Největší chyby, které děláme při výchově našich dětí!

Autor: iStock

Jedna má kamarádka bojuje každé pondělí s tím, aby její tříletá dcera odešla do školky. Aby ji dostala z domu, použije výhrůžku ve stylu: "Jestli tam nepůjdeš, bude tě hlídat to strašidlo, které jsi viděla v té pohádce." Výhrůžky o čemkoli většinou splní svůj účel a dcera je téměř okamžitě připravená jít.

Podle odborníků ale není dobře děti strašit. Lepší je být k nim upřímný. "Vím, že se ti pokaždé do dětského centra nechce, ale to je normální, mně se taky nechce pokaždé do práce." Empatie a pravdomluvnost ulehčí jakoukoli situaci, to aspoň tvrdí psycholožka Bonnie Maslin.

Autor: iStock

Určitě znáte situaci v hracím centru nebo někde na pískovišti, kdy vaše dítě bere bez dovolení hračky jiným dětem. Pokud jen řeknete "vrať tu hračku zpátky té holčičce" a vrátíte se k rozhovoru s jinou maminkou a neuděláte nic dalšího, věřte tomu, že se to bude opakovat. Jakmile dítě udělá něco, co nemá, musí pocítit následek. Opakovaně něco říkat a nestanovit „trest“ vede k tomu, že nevhodné chování nezastavíte. Naopak – dítě ví, že to může udělat ještě mnohokrát a máma nic neudělá. Místo toho dejte varování a časový limit. „Pokud nepřestaneš, odejdeme odtud.“

Autor: iStock

Typická výchovná chyba mnoha rodičů. Maminka řekne to, ale tatínek udělá něco jiného. Nebo obráceně. Jenom jednotná fronta rodičů pomůže dítěti, aby se chovalo líp a nemělo z rodičů legraci. Jistě, ani jeden z vás pravděpodobně nechce podkopat úsilí toho druhého, ale to je přesně to, co děláte. Když řeknete "jestli neuklidíš ty hračky, nebudeš se dívat na pohádku", ale za hodinu už váš partner pouští dítěti televizi, není to dobrý signál. Sedněte si spolu a vytvořte seznam pravidel a také následků jejich nedodržování.

Autor: iStock

Kamarádčina dcera nejí od malička skoro nic zdravého, a aby ji kamarádka přinutila aspoň něco málo sníst, vždycky jí slíbí za odměnu kousek čokolády, sušenky nebo bonbony. Od té doby si její dcera klade podmínky: "Sním to, ale chci pak lízátko nebo čokoládu." Jistě, každý rodič občas použije nějaký ten úplatek, ale experti říkají, že to není ani trochu výchovné.

Místo toho, abyste řekla "jestli budeš u babičky hodná, koupím ti hračku", řekněte raději: "Dnes jsem na tebe byla moc pyšná, když jsi dokázala u babičky nezlobit a všechno jsi snědla." Nepodceňujte ani sílu zklamání. "Opravdu jsem byla moc smutná, že jsi rozbila tu vázu, kterou mi dal tatínek." Ano, dítě se v ten moment může cítit špatně a vy zase jako špatný rodič, ale ve skutečnosti pomáháte dítěti, aby rozvíjelo své sebevědomí.

Autor: iStock

Časové limity nejsou dobré jen pro děti, ale i pro rodiče. Dopřejte si čas, než něco uděláte nebo než ztratíte nervy a začnete na děti křičet. Zhluboka se nadechněte, počítejte do deseti, a pokud potřebujete, odejděte do jiné místnosti. Pak budete mnohem efektivnější a možná i spravedlivější. Podle odborníků vám změna prostředí pomůže, abyste vychladli.

Jestli je s vámi doma i manžel, klidně mu řekněte: "Potřebuji přestávku, zvládneš to?" Nezapomeňte na to, že děti jsou mistři v tom, jak zmáčknout to vaše tlačítko, takže pokud se můžete vyhnout eskalaci situace tím, že dáte jedno varování a pak hned zakročíte, pomůže vám to udržet se v klidu.

Autor: iStock

Manžel jedné mé kamarádky má tendenci sáhodlouze vysvětlovat a poučovat. Ale ve chvíli, kdy proti vám stojí dítě, kterému jsou tři roky, může takový monolog vyznít naprázdno. Myslete na to, že děti nejsou "minidospěláci", dlouhé vysvětlování nebo instruktáže jdou zcela mimo ně. Řekněme, že chcete dítěti vysvětlit, že před večeří nesmí sladkosti. O.k., stačí, když oznámíte, že sladké nebude, a klidně vynechejte přednášku na téma, jak sladkosti zkazí jejich zuby. Slova, která vypouštíte z úst, by měla být vhodná pro daný věk dítěte.

Podívejte se na VIDEO, v němž se dozvíte, proč dětem tak dlouho trvá, než vás poslechnou: