Být mámou taxikářkou je práce na půl úvazku! Jak to máte vy?
Svou zkušenost popisuje Američanka Kristen, máma dvou školou povinných dětí. „Právě mi cinká telefon. Už zase! Píše mi zprávu někdo z naší „taxikářské“ skupinky. Miluju ji, říkám upřímně. Proč? Kdyby to bylo jen na mě, mámě dvou dětí, které chodí do dvou různých škol, které jsou na opačných koncích města, budu trávit v autě minimálně tři hodiny denně. A to počítám jen ranní odvoz a odpolední vyzvedávání. Připočítejte si k tomu ještě čtyři mimoškolní kurzy a kroužky týdně a rázem se dostanu na čtyři hodiny za volantem, každý den od pondělí do pátku! Nebýt naší party ochotných rodičů, strávila bych za volantem dvacet hodin týdně, a to jen pokud jde o děti. To už je doslova a do písmene jako regulérní zaměstnání na poloviční úvazek! A to mám jen dvě děti. Občas se pokouším představit, jak bych celý ten maratón stíhala se třemi nebo dokonce čtyřmi kousky. Netuším! Klaním se vám, maminky vícečetné smečky potomků!“ přiznává Kristen.
Car-pooling je téměř jako strategická hra
Do češtiny se tento výraz překládá jednoduše jako „spolujízda“. Je fajn, když se sejde a domluví několik rodičů, kteří jsou ochotni se střídat v hromadném vyzvedávání, odvážení a svážení školáků. Tento systém šetří čas i peníze, nicméně není to volba vhodná pro každého. Slabší povahy by si měly tuto dobrodružnou „akci“ rozmyslet. Může to být totiž pěkný adrenalin. „Moje „carpool“ skupinka mi ušetří spoustu hodin strávených popojížděním po městě autem, to je fakt. Nicméně, každý den je třeba organizovat, koordinovat a logisticky zajišťovat, kdo pojede, s kým, koho musí vyzvednout a kde a kam ho doveze. Když je řada na mě, pokaždé trnu hrůzou, že nějaké dítě někde zapomenu (včetně těch svých). Což už se jednou stalo,“ přiznává Kristen.
Zapomněl na mou dceru!
„Jeden z tatínků skutečně odjel bez mé dcery. Byl z toho ve velkém stresu a rozpačitě se opakovaně omlouval. Nedělala jsem z toho velkou vědu, pro dceru hned dojela (naštěstí mě uvolnili z práce, jelikož odpadla důležitá porada) a dobře vím, že to samé se může klidně kdykoli přihodit i mě. Jen to ukazuje, že carpooling je v podstatě, v přeneseném slova smyslu, napínavým cirkusovým představením, kdy několik umělců žongluje s obrovským počtem míčků. Jen s tím rozdílem, že my nemáme dost času na tréninky a zkoušení a nedostaneme za své vystoupení zaplaceno. Ani potlesku se zpravidla nedočkáme!,“ říká s úsměvem Kristen.
Rodinná logistika
Máte také často pocit, že v jednom kuse sedíte za volantem, abyste dítka dopravili z bodu A do bodu B, a když zrovna neřídíte, nepřetržiě přemýšlíte a plánujete, jak logisticky co nejvýhodněji zajistit celý školní týden a sladili ho s vaším pracovnám diářem? Průzkum americké společnosti HopSkipDrive (kterého se zúčastnilo více než tisíc rodin) ukázal, že naprostá většina rodičů stráví odvozy do školy a na zájmové činnosti svých ratolestí tolik času, že jde o ekvivalent druhého „vedlejšího“ zaměstnání. Jen aby jejich děti byly tam, kde zrovna mají nebo musí být. Bylo zjištěno, že 38 % rodičů dětí ve věku od 6 do 17 let, tráví v autě více než deset hodin týdně, více než třetina pak uvedla, že dopravní logistika je každodenním podstatným tématem jejich rodinné konverzace, někdy dokonce i vícekrát za den.
Tatínkové mimo hru?
A žádnou maminku asi nepřekvapí, že téměř 90 % rodičů přiznalo, že za koordinaci přepravy potomků nese ve třech čtvrtinách případů odpovědnost a hlavní „břemeno“ této povinnosti právě žena. „Ano, můj telefon drnčí celý den, když jsem na řadě, musím být pořád ve střehu, plánovat dopředu, kontrolovat počet dětí, připomínat, aby nic nezapomněly, ujišťovat se, kam koho odvézt a nic nevynechat…A můj manžel je toho všeho milosrdně ušetřen,“ potvrzuje Kristin. Podle průzkumu celkem 42 % rodičů uvedlo, že mají pocit, že ohrožují svou pozici a nestíhají úkoly v práci, aby se opakovaně ujistili, že se jejich dítě dostalo včas tam, kam potřebovalo, zda dorazilo v pořádku domů nebo na fotbalový trénink. „Jsem opravdu vděčná své kamarádce, že mě pozvala, abych se k naší carpool skupince přidala. Ano, spoustu času, který ušetřím tím, že nejezdím, věnuji plánování jízd ostatních, ale i tak to stojí za to. Deset dětí rozdělených mezi pět obětavých rodičů, znamená čas navíc a méně peněz utopených v mé palivové nádrži,“ je přesvědčena Kristen.
