Neříkejte dětem, že se nemají čeho bát, varuje psycholožka
Foto: iStock.com
11. července 2017 06:00Skoro každé malé dítě prožívá své strachy. Bojí se něčeho neznámého, noci, bubáků nebo třeba pavouků. Nejedná-li se o obavy z konkrétních osob nebo situací, často tyto strachy samy za několik let zmizí. To ale neznamená, že byste k nim měli zaujmout přezíravý postoj nebo je brát na lehkou váhu. Podle psycholožky rozhodně nebagatelizujte situaci jen kvůli tomu, že strašidla nejsou skutečná!
Obrňte se trpělivostí a vyjádřete pochopení
Autor: Shutterstock.comAsi jste to také již zažili: dítě nechce zůstat v dětském pokojíku po přečtení večerní pohádky samo a prosí vás, jestli s ním zůstanete a budete spát. Přikládáte vysvětlení těchto proseb tomu, že ještě není dostatečně unavené a jednoduše se mu nechce spát. Dáte mu proto pusu, necháte rozsvícenou malou lampičku a odejdete s nadějí, že do půl hodiny usne. Jenže v noci za vámi prcek přijde s pláčem, že ten bubák je pořád pod postelí a on strachy nemůže spát.
„V tomto případě je nutno obrnit se trpělivostí. Většinou tyto strachy za několik let zmizí samy, a to v okamžiku, kdy dítě více mentálně dospěje. Vysvětlování, že se není čeho bát, zpravidla nepomůže. Nyní je nezbytné dítě pochopit, ne se ironicky vyjadřovat o tom, že strašidla jsou nesmysl. To celou situaci může zhoršit, protože dítě vycítí, že od vás nedostává pochopení a že je celá věc bagatelizována, přestože pro něj jsou strašidla tak skutečná! Vyjádřete pochopení, že dítěti rozumíte, a řekněte například: Chápu, že se bojíš, když jsem byla malá, taky jsem se bála, pomohlo mi…,“ radí koučka z Mladé Boleslavi Petra Novotná.
Při boji s dětskými bubáky zkuste tento postup
...Autor: iStock.comJako rodič můžete při boji s obavami dítěte použít i tyto rady z psychologické praxe Petry Novotné:
1. Pokud to jde, je dobré se dítěte zeptat, co konkrétně ho tak děsí, a pokusit se mu to vysvětlit.
2. Mohu dítě dát na čas do pokoje se sourozencem (případně se zvířátkem), tato metoda většinou strachy velmi zmírní, někdy i strachy vymizí.
3. V případě, že dítě není možné dát do místnosti s jiným člověkem, pomáhá si dítě na čas, který se stanoví, dát k sobě do ložnice. To odstraní strach na 99 %.
4. Je možné dát dítku nějaký ochranný talisman, něco, co si samo vybere, nebo něco, co mu jako já dospělý s patřičnou úctou a vysvětlením předám (nějaký můj talisman, něco pro štěstí a ochranu).
5. V některých případech stačí z pokojíku odstranit věci, které dítěti nahánějí v noci strach, např. stín velkého plyšáka, či místo v koutě, které je příliš temné, vyplnit nábytkem, odstranit květinu, která svými listy a stínem vytváří prapodivné postavy...
6. Když přijde dítě v noci, mějte připravenou variantu, která funguje. Většinou se vám nechce vstávat z postele a řešit příčinu, to nechte na ráno. Nyní je důležitý klid a pohoda pro všechny, je přece čas odpočinku a spánku, nikoli dětského pláče a zvyšování hlasu.
Když se strach změní ve fóbii
...Autor: iStock.comJestliže vašeho potomka ale nestraší jen „běžné strachy a démoni“ a třeba taková procházka venku se mění v hysterický řev při zahlédnutí pavouka, je na čase vyhledat odbornou péči. „Například strachy z hadů, pavouků atd. se již řadí mezi fóbie, v tomto případě leckdy pomůže jen terapeutická péče. Jako rodič mohu zkusit dítěti vysvětlit, že není třeba se bát (což nepomůže, ale dítě to uklidní).
Někdy může pomoci metoda překonání strachu, např. při strachu z pavouků je možné vzít malého pavoučka a ukázat, že nic neudělá, a opatrně ho dát dítěti do rukou – pokud chce, nenutím," říká koučka. Pozor na svou řeč verbální i neverbální. Berme to seriózně a vážně. Mějme na paměti, že dítě se opravdu bojí. Zlehčování a zesměšňování, nálepky typu „ty jsi bábovka“ ničemu nepomůžou. "Pokud máte v rodině smysl pro humor běžně, je možné to jím odlehčit, ale dítě nezesměšňovat. Opět se může stát, že fóbie věkem vymizí, ale spíše se stává, že přetrvají do dospělosti – zde pomůže již zmiňovaná terapeutická péče,“ vysvětluje koučka Novotná.
Vytvořte si s dítětem společný rituál
...Autor: iStockCvičit s prckem můžete i jinak než na hřišti. Například podle Petry Novotné je užitečné si vytvořit s dítětem vlastní společný rituál před spaním. Ideální je, když se dítěte zeptáte: „Co by ti pomohlo, abys lépe usnul, aby ses nebál…?“ Někdy můžete být překvapení z návrhu svého dítka, protože to může být i pouhá maličkost.
Rituál tak může třeba obsahovat nějaký postup na zahánění bubáků nebo odříkávání „tajného zaklínadla“ s kontrolou prostoru pod postelí a ve skříni. Je to jen na vás dvou, jak si společně nastavíte tento proces. Je třeba hledat, zkoušet a ptát se. Každé dítě je originál a každé děsí jiná strašidla. Buďme trpěliví a mějme pochopení – nezapomínejme, že pro dítě jsou strašidla skutečná. V konečném důsledku pak můžeme zjistit, že se už dítko nebojí, a navíc tyhle společné chvilky před spaním jsou pro nás stejně důležité jako samotné čtení pohádky nebo uspávání v objetí.
Děti se bojí ledasčeho. Třeba nového sourozence:
Související články
