Můžete mě odsoudit, ale tohle prostě pro dceru neudělám!
- 18. července 2019 06:00
Že jsem zbytečně přísná, nekompromisní a malicherná? Nemyslím. Dnešní děti mají všechno ve srovnání s dobou, kdy jsme vyrůstali my, velmi snadné. Až příliš! Jsem přesvědčena, že fakt, že dítěti nesloužím a nedovoluji každý rozmar, neznamená, že bych ho nemilovala a nepřála bych si, aby bylo šťastné. Naopak! O tom je přesvědčena Judita (40). S čím od ní její dcera nemůže počítat?
Judita je pro někoho možná příliš přísný rodič. Ale spousta jiných otců a matek s ní souhlasí a její přístup schvalují, protože podle nich důslednost a fakt, že svým potomkům neumetá cestičku, vedou k výchovným úspěchům. A o tom, že děti těchto rodičů nejsou rozmazlené, a naopak se od nich dá čekat slušná samostatnost, prý není pochyb.
Miluju, nerozmazluju!
...Autor: istock„Já a můj manžel jsme oba velice akční rodiče, kteří se svými dětmi podnikají řadu aktivit. Neustále se ujišťujeme, že mají vše, co potřebují, a ve finále jim dopřejeme rovněž většinu věcí, po kterých touží. Zdaleka ale ne vše, na co ukážou prstem. Snažíme se být oporou, stihnout každou školní přehlídku, divadelní představení i taneční vystoupení, kterého se účastní, dvakrát ročně jezdíme společně na dovolenou a domnívám se, že jim dáváme všemožně najevo, že jsou milované,“ zdůrazňuje Judita, maminka dvanáctileté Anety a šestiletého Ondry.
Byla jsem naivní snílek!
...Autor: istockVzpomíná, jak si jako mladá holka předsevzala, že pro své děti chce jednou domov plný lásky, něhy, pochopení, snila si o tom, jak bude plnit každé jejich přání a bude k dispozici ve dne v noci, dokud nevyrostou. Sama pochází totiž z rodiny, kde rodiče byli citově spíše chladní a často nebyli doma, neměli čas. Pro své potomky plánovala Judita naprostý opak svého dětství. Představovala si samu sebe v houfu přešťastných a rozmazlovaných dětiček, které nikdy nezažijí strádání ani zklamání. Takový byl plán. „Pak se mi ale narodily děti a já si konečně naplno uvědomila, jak byl pošetilý. Z mnoha důvodů. Nejdřív jsem byla šíleně unavená. Každodenní kolotoč mě vyčerpával, v noci jsem toho moc nenaspala. Přesto jsem se snažila vycházet dceři ve všem vstříc, i když jsem, lidově řečeno, padala na pusu. Jenže časem vyšlo najevo – a sledovala jsem to na vlastní oči – jak kvůli tomu, že pro ni dělám první poslední, roste z mé panenky oprsklá, líná a celkově tak trochu zkažená holčička. Bylo potřeba nastavit hranice a nastolit disciplínu. Přestala jsem odpovídat výhradně ano, jistě, ale na rovinu jsem si s ní promluvila o tom, proč se změní pravidla hry. Neříkám, že se všemi těmi věcmi souhlasí, ale povídáme si o tom a sama má pocit, že získala mnohem víc svobody. Co už pro ni nikdy neudělám?“
Neuvařím oběd do školy
Taky vodíte dítě až ke školní brance?Autor: istock.czOd chvíle, kdy nastoupila do školy, odmítala naše holčička docházet na obědy do školní jídelny. Zvykla si obědvat domácí stravu, jenže jí téměř nikdy nechutnalo, co jsem zrovna na ten který den připravila. Často jsem vyskočila a utíkala připravit druhou variantu. Úplně špatně! Pak jsme ji prostě jednou nechali, ať si uvaří podle svého gusta a vlastními silami. Zvládla to. Od té doby mám večer čas na jiné činnosti, než je vyvařování oběda pro jednu malou dámu. Ta si nyní nosí do školy vlastnoručně nachystané krabičky.
Neuklidím její pokoj
...Autor: istockJako dítě jsem o vlastním pokojíčku pouze snila, nikdy jsem takové štěstí neměla a sdílela jsem ho s mladším bratrem. A pamatuji se, že některé kamarádky se dokonce „mačkaly“ se sourozenci a rodiči v jedné ložnici, protože žili v miniaturním bytě. Proto jsem dodnes přesvědčena, že mít svůj vlastní pokoj je obrovská výsada a jeho úklid je zodpovědností toho, komu patří. Udržovat pořádek a dbát na čistotu by přece mělo patřit k základní výbavě do života každého jedince. Samozřejmě, jednou za čas dělám hloubkový úklid, ten každodenní běžný je ale čistě v její režii.
Nevracím se, když něco zapomene
...Autor: istockObě mé děti jsou s tím srozuměny. Pokud si kvůli své roztržitosti nebo tomu, že do poslední chvíle koukají do tabletu nebo telefonu, cokoli zapomenou doma nebo u babičky, nezajímá mě to. Nehodlám se odnikud vracet, otáčet auto cestou a zajíždět zpátky k domu. Nemáš klíče, sešit, tenisky? Tvůj problém, vyřeš si to, příště si zkontroluj tašku místo sledování videí na YouTube. Jsem ochotna jim leccos připomenout, ale nesmí to být na denním pořádku a stále dokola.
Nebudu jí dávat peníze
Některé věty je lepší rovnou spolknoutAutor: istock.czRuku na srdce, nedáváte svým dětem zbytečně vysoké kapesné a až moc peněz na školní výlety a exkurze? Z toho, co vím od svých ratolestí, jsem občas hodně podivena. Jakými částkami běžně disponují jejich kamarádi ze třídy! Pokaždé zaplatím povinný poplatek, ujistím se, že má dcera dost financí na vstupné, svačinu a nějakou malou drobnost nebo dárek. Ne, nedostává hromadu bankovek, aby si pořídila předražené suvenýry nebo čtyři zmrzliny.
Nekoupím jí něco pokaždé, když jsem v obchodě
Rozvod? I když je to těžké, nedělejte si z dítěte spiklence proti druhému rodičiAutor: istockSpolečným nákupům se nevyhneme, ovšem nemějte pocit, že je vaší povinností pořídit něco dětem pokaždé, když se ocitnete v supermarketu nebo obchodním domě. Nemusíte se cítit provinile, když si jdete koupit jen a pouze něco pro sebe a vlastní potěšení. Jen kvůli tomu, že mám zrovna chuť udělat si radost a přepadne mě nákupní nálada, nemůže dcera automaticky předpokládat, že také něco dostane. A víte co? Necítím se vůbec špatně.
Nevybírám dárky pro její kamarády
...Autor: istockSamozřejmě chápu, že má dcera nemá téměř žádné peníze (a ty, které dostane k svátku od babiček nebo za odměnu, si šetří), takže samozřejmě dárečky pro její přátele k narozeninám ráda zaplatím, nebudu ale běhat po obchodech a vybírat je sama. A také jí nehodlám připomínat, která z jejích spolužaček zrovna něco slaví. To si musí ohlídat sama. Takže pokud mě ve chvíli, kdy je pozvána na oslavu, požádá, zda s ní půjdu něco pořídit, nemám nejmenší problém.
Nepřipomínám domácí úkoly
...Autor: istockUčitelé své žáky příliš nešetří a od pondělí do pátku máme jasno: každý den úkol, někdy dva i tři. Dcera to dobře ví, na režim je zvyklá a ve svém věku už se musí učit zodpovědnosti, musí nést a řešit důsledky svých činů (v tomto případě zapomenutých a nevypracovaných domácích úloh). Každé odpoledne se proto jednou zeptám, co je třeba udělat a zda nepotřebuje pomoc. Pak už je čistě na ní, aby si zvládla zorganizovat svůj čas a splnit si, co musí.
Nenechám ji být neslušná
...Autor: istockNesnesu, když by se mé děti měly chovat neurvale, hrubě nebo netaktně. Důležité společenské návyky jim vštěpujeme odmalinka. Velice lpím na tom, aby se oba uměli chovat správně a byli k lidem okolo slušní a ohleduplní. Dcera i syn dobře vědí, že bez kouzelných slůvek „děkuji" a "prosím“ to v životě nejde, stejně tak to, jak zásadní je umět pozdravit nebo neskákat jiným lidem do řeči. O těchto věcech se v naší rodině nesmlouvá.