15 rodičů přiznalo, kterých výchovných chyb nejvíc litují. Tohle už by nedělali!
1/15
Prohlédnout znovu
15 rodičů přiznalo, kterých výchovných chyb nejvíc litují. Tohle už by nedělali!
Neustále jsem dceři říkala, že musí sníst všechno, co je na talíři. Děti by měly jíst, dokud nejsou plné, pak už bychom je neměli nutit. Způsobí to špatné návyky do budoucna a taky nevolnost. (Klára)
|
iStock
Jednou jsme dovolili dceři, aby se napila maličko piva. Těšili jsme se, že to bude roztomilé: batole, jak drží v ruce půllitr. Jenže od té doby chtěla pivo pokaždé, když jsme ho měli. Nikdy to nedělejte! (Karla)
|
istock
Čeho nejvíc lituju? Že jsem hodně často využívala veřejného hanění jako formy výchovy. Mnohem později jsem si uvědomila, že kritizovat děti před ostatními se nedělá. (Marie)
|
istock
Lituji toho, že jsem nikdy nebrala dospívající dceru vážně. Pořád jsem v ní viděla dítě, které nemá právo na své emoce. Znehodnocovala jsem je, a to je špatně. I teenageři mají právo na své city a názory. (Renata)
|
istock
Nejhorší chyba byla ta, že jsme pokračovali ve výchově v genderových stereotypech. Jsi kluk, nemůžeš dělat balet. Jsi holka, nemůžeš hrát fotbal. Jsou to lidé, podporujte je ve všem, co chtějí zkusit, a kašlete na pohlaví. (Hanka)
|
istock
Málo jsme se s dětmi objímali. A dotýkali. Chyba. Objímejte své děti, kdykoli to jde. (Gabriela)
|
istock
Myslím, že při výchově jsme byli až moc striktní, pokud jde o čistotu. Dbala jsem přehnaně na hygienu a neustále děti nutila, aby používaly dezinfekční přípravky. Chyba. Byly mnohem nemocnější. Všeho s mírou. (Jana)
|
istock
Jednou jsem řekla našemu přehnaně opatrnému synovi, kterému byly asi dva roky, aby byl "opatrný", když se pokoušel vylézt na prolézačku. Okamžitě se zastavil a odmítl to zkusit znova. Nikdy tohle dětem neříkejte. (Erika)
|
istock
Nejhorší chyba? Jednou jsme šli se synem a ženou na výlet k vodě. Bylo to poprvé, co jsme vyrazili na celodenní výlet ve třech. Užívali jsme si, a když jsme se vraceli, moje žena se podívala na zadní sedadlo a povídá: Kde je Matouš? Myslím, že jsme nebyli zvyklí mít s sebou třetí osobu, když jsme šli ven. A tak se stalo, že jsme zapomněli syna v obchodě se zmrzlinou. Naštěstí se o něj majitel postaral. (Tomáš)
|
istock
Lechtala jsem syna a myslela si, že je to velká legrace. Mnohem později mi řekl, že to nesnášel a skoro brečel. Nedělejte dětem nic, co samy nechtějí. (Adéla)
|
iStock
Největší chyba? Nechávat děti moc dlouho pryč od rodiny. Moc jsme s manželem pracovali, někdy i 60 hodin týdně. Je dobré najít kompromis. (Zuzana)
|
iStock
Jednou se nás tehdy osmiletý syn zeptal, zda je Ježíšek skutečný. Díval se nám do očí a chtěl, abychom přísahali. Tak jsme se rozhodli, že mu pravdu řekneme, vždyť mu bylo už osm. Jenže on se pak rozplakal a po třech letech nám řekl, že to byla nejsmutnější věc, kterou zažil. Tak radši lžete, dokud můžete. (Milena)
|
iStock
Pořád jsem dětem jen říkala, že to nemají ani zkoušet, protože to nedokážou. Když vám dítě řekne "chci to zkusit", nechte je. Nemusí přece selhat. Umožněte jim, aby děti zažily to, co chtějí. Chtějí být kuchařem? Ať to zkusí! Nemusí být všichni lékaři nebo inženýři. (Ivana)
|
iStock
Položila jsem svého osmiměsíčního syna na přebalovací pult, který byl dost vysoko, a otočila jsem se, abych vzala další plenky. Hrozné rozhodnutí. Syn spadl přímo na obličej. Nic se mu naštěstí nestalo, ale nic horšího jsem nezažila. Nikdy se neotáčejte a nenechávejte děti bez dozoru! (Jiřina)
|
istock
Moje největší chyba? Když jsem řekl dceři "ne" a ona se zeptala, proč ne, tak jsem vždy odsekl: "Protože jsem to řekl." To je neuctivé, říkejte dětem skutečný důvod, proč nechcete, aby něco dělaly. (David)
|
iStock
