Období vzdoru? Zlatí dvouletí! Nejvzteklejší jsou čtyřleté děti. Co si s nimi počít?
Mysleli jste si, že s dvouletými dětmi je to největší boj? To se těště na to, až jim budou čtyři. Jednoho dne jsou to roztomilá stvoření s velikýma očima, jejichž hluboký pohled vás vždy odzbrojí, další den protivové s vytřeštěnýma očima a nadulými tvářemi řvoucí něco jako: "Ty nejsi moje maminka!" Emocionální výbuchy a citové vydírání jsou u nich na denním pořádku.
Říká se jim prý "Fascist Fours" (Fašističtí čtyřleťáci), ale přejmenovala bych je na "Fucking Fours" (překlad asi netřeba), píše Elizabeth Broadbent na webu Scarymommy.com. Jsou hluční, otravní, ukřičení a pořád se vztekají. A na rozdíl od dvouletých už mají i lepší slovní zásobu a dokáží argumentovat. Naprostý souhlas.
Čím to? Možná proto, že prožívají přechod z pozdního batolecího věku (tři roky) k tomu brzkému předškolnímu (pět let), přemítá Elizabeth. I mě už kolikrát napadlo, jestli tohle není něco jako první puberta. A jak tedy bude vypadat ta opravdová?
"Není to ani tak o věku. Na dítě jsou možná kladené veliké nároky. Musí se vyrovnat se stresem, únavou. Něco se dělo ve školce, o čem my nemůžeme vědět...," vysvětluje psycholožka Lucie Součková.
Každopádně je to s nimi velice vyčerpávající. A výbuchy emocí bývají na každodenním pořádku. Těžko říct, jak reagovat. Když je chcete vzít do náruče, často křičí: "Nedotýkej se mě!" nebo "Nemám tě rád!" Někdy ovšem roztají a pomazlení potřebují víc než cokoliv jiného.
Možnost velet dítěti škodí!
Rodiče by se měli podle psycholožky zamyslet nad tím, jestli dětem nedávají moc možností se rozhodovat, moc možností velet. To bývá právě kámen úrazu. "Děti potřebují určitou pevnou hranici, kdy mohou a kdy prostě ne," říká Lucie Součková. Občas se jim moc přizpůsobujeme, a tím si nabíháme. Čtyřleťáci mají navíc už celkem dobrou slovní zásobu a často si s vámi hrají. Když vidí, že na rodiče funguje věta "nemám tě rád", nebo že je nějakým způsobem může vykolejit, proč by ji nepoužili znovu? Tak varuje psycholožka.
Jsou to prostě lišky podšité. Je to, jako kdyby se vzbudili a pomysleli si: "Hmm, když budu křičet a vyvádět, dostanu dort k snídani? Zkusme to!" A vy zažijete scénu a řev, ze kterých praskají i okenní tabulky. Chce to vydržet! Dítě jen testuje vaše hranice.
"Vy mě nemáte rádi!"
Podobné období teď zažívám i se svou čtyřletou dcerou. Předem musím říct, že je to hodná, milá a empatická holčička, jen teď má občas problém. Třeba s našimi židlemi. Nebude přece sedět na své černé, protože černou nemá ráda. Když jí řeknu, ať si tedy sedne na tu dřevěnou, tak to rozhodně neudělá, protože ta je přece hnědá. A na naše hnědé dveře se nemůže dívat, jak jsou ošklivé. Chce růžové! Hned!
Ani snad nemusím vyprávět, co způsobilo, když jsem ji chtěla navléci šedé rukavice. Raději by si nechala prsty mrazem upadnout. Oblékání je vůbec kapitola sama pro sebe. Ven půjde jen v šatech s Elsou a Annou, punčocháče nechce, mikinu a bundu už vůbec ne. A emoce s ní také pěkně cloumají. Když není po jejím, přijde se slzičkami v očích a říká: "Vy mě nemáte rádi!" Pevné objetí to většinou všechno spraví!
Tohle na ně platí: Proč dětem tak dlouho trvá, než zareagují na pokyn rodiče
Naše dcera je jedináček, ale i tak si připadá dost velká na všechno. Občas dokonce říká, že už je dospělá a že tohle může. Pokud mají čtyřleťáci starší sourozence, nutně potřebují dělat to, co oni, bez ohledu na to, jakkoliv je to nebezpečné nebo pro ně nevhodné. Pokud starší brácha griluje, Pan Čtyřletý potřebuje nutně taky, stejně tak musí hrát s nimi jejich hry pro velké děti. Dokud mu neutečou. To pak přijde se slzami v očích a otázkou: "Mami, proč si s námi nechtějí hrát?"
Pak přijde večer a další výbuchy. První, když odmítne večeři, aby vám za třicet minut oznámil, že má hlad a že chce jídlo. Druhý, když nebude chtít jít spát a rozhodně ne v tomhle pyžamu. Následující kvůli knížce, kterou mu chcete číst, protože tuhle on rozhodně nechce. Pak nastane ještě několik problémů – bude mít opět hlad, bude se mu chtít čurat, pít...než KONEČNĚ USNE. A ve tři hodiny ráno se přesune k vám do postele a vy budete mít pocit, jak sladké máte dítě, než vás začne utiskovat a kopat.
Prostě "Fucking Fours", ale i tak je nade vše milujeme!