30 chyb, které dělají rodiče při výchově dětí. Napadlo by vás to?
Nedáváme jim možnost, aby pocítily důsledky svého chování. Je rozdíl mezi nehodou a chybou. Nehoda je, když jednou vylije dítě sklenici vody, chyba je, když ji rozlije pětkrát, přestože jste mu říkali, že ji nemá dávat na kraj stolu.
|
iStock
Kritizujeme je moc často. Je v pořádku, když jde o konstruktivní kritiku, pokud dítě porušilo pravidla, ale neměli bychom z toho dělat osobní útok. Nikdy dítě nekritizujme za něco, co mu nejde, nebo za jednorázové selhání.
|
iStock
Bagatelizujeme jejich pocity. Přestaňte proto zlehčovat to, co děti cítí.
|
iStock
Dáváme jim až moc na výběr. Děti potřebují rozvíjet nezávislost a rodiče je v tom mají podporovat. Ale volba malého dítěte by měla být omezená. Je rozdíl mezi "chceš hrušku, nebo švestku?" a "jaké ovoce chceš?".
|
iStock
Nemáme čas jim vysvětlit, proč... Existují chvíle, kdy jen "protože jsem to řekl" nestačí. Čím je dítě větší, tím více potřebuje, abyste mu skutečně řekli, proč nenašlo pod stromečkem psa nebo proč nemůže udělat tamto. Vysvětlení mu pomáhá pochopit situaci a vede k méně konfliktům.
|
iStock
Chválíme je příliš nebo z nesprávných důvodů. Ano, rodiče by měli být těmi, kdo své děti chválí, ale výzkumy prokázaly, že chválit by se mělo za úsilí, nikoli za výsledek. Moc chvály podle odborníků děti stresuje a vede k většímu tlaku.
|
iStock
Očekáváme od nich příliš. Děti se učí různým věcem podle věku a také s různým stupněm úspěchu. Nechtějte po nich to, k čemu ještě nedozrály.
|
iStock
Snažíme se být až moc v jejich blízkosti. Ano, svět je velký a může být nebezpečný. Ale je to dítě, které musí ten svět prozkoumat. Jistě, kojence a batolata hlídat musíte, ale starší děti potřebují svobodu pro svůj rozvoj.
|
iStock
Přenášíme na děti své vlastní ambice. Nechte děti, aby si hrály své vlastní hry a měly své sny. Je to jejich život, ne váš. Pokud vaše dítě nenávidí fotbal, nechte ho stavět lodě.
|
iStock
Mluvíme za ně. Proto jakmile dítě překročí batolecí věk, měli byste se snažit, aby domácí konverzace probíhala tak trochu na úrovni dospělých. Děti pochopí víc, než myslíte.
|
iStock
Řešíme mezilidské vztahy za ně. Je těžké vidět, když se naše dítě hádá nebo pere s jiným dítětem. Existují situace, kdy je čas zasáhnout, ale jindy je nejlepší nechat je, aby si to vyřešily mezi sebou samy.
|
iStock
Říkáme dětem, jak se mají cítit. Když dítě spadne, často řekneme: "To je dobrý." Zeptejte se tedy raději smutného školáka, proč je smutný. Děti jsou lidé, jen malí. Zacházejte s nimi tak a snažte se pochopit jejich pocity.
|
iStock
Křičíme. Pokud tedy křiknete na dítě, aby se zastavilo před rušnou silnicí, je to v pořádku. Použití křiku je však jako pomocník disciplíny neúčinné.
|
iStock
Děláme vše za ně. Je mnohem rychlejší uklidit hračky bez jejich zapojení, ale není to výchovné. Čím víc věcí za děti děláme, tím méně toho jednou budou samy dělat.
|
iStock
Pokládáme nesprávné otázky. Je lepší zeptat se "povíš mi něco o tom obrázku?" než "jaký je ten obrázek?". Lepší je "co můžeme udělat příště lépe?" než "na co jsi myslel/a?!".
|
iStock
Jsme pokrytečtí a nedůslední. Existuje spousta věcí, které děti mohou zmást. Když říkáme, že před večeří se už žádná zmrzlina jíst nebude, a pak jim ji dáme, je to chyba.
|
iStock
Děláme to pro Instagram, ne pro děti. Sociální média zásadně změnila způsob, jak rodiče přistupují k aktivitám. Cílem mnohých z nich je perfektní fotografie pro Instagram nebo Facebook.
|
iStock
Nutíme je poslechnout na slovo a neodmlouvat. Nenecháme je domluvit a z pozice autority si za každou cenu stojíme za svým. Tudíž když se dítě vzteká, je protivné, nechce s námi spolupracovat při oblékání, tak to vnímáme jako zlobení a neposlušnost, a ne jako informaci, že na něj třeba moc spěcháme a stresujeme ho a nenecháváme mu dostatečný prostor se obléknout, že nerespektujeme výběr botiček... Nevěříme tomu, že je dítěti horko, při jídle zase nevěříme, že nemá již chuť dojídat jídlo.
|
iStock
Zapomínáme si hrát. Děti mají úžasné představy. Nezapomeňte proto na to, že nebude trvat dlouho, a už si nebudou chtít hrát.
|
iStock
Používáme úplatky. Snažme se, aby děti plnily své úkoly, aniž by očekávaly pokaždé odměnu. Za vyčištěné zuby nebo uklizení hraček by úplatky rozhodně přicházet neměly.
|
iStock
Dovolujeme jim,aby trávily až moc času s moderními technologiemi. Hlavně malá batolata by měla mít přístup k nim omezen.
|
iStock
Nedáváme dostatečnou pozornost jejich interakcím. Věnujme více času tomu, co dělají, jak se chovají k ostatním. Podporujme smysluplné vztahy.
|
iStock
Snažíme se být nejlepšími přáteli. OK, ale kdo je jejich rodič? Ve formativních rocích je nezbytné být hlavně rodičem, který je zdrojem podpory, lásky a taky disciplíny. Snad až budou dospělí, můžete se stát i přáteli.
|
iStock
Zapomínáme, že jsme dospělí, ony jsou děti. Milujte je takové, jaké jsou. Dospělými pak budou celý život. Všechny problémy za ně nevyřešíme, ale učme je, aby se je snažily řešit samy.
|
iStock
Poměřujeme se s ostatními rodiči. Rodičovství je výzva, radost. Nikdy by nemělo být konkurencí.
|
iStock
Neučíme je hodnotám peněz. Od raného věku by děti měly vědět, že věci stojí peníze a že ty se vydělávají prací. Mluvit doma ale o příjmech, dluzích a půjčkách nemusíte.
|
iStock
Necháme je padat. Žádný rodič nechce, aby se jeho dítě zranilo, ale děti si ubližují pořád. Někdy za to můžeme my, když na ně nedáváme pozor.
|
iStock
Zapomínáme na důležité věci. Možná si tedy myslíte, že důležité jsou zabalené svačiny nebo přezůvky, ale někdy jsou důležitější i maličkosti, jako je třeba pusa na cestu.
|
iStock
Zapomínáme, že jsme nejen rodiče, ale taky partneři. Nesmíme se zanedbávat, musíme dávat partnerům najevo lásku. Když je vztah dobrý, je dobrý i vztah s dětmi.
|
iStock
Zahlcujeme je aktivitami. Podle jedné studie mají dnešní děti méně volného času než kdysi. Rodiče svým dětem ordinují až moc kroužků a zájmových činností. Děti potřebují také čas samy pro sebe.
|
iStock
