Střídavá péče: Chtít, nebo nechtít? Jen tehdy, když rodiče dokážou nebojovat!

Chápu, proč otcům vadí, že po rozvodu ztrácejí své děti. Rozumím tomu, že na jejich výchovu chtějí mít vliv a že frekvence návštěv jednou za čtrnáct dní na víkend je zoufale málo. Rozvod je vždycky svým způsobem prohra a velká zátěž pro všechny zúčastněné. Málokdy se stane, že rozpadem manželství projdou rodiče s nadhledem a s chutí nadále spolu komunikovat. A pak se z institutu střídavé péče, který má myslet především na blaho dětí, stává v rukou zhrzených partnerů zákeřná zbraň, která zasahuje právě ty, které má chránit – tedy děti. Je jedno, zda muž střídavou péči využívá jako nástroj k vydírání, aby dosáhl výhodnějšího majetkového vyrovnání, nebo nesouhlasící matka štve dítě proti otci a celé jeho nové rodině. Obojí je smrtelné a trestuhodné. Samozřejmě existují případy, kdy je jedna či druhá strana skutečně nezpůsobilá o dítě dostatečně pečovat, a přesto o to usiluje. Ale ruku na srdce – určitě jich nebude většina. Jádrem sporu o střídavku jsou tak obvykle především zraněná ega bývalých manželů a manželek.

Psycholožka Václava Masáková se domnívá, že u dětí do tří let je střídavá péče spíše škodlivá.

PhDr. Václava Masáková

Autor: Facebook.com

Myslíte si, že z hlediska dítěte je střídavá péče dobrou alternativou?

Jen v tom případě, že se rodiče dokážou domluvit na jednotné výchově a dítě je na takový způsob života dostatečně emočně zralé – tedy ve věku, kdy dokáže sdělit své pocity, pochybnosti a přání. Další podmínkou by měla být krátká vzdálenost bydlišť rodičů tak, aby dítě mělo ostatní sociální zázemí – kamarády, školu a kroužky – neměnné. Rodič, který má v danou dobu dítě v péči, musí být schopný se o něj postarat. Stává se, že soud střídavou péči uzná, ale v reálu to je tak, že jeden rodič se snaží naplnit všechny potřeby dítěte a druhý, když se mu to nehodí, „odloží“ dítě k prarodičům nebo si najme chůvu. To potom předpoklad mít dítě v péči stejnoměrně není naplněn.

Jak na střídavku nahlížíte vy sama?

Tak, jak je interpretována a vyžadována v poslední době, bez podmínek výše uvedených a bez ohledu na reálné potřeby dětí ji nevidím vždy jako dobrou možnost, jak zachovat dětem optimální podmínky pro jejich vývoj. U dětí do tří let je tato forma dokonce spíše škodlivá. V tomto vývojovém období dítě potřebuje jednu stabilní pečující osobu. Výzkumy ukázaly, že pokud tato podmínka není naplněna, v dospělosti bývají takoví jedinci emočně nestabilní a mívají i psychické problémy. Proto jsem velmi opatrná v posuzování vhodnosti střídavé péče – hlavně tam, kde se jedná o děti mladší tří let.

Setkáváte se v praxi s tím, že by v důsledku tohoto režimu měly děti nějaké psychické problémy?

Děti se často potácejí ve vnitřním konfliktu, zda rodiče, u kterého zrovna nejsou, nezrazují. Nastávají problémy s počuráváním nebo zvracením předtím, než mají jít k druhému rodiči – prostě s klasickými neurotickými projevy. To prozrazuje velké vnitřní napětí dítěte. Obvykle to také odráží nevyřešený konflikt a nedobré vztahy mezi rozvedenými rodiči.

Může děti negativně ovlivnit, když jeden z rodičů rozhodnutí soudu odmítá a s dítětem manipuluje, aby se samo postavilo proti tomu druhému?

Nemusí hned jít o přímou manipulaci. Někdy je to nevědomá reakce v podobě zvýšené úzkosti a strachu nebo zlosti na druhého z rodičů. V takovém případě dítě volí stabilitu a klid u toho z rodičů, který mu je může poskytnout. Střídavé péči se brání. Je to vlastně obranný mechanismus před destabilizací a dalším citovým zraněním.

Tolik psycholožka Václava Masáková. A jaká jsou pravidla pro úspěšnou střídavou péči?

• Musíte se vždy umět domluvit ve prospěch dítěte.
• Vzájemně se musíte tolerovat a respektovat.
• Panuje mezi vámi shoda ohledně výchovných principů.
• Dokážete před dítětem jeden druhého neočerňovat.
• Vzájemně se pravdivě informujete o tom, co důležitého se dělo v nepřítomnosti toho druhého.
• Před dítětem mluvíte pravdu.
• Dítě nesmí být prostředníkem pro řešení konfliktů mezi otcem a matkou.
• Střídavá péče není soutěž o jeho lásku a sympatie.
• O výchovných problémech vždy mluvte nejprve s druhým rodičem.