Tohle rodiče dohání k šílenství. Proč to děti dělají?

Dítě usne pár minut před domem.

Autor: iStock

Blížíte se k domovu a vy se snažíte ze všech sil, aby vaše dítě neusnulo. Jenže těsně předtím, než zaparkujete auto před domem, dítku klesnou víčka a vy ho pak následujících pár minut nemůžete probudit. Na to, abyste ho přenesli do postele a nechali spát až do rána, je moc brzy. Na odpoledního šlofíka příliš pozdě. Výsledkem je, že po tomto dvacetiminutovém spánku jde dítě do postele v deset večer místo obvyklé osmé hodiny večerní. 

Dětem se chce čůrat vždycky na těch nejhorších místech.

Autor: iStock

Můžete se zeptat stokrát, jestli nepotřebují čurat. Samozřejmě nepotřebují. Bude se jim chtít až v tramvaji, metru, uprostřed supermarketu, když máte plný košík potravin, nebo třeba v okamžiku, jakmile nasednete do auta. Tak to prostě je. Umějí to načasovat. A i když mají v supermarketu WC, nepůjdou tam, protože tam jsou přece sušáky!!! 

Úmorné čekání u doktora.

Autor: iStock

Ano, tohle se skutečně děje. Lékaři vás vždy objednají v nejhorší možnou dobu. Buď je dítě unavené a potřebuje spát, nebo je hladové. A čekání je jako na potvoru nekonečně dlouhé... Děti v čekárně piští, ječí a lezou vám po hlavě. Rodiče snad pochopí. I když i oni občas mají pěkně pichlavé pohledy... Au!

Také vás budí brzy ráno? I o víkendu?

Autor: iStock

Venku tma, na budíku čas 4:30 a vaše dítko po vás vyžaduje plné nasazení a nějakou zábavnou aktivitu. Když nereagujete, je tu jedna věc, která funguje – a děti to vědí. Magické zaklínadlo: "Maminko, mám hlad." Na tohle zabere každý rodič a vyskočí z postele i v tuhle nekřesťanskou hodinu. Dobrá zpráva: starší děti už můžete naučit obsloužit se a vy si můžete ještě chvilku přispat. 

...

Autor: iStock.com

Tohle musí jít na nervy snad každému rodiči. A nejen rodiči. Děti, i když už třeba umějí mluvit, dávají nespokojenost najevo různými zvuky. Začíná to kňučením, kňouráním a pofňukáváním, končí to ječením a řevem. Nejhorší případy se dokonce válejí po podlaze, když není po jejich. Také byste někdy nejraději utekli? Nejste sami...

Křik, strach a úzkost

Autor: iStock

Zhasnete, zkontrolujete všechny spotřebiče a sotva dolehnete na polštář a zavřete oči, spustí strašný křik. Zase skvělé načasování. To by jim šlo. Samozřejmě vstanete a půjdete uklidňovat, utěšovat a znovu uspávat. Jenže jakmile znovu zalehnete a začnete se odebírat do říše snů, je to tu zase. Křik a pláč. To už se stěhujete do dětského pokojíčku s peřinou... Znáte to? 

Už jste si někdy šlápli na kostičku Lega?

Autor: iStock

Víte, co je bolest? Jasně, pokud máte za sebou porod, víte to. Ale už jste si šlápla bosou nohou na kostičku lega? Tak doufejte, že až půjdete rozespalá za plačícím dítětem, tak na vás zrovna jedna nečíhá. To pak možná vyjeknete víc než dítko, kterému se zdá nějaký zlý sen.

Ach to oblékání.

Autor: iStock

Oblékání dětí je zlo. Nejprve soukáte ta titěrná tělíčka do pidioblečků a jste z toho zpocení jak vy, tak vaše dítko. Jakmile povyrostou, začnou se otáčet a utíkat vám a je to podobné, jako byste oblékali chobotnici. Když začnou mluvit, postaví si hlavu a začnou si diktovat a vybírat oblečení samy. Výsledkem jsou hádky s čtyřleťáky, kteří trvají na tom, že ven půjdou v letních šatech či kraťasech, i když je venku listopad a 5 stupňů. A svetr si nevezmou ani náhodou!

Tohle na ně platí: Proč dětem tak dlouho trvá, než zareagují na pokyn rodiče?

Já sama!

Autor: iStock

Oblíbená fráze mnoha dětí předškolního věku. Tak trochu to souvisí s oblékáním, ale nejen... Jasně, měli byste jásat, že máte doma samostatné a soběstačné dítě, ale místo toho trnete hrůzou, když vám vytrhává ostrý nůž z ruky, když krájíte zeleninu a dcerka řve: "Já sama!"