Rodičovská selhání: Tohle jsem nikdy nechtěla, a už je to tady!

...

Autor: iStock

Jednou jsem v restauraci viděla pár s dítětem, který neustále toho malého komandoval a dvojhlasně říkal ne, a to na všechno, co ten klučík vzal do ruky. Slánku? Ne! Vidličku? Ne! Stojan s ubrousky? Ne! Vyvrcholilo to tím, že malý raubíř plácl do talíře s jídlem. A oni zakřičeli dvojhlasně: Néééé! Tohle nikdy nebudu dělat, říkala jsem si. A teď se jim v duchu omlouvám. Je to opravdu složité. A když neříkám ne já, říká ne má teď už čtyřletá dcera. Od koho to asi má, že? Malá rada. Místo ne zkuste dítěti vysvětlovat, proč tu věc nemá brát. Sůl? Ta by ti nechutnala! I když – ono se to říká, když má zrovna prst v zásuvce! "Nééé!"

Stravovací návyky přebírají děti od svých rodičů.

Autor: profimedia.cz

Je léto, jsme na koupališti a mé ani ne dvouleté dítě drží párek v rohlíku a říká: "Mňam!" Můj muž to komentuje slovy: "To je dobře, že jí to chutná." A já si držím hlavu v dlaních. Zase jsem selhala. Jenže na koupališti byl výběr: hranolky, langoš a párek v rohlíku. Což mě samozřejmě neomlouvá, protože jako správná maminka bych měla přichystat bio vegan raw svačinku s sebou, že? Jeden párek v rohlíku ji nezabije, říkám si. Ale mé dítě ho pak neustále vyžadovalo, kdykoliv ho někde vidělo na obrázku. Podobně to teď máme s trdelníkem. O sladkostech snad ani nemusím psát...

Někdy je toho prostě moc. Nestíháme, zapomínáme a pak třeba i sprostě nadáváme. Prostě matky roku!

Autor: iStock

Zhasni! Zavři! Dojez to! Co by za to děti v Africe daly! – Ne, tohle já rozhodně říkat nikdy nebudu. Hlavně "nebreč, nebo ti ještě přidám, abys měla proč!" jsem milovala! Taková nespravedlnost. To fňukání prostě nešlo zastavit! A teď, o pár let později, když přede mnou sedí má čtyřletá dívenka, která se už poněkolikáté ptá se šibalským výrazem ve tváři "proč?", já se prostě neudržím a zařvu: "Protože jsem to řekla!" A je to tady. Jsem stejná! A znáte tu hlášku: "Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet." Ta mě celé dětství taky pěkně štvala! Více o rodičovských hláškách si můžete přečíst TADY.

Proč nefunguje, když dětem říkáte, ať neběhají a neskáčou:

...

Autor: iStock

Televize? Tu mé dítě nebude znát minimálně do dvou let věku. Budeme číst knížky, kupovat edukativní hračky (rozhodně ne ty, které svítí a vydávají zvuky) a neustále se rozvíjet. Realita? Mé dítě si samo umělo pustit televizi dřív, než se naučilo chodit, a náš mobil či tablet ovládalo dřív než své svěrače. A víte co? Přes to všechno si myslím, že je z ní kreativní duše, která má fantazii. Zkrátka stalo se (a ne jednou), že jsem dítěti pustila pohádky, abych měla aspoň hodinu či dvě klid na práci. A v restauraci? Co myslíte, že jsme vytáhli, abychom se v klidu s mužem najedli? Ano, tablet s pohádkou Prasátko Peppa! (To abychom nemuseli křičet "neee!", kdykoliv se dotkne slánky.)

....

Autor: iStock

Zafňuká? Já rozhodně hned nepoběžím! Upadne? Nebudu vyšilovat! A rozhodně, ale rozhodně si nebudu hledat nemoci nebo nežádoucí účinky léků nebo očkování na internetu. Tak tohle si můžete říkat třeba tisíckrát. Jenže jakmile vaše dítě zakucká, už víte, že má černý kašel. Jakmile se osype, je to meningitida! Upadne a bouchne se do hlavy? Vy strávíte celý den v čekárně na pohotovosti. A očkování? Proč chcete mé dítě zabít? V tomhle měla doba, v níž jsme vyrůstali my, něco do sebe. Matky neseděly na internetu, negooglovaly a neutvrzovaly se ve svých pravdách v mateřských diskusích. Zkuste být trochu nad věcí!