Optimisté to mají jednodušší. Naučte děti myslet pozitivně. Jak na to?
- Věděli jste, že optimisté se prý dožívají vyššího věku? Veďte dítě k pozitivnímu myšlení. Foto: iStock21. června 2017 06:00
Optimistické děti jsou šťastnější, přátelštější a v budoucnu lépe navazují vztahy. Navíc prý optimisté žijí déle a jejich životní postoj má dlouhodobý pozitivní vliv na jejich duševní i fyzickou pohodu. Zkuste být dětem dobrým vzorem a veďte je k pozitivnímu myšlení. Optimismus je totiž emoční dovednost, kterou je možné se naučit. Jak? Tady je 6 rad a tipů.
Přestaňte si stěžovat
Pořád se něčeho obáváte nebo nestíháte? Pozor! Tyto pesimistické myšlenky předáváte dětem.Autor: iStockTaké se neustále strachujete, že něco nestihnete nebo přijdete pozdě? Pesimistické úvahy a frustrace nejsou na místě. Zvlášť když máte děti. Čím více se budete strachovat o peníze nebo o práci, tím spíše vaše děti začnou pravděpodobně dělat něco podobného. Místo toho zkuste mluvit s dětmi o pozitivních věcech – vyprávějte jim, co se vám povedlo v práci nebo co jste ten den hezkého zažili. Můžete společně hrát i hru „růže a trny“ – každý z rodiny řekne jednu nejlepší věc a jednu nejhorší věc, která se jim ten den stala. Cílem je zaměřit se spíše na pěkné a pozitivní věci. Na závěr hry každý z rodiny řekne jednu věc, na kterou se zítra těší, nebo řekne, co pěkného podle něj zítřek přinese.
Dávejte jim úkoly přiměřené věku
Rozdejte dětem úkoly. Přiměřeně věku.Autor: iStockDěti potřebují dokázat, že něco umějí. Zadávejte jim různé úkoly a motivujte je, že to zvládnou. „Pokud budete děti povzbuzovat a ony to dokážou, budou se cítit užitečné,“ říká dětská psycholožka Tamara E. Chansky, která se tomuto tématu věnuje v knize Osvoboďte dítě od negativního myšlení. Volte různé úkoly odpovídající věku – dvouleté dítě může uklidit hračky do krabice, tříleté může dát špinavé oblečení do prádla, pětileté dítě může vysypat koš a šestileté dítě zvládne roztřídit prádlo.
Dopřejte dítěti risk
Přehnaný strach a obavy dětem škodí.Autor: iStockSamozřejmě. Všichni se o děti bojíme a snažíme se je chránit, aby si neublížily. Ale odrazovat je od činností, jako jsou bruslení nebo třeba šplhání, jen kvůli tomu, že to neumějí a mohly by si natlouci, je nesmysl. Opět to v dětech podporuje pesimismus a ony raději vše hned vzdají, aniž by se o něco pokusily. Zahoďte zábrany a místo obav je zkuste povzbudit. Nechte své děti řádit samotné na zahradě nebo je pošlete na výlet se školkou. Potřebují se postupně osamostatňovat a zvykat si na možná rizika. Pokud se o děti přehnaně bojíme a strachujeme, prokazujeme jim medvědí službu.
Počkejte, než začnete reagovat
Děti si spory vyřeší samy. Jen jim dejte prostor.Autor: iStockA jsme zase u toho. Rodiče se snaží své dítě chránit a často mu dělají advokáta. Občas je to zbytečné. Děti si vyřeší spory samy a budou pyšné, že to zvládly. Jen jim dejte prostor. Nebo jinak – vyčkejte, než začnete věci řešit za ně. Stejně tak dítě nepřerušujte, pokud vám chce něco říct. Ano, když se snaží vyslovit nové slovo, trvá to dlouho a je jednodušší ho doplnit, ale je to chyba. Pokud dítě vyřeší problém bez vašeho zásahu, podpoří to jeho sebevědomí a do budoucna mu to velice pomůže, shodují se psychologové.
Pomozte mu bojovat
Nejde dětem matematika? Povzbuďte je!Autor: iStockMožná to sami znáte. Syn či dcera dělají úkol a při každém příkladu se to opakuje: „Matematika mi nejde.“ Jeden zádrhel stačí a dítě si myslí, že neumí kreslit, není chytré nebo mu nikdy nepůjde fotbal. Pomozte mu zabojovat. Zkuste změnit jeho myšlení. Vysvětlete mu, že nové sporty jsou ze začátku těžké a chce to čas, než se je naučí. Povězte potomkovi, že není jediný, kdo se takhle trápí. Řekněte třeba: „Neboj, mnoho dětí z vaší třídy se trápí stejně jako ty.“ Nebo: „Cítil jsem se úplně stejně, když jsem se učil odečítat.“ Pomozte mu zachovat naději. Je to totiž další činnost, kterou musí sám zvládnout. A zvládne.
Buďte reální, zůstaňte stát nohama na zemi
Buďte realističtí. Neslibujte zázraky. Dítě bude zklamané.Autor: iStockNedávejte dětem falešné naděje. Možná dítě uklidňujete, že všechno bude skvělé a báječné, jenže když se ukáže opak, dítě bude daleko zklamanější. „Tak moc jsem chtěla, aby se dceři líbilo v nové školce, že jsem jí naslibovala hory doly. Říkala jsem, jak to tam bude báječné a kolik tam bude mít kamarádů. Když tam pak nastoupila, zažila šok. Zřejmě si ve své fantazii představovala úplně jinou školku – a já tomu napomohla. A kamarádi? Zpočátku se s ní nikdo nebavil. Kdybych o školce tolik nebásnila, udělala bych líp,“ svěřuje se dvaatřicetiletá Martina s tím, jak to bylo s dcerou Julií. Být optimistou je skvělé, ale nesmíte se nechat unést mimo realitu. Protože optimismus pramení z realistického myšlení, ne ze sebeklamu.