mnozí se tématu vyhýbají a nemluví o něm vůbec, často se místo "zemřel" používají výrazy jako "navždy usnul", "odešel" a podobně. Smrt ale k životu patří a mluvit bychom o ní měli. I s dětmi.
Většina rodičů chce své děti ochránit před nejrůznějšími traumaty nebo nepříjemnostmi. A tak se s nimi v dobré víře nebaví ani o smrti. Mají pocit, že dítě by ještě nic nepochopilo nebo by bylo zbytečně smutné. "Děti se ale ve svém životě se smrtí setkávají a tím, že o ní nebudeme mluvit, je rozhodně před ničím neochráníme," říká doktor Martin Loučka, ředitel Centra paliativní péče.
Na umírání a péči o nevyléčitelně nemocné se specializuje již od studií. Věnuje se i práci s rodinou a dalšími, kteří o umírající pečují. A také podpoře pozůstalých. Na základě svých bohatých zkušeností doporučuje: "S dětmi bychom měli o smrti hovořit otevřeně a nazývat věci pravými jmény. Neříkat, že dědeček odjel na dlouhou cestu, že babička dlouho spí nebo že strejda je v nebi a dívá se na nás." Takové informace mohou děti zmást.
Jinak vnímá smrt předškolák a jinak starší dítě. Jak konkrétně o smrti mluvit s mladšími a staršími? Co jsou schopny mladší děti pochopit? A máme o tématu začínat sami? Podívejte se na video, v němž na tohle téma mluví doktor Martin Loučka.