Školní retro: 15 věcí, které jste určitě do školy nosili taky

Osmdesátky, pamatujete?
Foto: Pinterest/Supermámy
Sdílej na facebooku
26. června  2018 
 06:00

Pamatujete na nálaud posledních školních dnů před prázdninami? Připomeňte si ji i díky fotkám retro školních pomůcek. Zatímco dnešní děti nosí do školy lehké a ergonomické batohy už od první třídy, my jsme nosili klasické tašky, s jejichž váhou si nikdo hlavu nelámal. Na výběr stejně nebylo, takže kdo by to řešil. Ale měli jsme i svá přání, třeba penál na magnet, pamatujete? 

Stačí chvilku hledat na internetu a dost možná najdete model tašky, který jste do školy nosili zrovna vy. Modelů na výběr nebylo mnoho, a tak se jeden typ včetně barvy klidně opakoval ve třídě několikrát. 

Kožené aktovky, jaké nosili do školy naši dědové a babičky, vystřídala v 70.  a 80. letech minulého století koženka. Díky tomu nebyly zase tak těžké, dokonce se objevovaly i obrázky. A barvy, ačkoli dnešní zářivé a dobře viditelné to vážně nebyly. 

Tak jako tak jsme se my z nižšího stupně často těšili na to, až nám rodiče na druhém stupni nebo alespoň na střední škole dovolí pořídit si tašku přes jedno rameno, ideálně černou. Jiná stejně ke koupi nebyla. Ti oraženější nakonec do školy nosili jen plátěná žebradla, často šlo o obaly od plynových masek. 

Vyráběli jsme domácí zmrzlinu! Jak nám to s formičkami šlo?

Vyráběli jsme domácí zmrzlinu! Jak nám to s formičkami šlo?

Milovníci zmrzliny se dělí na dvě skupiny. Jedna je prostě kupuje, ať už u stánku nebo v supermarketu, druhá dává přednost doma dělané. Že prý to není…celý článek

Stojánek na knížku se měl, alespoň pokud si pamatuju, používat hlavně v hodinách společného čtení, ale bohužel nikdy pořádně nedržel tak, jak měl. Jeho poněkud nestabilní konstrukce hodinu spíše rušila, v podání některých žáků dokonce schválně. 

Ale nebyla to jediná součást povinné výbavy, patřily sem také desky na různá písmenka a čísla, obstarožní sešity a také třeba obyčejné tužky, pamatujete na tyhle s násobilkou? Na některých školách je coby tahák zakazovali. 

Jinou nedílnou součástí našeho dětství byly zvláštní propisovací tužky zvané číny. Na ně jsme směli přejít, když už jsme bezpečně uměli psát perem. Koncept to byl asi úspěšný, prodávají se dodnes. Nicméně do školy asi moc vhodné nebyly, alespoň já ji každou chvíli rozskřípala, a ta hrůza, když jsem měla doma přiznat, že potřebuju další. 

 

Vodovky jsou trochu retro samy o sobě, protože se mimo jiné dají koupit úplně ty samé, jaké jsme na hodinách výtvarné výchovy používali my. Většina z nás měla klasické hranaté, ti, jejichž rodiče se uměli více odvázat, ukrývali v košíku na výtvarku kulaté. 

 

Nedílnou součástí hodin výtvarné výchovy byla lepidla. A kdo tvrdí, že nikdy neochutnal bílou lepicí pastu nebo klovatinu, případně obojí, tajně je ochutnává dodnes. 

A klovatinu pamatujete?

Zatímco bílou lepicí pastou jsme především lepili různé více či méně složité koláže, klovatina, to už bylo výtvarné umění samo o sobě. Klovatinou se nejen lepily věci k sobě - oblíbeným zadáním byl třeba hrozen vína ze skořápek vlašských ořechů nalepený na dřevěné destičce - ale navíc se používala k různým obskurním výtvarným technikám. Matně si pamatuju, že jsme s klovatinou nejen lepili, ale i malovali, nechávali ji po natření na plochu poprskat a tak podobně. Každopádně, bílá lepicí pasta chutnala lépe. 

 

Nevím jak u vás, ale u nás na malém městě byly mezi penály počátkem 80. let minulého století dva hity, po kterých toužil když ne úplně každý, tak každá holka. Jedním z nich byl penál na magnet, druhým pak penál vícepatrový. Penál na magnet byl vlastně dost nepraktický, protože byl malý, navíc byl krom magnetu celý plastový, ale co na tom. Vždyť byl seshora takový měkoučký a ten roztomilý obrázek!

Kdo neměl ani jeden z těchto hitů, mohl se utěšovat alespoň tím, že mu rodiče v papírnictví pořídili voňavou gumu, která měla jedinou vadu, nedalo se s ní skoro nic vygumovat. 

Pantofle jako mučicí nástroj

Jakmile jsme trochu odrostli povinnému nošení uzavřených bačkor na klínku, všichni jsme přešli na pantofle. A tyhle z plastu s červenobílými páskami byly největším hitem - včetně bolesti, když člověku vyjela noha a pěkně z výšky došlápl chodidlem na hranu. Ty největší frajerky je nosily jako boty na ven. 

Kromě přezůvek se řešilo i oblečeni na tělocvik  - někde se pravidla postupně rozvolňovala, ale bylo nemálo škol, kde až do roku 1990 trvali na svém: bílé tričko, holky modré trenýrky, kluci červené a jarmilky. 

První třída, to bylo hlavně čtení, přičemž slabikář jsme měli vždycky všichni úplně stejný, jen jednou za pár let přišlo nové vydání. V první polovině 80. let se používal tenhle. Nechyběla v něm legendární máma, která do zblbnutí mlela maso, zatímco Ola ho solila. Dneska už je větší výběr a každá škola si může zvolit slabikář a vůbec metodu čtení, kterou předestře svým žákům. 

Matku naprosto šokovalo pohlaví jejího dítěte! Proč?

Matku naprosto šokovalo pohlaví jejího dítěte! Proč?

Kim Guiley a její manžel Travis vždycky chtěli jak dceru, tak i syna. Dcera se jim narodila v roce 2013. Když Kim za pár let znovu otěhotněla, doufala…celý článek

Minimálně jednou během školního roku došlo na branné cvičení - v těch dávných časech se k tomu využívaly třeba pracovní soboty. Tehdy znělo zadání jasně, přijďte do školy s chlebníkem. 

Na určeném místě jsme z něj vytáhli svačinu (v legendárním papírovém ubrousku, z něhož nešla vymotat) a pozor, také nějakou láhev s pitím! Což byla věc celkem nevídaná a běžně děti do školy pití od rodičů nedostávaly. Kdo nechtěl hnusný čaj ve školní jídelně, měl smůlu, dokud zase nedorazil domů. Na místě D jsme pak navlékli IPCHO a plynovou masku, cvičně si zaházeli granátem a podobně. 

Batůžky na záda se, nevím proč, moc nenosily, jakkoli by byly mnohem praktičtější. A zjevně existovaly, ale měl je jen někdo a braly se pouze na delší výlety. Na ergonomii a nepromokavost se tehdy nehrálo. 

 

Už někdy v první, nejvýše druhé třídě do vyučování přibyla povinná četba, kterou jsme ty první roky četli hromadně nahlas, ačkoli někteří z nás sotva slabikovali. Konkrétně v naší škole jsme začínali Odvážnou školačkou, pochybnou klasikou ruské provenience.

...
...
Autor: Pinterest
Maruška s obří mašlí ve vlasech se trápila se spolužákem Serjožou i třídní soudružkou učitelkou Annou Ivanovnou, ale nakonec všechno dobře dopadlo. K mání byly i encyklopedie, ať už doma nebo v knihovně. Jen byly hodně poplatné době. 

 

Výběr oblečení i doplňků i oblečení byl stejně mizerný, jako výběr čehokoliv jiného. A tak například takové plastové berušky do vlasů mělo i několik holčiček, které zrovna mířily do první třídy. 

Hračky jsme do školy samozřejmě nosit nesměli a vlastně by to nikoho ani nenapadlo. Snad s výjimkou malých kousků, jako byla třeba tahle plastová asi čtyři pět centimetrů velká televize, která vevnitř mechanicky ukazovala několik obrázků s pohádek či s nějakými památkami. 

Památníky, sešit a něco na zub! 

Nosit se naopak směly památníky, které v 99 procentech případů vlastnily holky a nechávaly spolužáky a spolužačky, aby jim tam napsali a nakreslili něco na památku. Zatímco holky většinou nějaký ten kýč vypotily, za kluky se toho občas ujaly jejich matky. A nezapomeňte, můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat. Památník to nemá rád!

Ve škole nesměly chybět sešity, to platí i dnes. Ale zatímco do roku 1990 jsme měli všichni stejné sešity, dneska je výběr velký, ale samozřejmě, za postavičky z filmů na obálce se připlácí. Cestou ze školy jsme utráceli kapesné za různé pochoutky, ať už to byl sojový suk, nebo třeba populární vitacit, který jsme lízali rovnou ze sáčku nebo z dlaně.

Klasikou byly i žvýkačky Pedro, které se dají, jen v inovovaném obale, koupit  i dneska. K mání byly i arašídové křupky, které drobily a mastily stejně jako dneska i rýžové burizony, které byly úplně bez chuti, ale své fanoušky si taky našly. 

 

10 pochoutek, které jsme jedli jako malí. A přežili jsme!

10 pochoutek, které jsme jedli jako malí. A přežili jsme!

Cukry a zase cukry! Mnoho dětí dnes sladkosti vůbec nesmí. Jejich rodiče dbají na zdravý životní styl, což je naprosto v pořádku. Nic se však nesmí…celý článek

9 nesmyslů, které bude škola od září zase chtít po vašich dětech

9 nesmyslů, které bude škola od září zase chtít po vašich dětech

Až po pár nájezdových dnech začne normální výuka, dočkáte se. Požadavky, které učitelky diktují do dětských notýsků – případně posílají mailem – a…celý článek

 

 

 

Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.

Související články

Video
1080p 720p 360p
Testujeme s dětmi: Pejsek učí děti čísla, barvy, zvuky, umí i schovku

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku