38. týden: Nečekaná hospitalizace a trapas v nemocnici

Nečekané komplikace v těhotenství: průjmy a zvracení
Nečekané komplikace v těhotenství: průjmy a zvracení
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
5. září  2017 
 10:00

V pátek mi oficiálně začal 38. týden, na který jsem se strašně těšila, protože se říká, že „už jste v termínu“, a když porodíte, mělo by být miminko úplně dovyvinuté. Bohužel mi tuhle radost kazil fakt, že jsem od středečního večera lítala na záchod s průjmy a zvracením. Protože jsem ale měla na páteční ráno domluvenou pravidelnou těhotenskou poradnu, odložila jsem odjezd do porodnice a vydala se ke své gynekoložce.

Samozřejmě jsem v noci nespala a strávila většinu času hledáním příčiny a našla, že buď je to z horka, nebo jsem něco špatného snědla (na druhou stranu problémy jsem měla jen já a manžel nic) či se tělo už začíná čistit a připravovat na porod.

Moje lékařka mě prohlédla a konstatovala, že se v děloze už opravdu něco děje – čípek se zkracuje a malá je už dlouho nachystaná ve správné poloze a sestupuje čím dál níže (což cítím každým dnem intenzivněji a intenzivněji. A hlavně chodím jako kachna a téměř nedám nohy k sobě ani v sedě nebo při spaní, jak mě bolí pánevní kosti).

Už už jsem si říkala, tak hurá, za chvíli se naší princezny konečně dočkáme. Jenže doktorka mi vysvětlila, že v tomhle stavu taky můžu být klidně ještě další tři týdny a přenášet. Hm, tak to jsem zrovna nechtěla slyšet, projelo mi smutně hlavou. Nicméně mi pro jistotu udělala odběry a stěry a poslala mě domů s tím, že mám nasadit dietu a čekat na výsledky.

A protože měl manžel toho pátku dovolenou, říkali jsme si, že si uděláme hezký den ve dvou. Vzhledem k mé dietě jsme sice odložili plánovanou návštěvu restaurace a já místo toho žmoulala k obědu suchý rohlík, ale byli jsme rádi, že po dlouhé době můžeme relaxovat a hodit za hlavu všechny povinnosti.

Ale pak okolo jedné hodiny zazvonil telefon. „Tak ty dnešní výsledky odběrů nedopadly moc dobře. Paní doktorka už vám domluvila vyšetření v nemocnici. Sbalte si tašku a co nejrychleji se tam vydejte,“ oznamovala mi sestřička z naší gynekologické ordinace. Šok! S tím jsme nepočítali! Navíc mi sestra nic bližšího do telefonu říct nechtěla. Rozklepala jsem se. Vůbec nejhorší je pocit, když víte, že se něco děje, ale nevíte, co a jak je to vážné. Popadli jsme tašku (naštěstí jsem si ji týden předtím konečně dobalila) a ihned se rozjeli. Na příjmu už na mě díky telefonu mojí doktorky čekali, prohlídli a rovnou přijali. Prý na pozorování na jednu noc…

Trocha nemocničního humoru aneb jak se ztrapnit před personálem

Ovšem po dalších odběrech a neustupujících průjmech a zvracení se z jedné noci vyklubaly tři... Naštěstí se nic vážného nepotvrdilo a já zřejmě chytla nějakou bakterii, která vzhledem k mému hematologickému problému udělala trochu víc neplechy v krevních testech než v běžných případech.

A protože se můj stav začal lepšit, nemuseli doktoři ani přistoupit k vyvolávání porodu. Přiznám se ale, že trávit víkend v porodnici, když tušíte, že ještě rodit nebudete a klidně se tu můžete objevit za pár dní znova, je přeci jen zátěž na psychiku. V ten moment jsem si totiž opravdu přála, aby mi samy začaly kontrakce. Jenže nic...

Každopádně bych to ale nebyla já, kdyby mou hospitalizaci neprovázelo několik vtipných historek. Tak za prvé, bylo pekelné vedro a v nemocnici samozřejmě není klimatizace, takže jsem měla otevřená okna dokořán a co čert nechtěl, v sobotu začal na ulici vedle nemocnice open air festival. Jasně, trochu hudby může jenom prospět a člověka rozptýlit, říkáte si.

No jo, to by ale nesmělo jít o festival s názvem Zlometal. A jak už sám název napovídá, jednalo se o festival té nejtvrdší heavy metalové hudby, navíc zaměřené na takové ty satanistické kapely. Podotýkám, že festival trval od tří hodin až do půlnoci a i přes zavřená veškerá okna (což byl výkon hodný medaile v těch tropech) jej bylo slyšet tak, že se podle mě ten den v nemocnici zvýšil počet nahlášených bolestí hlavy tak o 1000 %.

A abych za svou návštěvou udělala i parádní entrée, na pondělní velké vizitě, kdy se s primářem na mě přišlo podívat asi 10 mediků a další nemocniční personál, jsem se opět předvedla. „A paní je kolik?“ ptá se primář mladé doktorky, která mě kontrolovala. „38,“ odpovídá. „Nene, mně je teprv 31,“ zahulákám dotčeným hlasem s fistulí. A následuje salva smíchu. „My mysleli týden těhotenství,“ vysvětluje mi primář. Je to potvrzené – mám mlíko v hlavě! Jen doufám, že nikdo z dotyčných raději nebude u mého porodu. Přeci jen je to za chvilku a takovou dotčenou hysterku, jakou jsem předvedla, si nějakou dobu budou ještě pamatovat…

37. týden: Finišuji balení tašky do porodnice. A jméno? Pořád nemáme

37. týden: Finišuji balení tašky do porodnice. A jméno? Pořád nemáme

Jak jsem v některých věcech spořádaná, v jiných jsem docela flegmatik. Tašku do porodnice už mám v ložnici sice rozbalenou tak 3 týdny, ale teprve…celý článek

Sdílej na facebooku
Autor: Michaela Kaňoková

Diskuse ke článku

.

Související články

39. týden: Už jen čekám na den D!
39. týden: Už jen čekám na den D!