Psycholog Václav Mertin radí: Jaké hračky dětem koupit a jaké ne?

Je prima, že myslíte na syna, leč myslete i na sebe, na dny, kdy je ošklivo, venku prší nebo se syn vzapmatovává po nemoci, nemůže moc lítat, ale už ho nebaví ležet. Hrát hry na tabletu, koukat na filmy nejde pořád, takže přijdou k uplatnění hry. Společenské, deskové, rodinné – je úplně jedno, jak je nazvete. Důležité je, aby si mohli hrát s ním a aby to i vás dospělé bavilo. Dnes je množství her. Rozhodně bych nevynechal ani klasické, tedy kvarteta, černý petr, pexeso, člověče nezlob se. U hry je vždycky (podobně jako u knížky, filmu) je vždycky riziko, že bezvadná hra nebude bavit vašeho syna nebo vás rodiče. Osobně bych se obracel na zavedené výrobce, kde riziko neúspěchu je menší. Každý máme své zkušenosti. Já bych hledal u firmy Ravensburger, která má nepřeberné množství her, ale i skládanek (ani ty nejsou marné) a zmínim i jednu osvědčenou českou a tou je DINO. Dneska už není možné, aby se jeden člověk vyznal ve všech hrách – já bych si klidně nechal poradit v obchodě.

Váš úmysl chválím. Deskové hry mají řadu předností. Zejména, když ji hrají i dospělí s dětmi. Naprostá většina her u nás prodávaných je pěkná, jenže je to jako s knížkami, filmy, oblečením, jídlem. Je to veskrze individuální a radit znamená riskovat, že se člověk netrefí do vkusu neteře i její rodiny. Když budu hru kupovat, nechám si poradit a podívám se na osvědčené značky, u kterých je menší pravděpodobnost, že se netrefíte. Když zvednu oči, koukne na mě složená Eiffelova věž , což není desková hra, ale firma Ravensbureger, která ji vyrobila, nabízí množství velmi slušných her pro všechny věkové kategorie. A kdyby bylo úplně po mém, tak já miluju Člověče, nezlob se. Ale to moc velká inspirace není, že?

Doufám, že manžel Vám dá ještě něco hezkého, překvapivého, milého a třeba i neužitečného. Možná byste mu mohla sdělit, co by vám udělalo radost. Pak bych bral i žehličku trochu jako legraci. Nebo bych se tvářil, že je asi žehlička pro něho a že to je moc pěkný dárek. Já bych to nedramatizoval. Asi spolu nejste první rok, tak už ho trochu znáte. Možná kdybyste mu trochu pomohla a postrčila ho, proběhly by vánoce v pohodě i s žehličkou. Umím si představit závažnější prohřešky než je praktický dárek k vánocům. A myslím, že děti to poznamená méně než si myslíte.

Děti normálně přehánějí, vytahují se - na tom není nic špatného. Fakt, že to vaše dcera nedělá by mě nevedl k závěru, že jsou hloupé. Myslím, že nejde o trápení, které bych řešil nad míru. Samozřejmě malé děti se takovým "útokům" bránit neumějí, ale ve zdraví to přežijou. Řekněte dceři, že vy uděláte největší rohlíček (a taky jeden velký rohlík udělejte), nejlepší vánočku, kterou nemá nikdo na světě, že vám Ježíšek přinese nejkrásnější stromek (a jestli ho zdobíte vy, tak si ozdobíte nejkrásnější stromek). A malinko jí můžete říct, že to jsou kecky, že největší lego by se jim ani do bytu nevešlo. Myslím tedy, že jde o trauma, které odezní nejpozději pod stromečkem.

Soudím, že neděláte něco špatně. Vy ji přece znáte a víte, co by jí asi mohlo udělat radost. Rozhodně ji nepřesvědčujte, že si musí něco přát. Dcera je v pořádku.

Pochopitelně záleží na částce. Do padesátikoruny bych nechal utratit, větší částky bych deponoval. Tedy jsou stále jejich, ale nákup musí projít naší cenzurou.

Dárky nosí Ježíšek a dáváme si je také my. Já si myslím, že děti, které věří na oba zdroje dárků, dostanou víc. Od vás a ještě od Ježíška.

Nevím, jak máte velké děti, ale já bych jim dopředu řekl, že Ivanku??? dobře známe, víme, že je chlubilka, že ji vyslechneme, ale to je tak asi všechno. Vy byste měla Ivanku malinko usměrnit, když o tom vypráví moc dlouho. Ještě dětem řekněte, že každá rodina to má trochu jinak, že někde si dárky nedávají vůbec, jinde jen malinké, někde veliké. Trošku toho trápení vaše děti unesou. Rozhodně bych nepodléhal tlaku zvnějšku.

to je přesně moje verze. Já si totiž myslím, že je krásné vymýšlet dárky (byť mě to dělá velké potíže)a dávat dárky. Já bych začal od tří, čtyř let, byť třeba úspěch nebude úplně veliký a budeme muset dítě k něčemu postrčit, ale to mi nevadí.

Jestli u vás nosí dárky Ježíšek, pak nevidím problém. Pokud si dáváte dárky sami, pak vlastně taky nevidím problém. Možná dává dárek babička s dědou, možná strýček, možná něco dostanou na besídce, proč by nemohly dostat od Vašeho přítele. Já na tom nevídím nic špatného.

Podle mě je to naprosto v pořádku. Já řadu dárků dávám hned, protože bych zapomněl, kam jsem je dal. Ale vážně. Je tolik příležitostí - třeba vysvědčení, první jarní den, velikonoce anebo opravdu jen tak. Ty překvapí někdy ještě víc než ty, které dostáváme plánovaně.

Neexistuje. Když se rozhodnete, že koupíte kuchyňku, tak ji za stovku nepořídíte. Když chcete koupit tablet nebo notebook, tak musíte dát víc než tisíc. Když chcete koupit kolo... a mohl bych pokračovat. U dárků nepřepočítáváme všechno na peníze.

Pokud by si děti chtěly vzít dárky domů, nebránil bych jim. Leč nutil bych je, aby si větší část nechaly u prarodičů - ať se mají na co těšit, až tam pojedete.

Pokud bych vyhodnotil, že dcera mobil potřebuje (např. chodí sama na kroužky a z nich domů nebo něco podobného), tak bych koupil. S tím, že pak bych limitoval kredit nebo by si na vyšší kredit musela "vydělat".

Pokud dědu nepřesvědčíte, že dárky mají udělat v první řadě potěšení dítěti, tedy obdarovanému, pak doporučuji nezvat. Proč si kazit vánoce

Vzájemné obdarovávání patří k pozitivním charakteristikám života. Možná by šel najít kompromis - pár věcných dárků a potom dárky nehmotné, výlet, návštěva divadla, kostela (půlnoční) - tedy něčeho, co by děti bavilo, z čeho by měly hezký zážitek. Ale nějaké věci by měly dostat.

Osobně zastávám názor, že jeden velký dárek představuje velké riziko. Možná u velkých dětí (např. notebook), ale u malých bych šel cestou více menších dárků.

Ke vkusu dítě vychováváme pozvolna a postupně. Myslím, že nevkusné hračky v útlém věku nikterak neublíží. Přidávám se spíš k Vám.

Vždy jsem měl pocit a mám ho dosud, že něco by mělo být podle přání dítěte (po naší cenzuře a v omezené míře) a něco by mělo být podle nás. Lepší variantu jsem zatím neobjevil.

Samozřejmě, že je nevýhodné, když se rodiče snaží trumfnout. Na druhé straně to neberte úplně osobně, tedy „že Vás trumfnul“. Když uděláte hezkou atmosféru, tak děti přijmou, že mají méně. Hlavně neznevažujte dárky toho druhého.

Myslím, že děti čekají na ty své dárky, někdy se ani moc o druhé nezajímají. Neměly by dostat výrazně jinak, ale pokud jsou se svými dárky spokojené, neřeší druhé.