Otec není totéž, co je táta. Víte, jaký je mezi nimi rozdíl? Zkuste se otestovat!
Foto: iStock
5. července 2019 06:00Každý muž se může stát biologickým otcem, ale ne každý otec může být táta. Jsou to dvě v podstatě stejná slova – otec a táta. A lidé je používají od nepaměti. Rozdíly mezi nimi jsou však víc než jemné. Jakýkoli muž, jehož spermie se podílela na zrození dítěte, je otec, technicky řečeno. Ale jen ten, kdo vás miluje, dá vám své jméno, blbne s vámi a dělá tisíce dalších věcí, je váš pravý táta.
Mít skvělého tátu je ta nejlepší věc, která vás může potkat. Nemusí to být dokonalý Superman, ale když vás bude milovat a nebude dělat z každé vaší chyby životní tragédii, je to prostě nej. Když vás bude podporovat, motivovat a bude vám říkat, že na sny není nikdy pozdě, je to ještě víc. Jaký je rozdíl mezi tátou a otcem? Tenhle!
Otec je bytost, táta jsou emoce
Autor: iStockNosíte do práce něco, co vám není příjemné, třeba uniformu nebo prostě cokoli, co nesnášíte, ale musíte to akceptovat? A doma se pak převléknete do pohodlných tepláků a trička a cítíte blaho? Tak nějak podobně si můžete představit rozdíl mezi otcem a tátou. Být tátou je emocionální pilíř, který vás drží, je to strom s pevnými kořeny, který vás ochrání před bouří. Je to někdo, kdo vás obejme a dá věci do pořádku. Otec je někdo, kdo vás sice zplodil, ale ve vašem životě zaujímá jen nepatrné místo a nemá s vámi žádné emocionální spojení. Je to možná jen někdo, kdo platí účty, alimenty a je za vás společensky zodpovědný. Tátové jsou superhrdinové v našich životech, kteří mají obrovskou moc.
Tátové jsou přítomní, otcové nejsou
Autor: iStockA nemusí to být jen fyzická přítomnost, ale i ta emocionální. Tátové jsou šťastní, že můžou zodpovídat za blaho svých dětí, a tahle podpora se promítá ve všech aspektech, nejen ekonomických. Tátové se snaží plnit přání svých dětí, vychovávají je, jak nejlépe dovedou, starají se o jejich zdraví v každém směru – mentálním i fyzickém. Tátové se ujišťují, že život dětí bude bezpečným místem. Jsou tedy základem vašeho života, a to i tehdy, když děláte něco špatně.
Tátové s dětmi mluví, otcové ne
Autor: iStockDětská mysl je jako prázdná břidlice, potřebuje správné množství podnětů a taky správný druh podnětů, aby z ní vzniklo něco úžasného a velkého. A tátové jsou na to odborníci. Mluví s dětmi a snaží se jim své životní zkušenosti zpřístupnit. Tátové se snaží co nejlépe porozumět svým potomkům a myslet jejich způsobem. Tátové naslouchají, nekritizují pouze. Díky tomu jsou jejich děti lépe vybaveny pro život, protože všechny důležité životní lekce včas dostanou a pochopí. Otcové se nesnaží překlenout propast mezi sebou a svými dětmi. Nekomunikují s nimi, protože je nepovažují za rovnocenné partnery.
Tátové jsou superhrdinové, otcové jsou symbolem strachu
Autor: iStockTátové jsou pro děti něco jako superhrdinové, a to díky tomu, jak se k nim chovají. Jednají s dětmi v klidu a pohodě, protože vědí, že štěstí a klid jsou nakažlivé a že děti se učí i tím, co vidí. Otcové se chovají k dětem tak, že jsou pro ně symbolem strachu. Bojí se jich, protože jediné, co otcové používají, jsou tresty. I když nemusí být fyzické, psychické týrání je leckdy horší.
Otcové jsou symbolem práva, tátové jsou empatičtí
Autor: iStockOtcové se chovají vždy jako soudci, kteří potrestají ty, kteří neposlouchají. Ztělesňují právo a podle toho se chovají. Nejsou milosrdní, neodpouštějí chyby a neprojevují lásku. Tátové jsou na rozdíl od otců chápající a empatičtí, dokážou odpustit a sami si přiznat chybu. Vychovávají své děti a taky jim dávají požehnání, aby si žily podle svého. Nezlobí se tedy na vás, když uděláte chybu, naopak vám pomůžou vstát a jít dál. Otcové se můžou pominout vzteky, když dítě nesplní jejich standardy.
Související články
