Nestyď se za své city! Čtyři způsoby, jak naučit syny projevovat emoce!
- 25. dubna 2018 06:00
Představovali jste si, že váš vztah s dospívající dětmi bude plný svěřování, otevřených rozhovorů, diskusí na různá témata a zvědavých otázek? V případě dcer to tak nejspíše funguje, kluci jsou ale mnohem větší oříšek. Jak je dokážete rozmluvit?
Můj syn je úžasný, ale nemluví...
...Autor: iStock„Vždycky jsem si myslela, že se mi děti budou svěřovat, vyprávět o všem, co se jim honí hlavou, jaké mají sny a plány…Nyní ale mé každodenní pokusy o rozhovor s patnáctiletým synem vypadají zhruba takto: „Jaký jsi měl dneska den?“ „Ale jo, dobrý.“ „Co jsi dělal a jak to šlo ve škole“? „Všechno možný. Bylo toho moc. Jdu do pokoje.“ A konec. I když se snažím pokládat zcela konkrétní otázky, povídat si s ním ráno u snídaně, v autě cestou do školy, při večeři…je to jedno, pokaždé dostanu stejnou odpověď. Stručnou, několikaslovnou,“ stěžuje si Marcela (42), maminka dcery Renáty (11) a syna Davida (15) a pokračuje:
„Můj syn je skvělý kluk - chytrý, zábavný, pozorný a citlivý - ale mám o něj starost, protože veškeré pocity a nálady drží uvnitř. Bohužel to platí pro spoustu dospívajících chlapců. A může to být potenciální problém. Samozřejmě se proto hned ze všech nestanou podivíni a násilníci, mnozí ale nevydrží ten tlak a mohou sáhnout po drogách, alkoholu nebo jiných nebezpečných „nástrahách.“ S pocitem či vírou, že jim to pomůže v boji s jejich rozháranými emocemi a vyrovnáním se případnými problémy, které je zrovna trápí nebo užírají,“ obává se Marcela.
I kluci mají brečet!
...Autor: ProfimediaJak můžete svému „malému“ muži pomoci se otevřít, dát volný průchod emocím a dokázat vyjádřit, jak se cítí, co by mu udělalo radost nebo proč je mu smutno? Jak mu poskytnout „nástroj“, který potřebuje k tomu, aby mohl žít šťastný, naplněný a spokojený život?
V první řadě se zbavte genderových stereotypů! Zapomeňte na zastaralý názor, že chlapci musí být silní, nesmí plakat a musí se chovat jako nezranitelní páni tvorstva! V naší kultuře už je rozšířenou realitou, že i dívky dokážou být statečné, nezávislé a silné, umí se prosadit, stále ještě ale bohužel převládá názor, že citlivost nebo přecitlivělost, náladovost, úzkost a spontánnost jsou ryze ženské vlastnosti, u kluků téměř zapovězené. Vždyť i pro řadu dnešních dospělých mužů je projev vlastních pocitů (ať už jde o zamilovanost, zranitelnost, dojetí, rozhořčení, úzkost či obavy) známkou slabosti a nedospělosti. A to je špatně! Celý svět samozřejmě za noc změnit nedokážete, ale jako rodiče můžete využít svou jedinečnou roli k tomu, abyste pomohli svým chlapcům otevřít jejich nitro a nestydět se za své vlastní já. Zde je pár šikovných způsobů, jak s tím začít.
Přibližte mu ženský svět
...Autor: iStockPovzbuzujte svého syna, aby si hrál také s hračkami pro holky. Kde je psáno, že kluci musí jen střílet z pistole a bourat s auťáky na autodráze? Když váš tříletý syn zatouží po kuchyňce s nádobíčkem, dětské plastové žehličce nebo vysavači, panence s dlouhými vlásky nebo chce povozit milovaného medvídka v růžovém kočárku, umožněte mu to. Vždyť i kluci by měli vědět, s čím se vaří, jak se používá žehlička a jak se přebaluje miminko. Jednoho dne to budou potřebovat. A navíc, každé dítě rádo napodobuje činnosti, které vidí u vás, takže spolu „vařte“ kafíčko, luxujte nebo uspořádejte čajovou party. Čtěte knížky, ve kterých jsou hlavní postavy ženského pohlaví. Čtení je totiž jedním z nejlepších způsobů, jak vybudovat empatii a ztotožnit se s mužskými i ženskými charaktery, nahlédnout do mužské i ženské duše a vidět věci ze dvou různých stran.
Ukažte mu, že i muži jsou zranitelní
...Autor: ProfimediaPodle psychologů je velice důležité, aby chlapci viděli, že i dospělí muži, jejich idolové a bozi v podobě tatínků, dědečků či starších bratrů, jsou křehcí a zranitelní. Potřebují se dozvědět, že mají úplně stejné pocity a emoce jako ženy a nemusí je skrývat. I tatínek může být k slzám dojatý z vlastnoručně vyrobeného dárečku a dokáže se přiznat, že se bojí k zubaři nebo se mu zrovna nepovedlo něco v práci. Pomohou vám také filmové příběhy a knížky, kde se vyskytují citliví mužští „hrdinové.“
O pocitech s ním mluvte. Odmalička!
Venkovní tabule bude děti bavit.Autor: iStockNic před dětmi nepředstírejte, nezatajujte, netvařte se, že je všechno v pořádku, i když zrovna není. Dítě je bystrý pozorovatel a vnímavý společník, neošálíte ho. Naučte ho, že je v pořádku cítit se špatně, svěřit se blízkým se svými myšlenkami, obavami nebo zlostí. Nechte ho pocítit nejen pozitivní, ale také negativní emoce. Pomáhejte mu se slovní zásobou, ať dokáže přiřadit slova svým pocitům a názorně mu ukažte vhodné způsoby, jak nejrůznější emoce vyjádřit (ano, zloba a hněv jsou normálními lidskými emocemi, ale raději, než bys udeřil svého bratra, máš i jiné možnosti, jak si ulevit – vykřičet se ve svém pokoji nebo bouchnout do polštáře, a podobně). A klidně přiznejte, že s tím mají často problém i dospělí.
Je normální říct si o pomoc!
...Autor: iStockJe smutné, že někteří malí chlapci vyrůstají s rodiči, kteří jim vštěpují, že si musí za každých okolností poradit sami a nepotřebují od nikoho pomoc. Kolik dospělých mužů si přečte manuál k zakoupenému spotřebiči dříve, než ho zapojí? Téměř žádný! A kolik z nich bude v autě raději hodinu bloudit, než by se zeptal kolemjdoucích na správnou cestu? Devadesát devět ze sta! Jděte příkladem a ukažte jim, že skutečně silný muž si dokáže bez pocitu studu říci, když potřebuje něčí pomoc. Ať vaši kluci vědí, že je to naprosto v pořádku.