Rozdíly mezi kluky a holkami. Co doopravdy zjistili vědci?
Většinou máme tendenci řídit se zažitými a obecně rozšířenými frázemi, jako že chlapci jsou od přírody zručnější, impulzivnější, rozjívenější a agresivnější a dívky naproti tomu šikovnější, citlivější, něžnější a pečující. Odborníci ale vzkazují: přehodnoťte své názory, není to vždy pravda.
Opravdu se kluci méně bojí, do všeho se vrhají po hlavě a bez rozmyslu a rádi riskují? A věříte, že každá holčička zbožňuje růžovou, je upovídaná, ráda se parádí, je přecitlivělá a nejraději ze všeho češe panenky? Výzkumy tato přesvědčení jednoznačně vyvracejí!
„Pořídili jsme dětem trampolínu, která se okamžitě stala bezkonkurenčně nejoblíbenějším kusem nábytku v celém domě. Má to jen jednu nevýhodu, musíme být neustále ve střehu, jelikož náš pětiletý syn na ní tak řádí, že každou chvíli skončí s boulí nebo naraženým kolenem. Je zajímavé sledovat, jak moc jsou s jeho sestrou rozdílní i v tomto ohledu. Sedmiletá Sofie, i když je o dva roky starší a celkově obratnější, nikdy neskáče tak divoce ani do takové výšky jako Mareček. Je mnohem opatrnější, dává si velký pozor, aby si neublížila,“ říká o svých dětech pětatřicetiletá Karolína. Je takové chování názornou ukázkou genderových stereotypů, nebo jde prostě jen o geneticky dané dispozice a vrozený temperament obou sourozenců?
Každý jiný už od miminka?
Skutečně kluci vnímají a cítí jinak a holky mají shůry danou empatii i pečující sklony? Zapomeňte na předsudky! „Naše dvojčata mají své role rozdělené zcela opačně. Pětiletá dcera zbožňuje dinosaury, stavebnice, autodráhy a vlaky. Barbíny, sladké roztomilé plyšáky a růžové šatičky naprosto ignoruje. Po pravdě, panenky používá výhradně jen jako zbraň. Nejspokojenější je v tričku, teplákách a teniskách a všude si s sebou nosí kufřík s nářadím. A její bratr naproti tomu zbožňuje, když si může zkoušet moje šminky, trvá na tom, že mi večer bude česat vlasy, a nejvíc si vyhraje s dětskou kuchyňkou. Také se mnou peče bábovky i cukroví a každé ráno si pečlivě sám vybírá, v jakém modelu vyrazí do školky. Okolí se trochu diví, já to neřeším a nechávám svým dětem svobodu a prostor. Nevidím v tom zásadní problém, vždyť kde je řečeno, že by se měly chovat tak a tak, aby to bylo společensky v normě?“ svěřuje se maminka Svatava.
Velké tajemství
V posledních letech bylo provedeno hned několik studií, které se věnují společenské aktivitě, hrám, zájmům a temperamentu dívek a chlapců a zkoumají, zda je jejich specifické chování biologicky předurčeno. Psychiatr Louann Brizendine, M.D., je například přesvědčen, že mužské a ženské mozky jsou pevně propojené a pracují na podobném principu. Ovšem s tím, že dívky se rodí na svět lépe vybavené pro empatii, spolupráci a komunikaci, mají přirozené dispozice k verbálnímu projevu a je pravděpodobné, že budou klidnější. Chlapcům je údajně zase dáno do vínku vrozené lepší systémové chápání a logické myšlení. Také ale větší sklony k agresivnímu chování, což je dáno vlivem pohlavního hormonu testosteronu. Je to ale jen jeden názor z mnoha. Dívky jsou podle zjištění odborníků mnohem lepšími posluchači. Začínají obvykle dříve mluvit a od nejútlejšího věku lépe vnímají lidský hlas a rozumí tomu, co jim říkáte. Ve dvou letech věku jsou schopné běžně používat dvojnásobný počet slov než jejich klučičí protějšky.
Nesvádějme to na geny!
Americká pediatrická společnost popisuje tzv. genderově specifické vzorce chování a geneticky dané, vrozené rozdíly mezi pohlavími razantně popírá. Profesorka neurologie Lise Eliot, Ph.D., z Univerzity Rosalindy Franklin v severním Chicagu a autorka knihy Pink Brain, Blue Brain (Růžový mozek, modrý mozek) zdůrazňuje důležitost neuroplasticity, což je vývoj změn v mozku v průběhu života. Zabývá se tím, jak velký vliv na práci mozku má prostředí, ve kterém člověk žije. Podle ní se lidský mozek vyvíjí od narození až do smrti a postupným získáváním zkušeností, učením se a poznáváním se mění. Některé jeho části pracují a rostou výrazně rychleji, jiné mohou zůstat zcela nedotčené. Rozdíly mezi ženským a mužským mozkem tedy podle ní vznikají tak, že muži a ženy získávají v průběhu života zcela rozdílné zkušenosti. Nelze tedy vše svádět čistě jen na biologické předurčení při hodnocení způsobu myšlení a chování obou pohlaví.
I rodiče dělají chyby!
Jedna ze studií (realizovali ji na britské univerzitě v Cambridge) se například zabývala rozdíly mezi pohlavími v navazování očního kontaktu novorozenců a žádné nenalezla. Experiment byl ale zopakován o čtyři měsíce později se stejnými kojenci a ukázalo se, že dívky ztrojnásobily intenzitu očního kontaktu, zatímco u chlapečků byl jen velmi mírně zvýšený. V rámci téže studie bylo taktéž zjištěno, že v prvních dvou letech života dětí se neprojevují žádné genderové odlišnosti v úrovni aktivity a rychlost psychomotorického vývoje u chlapců i dívek je na podobné úrovni. Ale! Od třetího roku věku je obvykle průměrný chlapec výrazně aktivnější než zhruba dvě třetiny dívek. Vědci zároveň oslovili s podrobným dotazníkem maminky sledovaných dětí a z odpovědí vyšlo najevo, že většina rodičů má tendenci přistupovat ke svým dětem zcela odlišně už od jejich narození. Jde o stereotypy, které se jen těžko boří. Děvčátka jsou obvykle považována za „křehčí“ a také méně schopná než chlapečci, mnohem častěji slyší věty typu „buď opatrná“ a „dávej na sebe pozor“. Bylo rovněž zjištěno, že s dívkami v kojeneckém a batolecím věku maminky více mluví, mazlí se s nimi a pomáhají jim, v případě chlapců jsou pak hovory zaměřovány častěji na výkon, úspěch nebo výhru („už jsi velký, to musíš zvládnout sám“, „kluci přeci nebrečí“ atd.).
Kluci s větším mozkem
Znamená to, že jediné rozdíly mezi mozky dívek a chlapců jsou ty, které vytváříme prostřednictvím socializace? Ano i ne. „Neurologové nezjistili žádné rozdíly ve strukturální nebo nervové aktivitě, s výjimkou toho, že chlapci mají mozky o něco větší, což odpovídá jejich větší průměrné velikosti těla,“ zdůrazňuje Dr. Eliot.
Mužský mozek je před i po narození vystaven působení vyšší hladiny hormonu testosteronu, což vede podle některých výzkumů k upřednostňování „hraček pro kluky“. V žádném případě to ale neznamená, že je něco špatně v případě, když čtyřletý chlapeček touží mít šatičky či korálky jako maminka nebo když bere sestřičce její růžové poníky a vozí je v kočárku. Není nic divného na tom, když je sestřička zručnější a technicky zdatnější než její bráška. Pokud má k dispozici určité vrozené předpoklady, je vhodné je od útlého věku rozvíjet a podporovat správnými podněty, logickými hračkami, stavebnicemi a podobně. Preference při výběru oblíbených hraček jsou dány také tím, že chlapci jsou zaměřeni více pohybově, mají obvykle lepší hrubou motoriku a také prostorovou představivost, děvčata zase vynikají v jemné motorice a disponují širší fantazií. Mají k tomu zkrátka biologické předpoklady. „V žádném případě nechci tvrdit, že mezi chlapeckými a dívčími mozky nejsou žádné vrozené rozdíly. Určitě ano, jsou ale velmi drobné a často hodně ovlivněné společenskými normami a konvencemi. Neškatulkujte proto své děti do růžových, nebo modrých světů, nechte je přirozeně a svobodně růst,“ radí Dr. Eliot.
