Moderní fotr vysvětluje, co doopravdy říkají vaše děti
Máte někdy pocit, že svým dětem nerozumíte? Bez ohledu na to, jestli jim je rok, pět, deset nebo patnáct, jakoby mluvily jinou řečí. Nejste v tom sami. Autor knihy Moderní fotr Dominik Landsman pro Reflex sepsal slovníček, který by měl porozumění napomoci.
Skutečnost, že jak dítě roste, jeho vyjadřovací schopnosti se mění, na vzájemném porozumění příliš nepřidá. Naštěstí dnes doba pokročila. Existují různé techniky, přístroje a děsně moc studovaných učenců, díky nimž máme alespoň rámcově představu o dětském jazyku. Přinášíme vám proto exkluzivně několik základních dětských frází spolu s překladem do dospělácké řeči.
Jak již bylo řečeno, jazyková vybavenost se u dětí postupně mění, proto je slovník třeba rozdělit podle věku dítěte.
Věk 0–1 rok
Agu – Mám hlad.
Aiu – Rád bych upozornil všechny přítomné, že se blíží čas mé defekace.
Abu – Má defekace právě nastala.
(pláč) – Nemůžu uvěřit, že má nedávno proběhnuvší defekace nebyla doposud řešena.
Gigiii – Už jste někdo viděl moji ruku? Moje ruka je úplně boží. Kéž bych se na ni mohl dívat už navěky.
(pláč) – Moje ruka někam zmizela. Měl jsem ji před obličejem, ale už tam není. Okamžitě mi vraťte někdo moji ruku před obličej, abych se na ni mohl dívat navěky.
Bííí – Ležím na břiše a zvedám hlavu. Foťte to někdo. To je úspěch. Chci dostat diplom.
(pláč) – Ležím na břiše a už nechci ležet na břiše. Proč mě nikdo ještě neotočil na záda? Okamžitě mě otočte na záda.
(pláč) – Sice jste mě otočili na záda, ale doposud nebyly provedeny kroky k řešení mé defekace, která proběhla nejen už asi před hodinou, ale drobná defekace byla zaznamenána, i když jsem zvedal hlavu.
Věk 1–2 roky
Papů – To je super, tyhlety malý součástky na zemi. Chutnaj parádně. Nacpu si jich do pusy co nejvíc a pak to půjdu zapít tou legrační fialovou tekutinou, co máme zavřenou ve skříni pod dřezem a jak mi potom z toho vždycky jdou z pusy bublinky a mamka kolem mě pobíhá, lomí rukama a volá sanitku.
Táta – Ten pán, co spí s mamkou v posteli a mamka mu vždycky nadává, když přijde domů a ptá se, proč máme doma takový bordel.
Máma – Osoba, která dělá přesně to, co chci. Osobní otrok.
Koko – Buď to znamená slepička, nebo že se dítě vydělalo v pokojíčku na zem.
Věk 3–5 let (zde se už počítá s tím, že dítě dokáže tvořit věty)
Už to nikdy neudělám – Udělám to zase. A pak znovu a pak zase znovu.
Nechoď za mnou do pokojíčku – V pokojíčku jsem udělal něco děsně hrozného a temného. V žádném případě tam nechoď, nebo mě pak seřežeš.
Ve školce jsme si s Honzíkem hráli na písku – Ve školce jsem nejdřív na Honzíka hodil šutr a když řval, tak jsem ho zahrabal na pískovišti do písku. Bude ti volat paní ředitelka, protože se tohle musí prý nějak řešit. Honzíkovi rodiče zvažují žalobu.
Slibuju, že si s tou hračkou budu pořád hrát – Přesně tři vteřiny po tom, co si ji donesu domů, ji hodím mezi ostatní krámy a pak jednou, jestli budu v dobrý náladě, ji třeba rozmlátím nebo se podívám dovnitř, jak vlastně funguje.
