Těhotenství po potratu: Jak ho přežít, když se obavy stále vracejí?

  • Foto: iStock
    Sdílej na facebooku
    5. března  2017 
     06:00

    O samovolných potratech nebo zamlklých těhotenstvích se příliš nemluví, a přesto s nimi má zkušenost každá pátá žena. Pro většinu z nás tato nešťastná zkušenost představuje trauma, na které nelze nikdy úplně zapomenout. Často se také tuto bolest snažíme přebít novým těhotenstvím. Jak se ale celé dny netřást strachy, aby se minulost neopakovala? Prozradím vám, co zabírá aktuálně u mě při mém dalším těhotenství.

  • Nebojte se projevit radost sama před sebou

    360p 240p
    Muž natočil časosběrné video o těhotenství své ženy • VIDEO: 

    Ukázaly se vám na testu dvě čárky a vy máte smíšené pocity? To, že máte obavy, jak tohle dopadne, je úplně normální. Já si například poté, co jsem prodělala zamlklé těhotenství, leccos vyčítala a mimo jiné i to, že jsem se z otěhotnění radovala předčasně a brala jako samozřejmost, že je to hotová věc. Říkala jsem si, jestli jsem to nezakřikla... A přesně z těchto důvodů jsem měla obavy se naplno začít radovat, když jsem zjistila nové těhotenství. Naštěstí mi to ale nevydrželo dlouho. Uvědomila jsem si, že radost ze zázraku početí nemůže být nikdy na škodu.

  • Přestaňte počítat, kolik zbývá

    ...

    Všude slyšíme, jak je stres pro plod škodlivý. Ano, je to pravda a my nastávající maminky to moc dobře víme. Jenže nevím, jaký kouzelný proutek bych potřebovala k tomu, abych se jeho mávnutím přestala o své dítě strachovat. V prvním trimestru je to buď všechno, nebo nic, a tak logicky počítáte každý den, který máte úspěšně za sebou. Ano, i já jsem denně kontrolovala, kolik dní mi ještě zbývá, než se zdárně přehoupnu do druhého trimestru. A víte co? Ani v druhém trimestru se neubráním počítání. Moje obavy nezmizely. Proto když jsem se dozvěděla, že se může všechno zmařit i v druhém trimestru (i když reálné riziko je mnohem menší), řekla jsem si, že přestanu počítat, kolik dní mi zbývá do dalšího trimestru, ale naopak si vždy při pohledu do kalendáře řeknu, jak velký už je prcek ve mně a co všechno už se za tu dobu naučil. A pomohlo to!

  • Nesnažte se zapomenout

    ...

    Dělat, jako by vaše předchozí těhotenství neexistovalo, je podle mě nesmysl. Osobně na něj nechci zapomenout, i když byl jeho konec tak bolestivý. To, že se mnou naše dítě bylo tři měsíce, je důležitá část mé minulosti. Byla jsem nastávající máma, a to mi už nikdo nevezme. Stejně jako to, že si přesně pamatuji, jak jsem na břicho mluvila a hladila ho. Ano, tahle zkušenost mě změnila. A jediné, co s tím mohu dělat, je se s tím smířit a zkusit v tom všem najít něco pozitivního. Nechápete, jak se na ztrátě dítěte mohu něco naučit? Tak například to bylo poznání, že mohu otěhotnět, i když jsem v to už pomalu přestávala doufat. Naděje, že můžeme s manželem vytvořit vlastní rodinu, je pro mě jistou satisfakcí.

  • Rozlučte se

    Těhotná

    Otevřené konce mi nikdy nedělaly dobře. A i když jsem občas chtěla něco nechat vyšumět, stejně mě to doběhlo, musela jsem přestat zavírat oči a postavit se tomu čelem. Dala jsem proto sama sobě čas několik týdnů na truchlení. Nechtěla jsem s nikým mluvit, nic rozebírat ani vysvětlovat. A pak až když jsem cítila, že přišel ten správný čas, jsem se šla sama projít na své oblíbené místo v přírodě.

    Měla jsem štěstí, že tam zrovna nikdo nebyl, a já si tak mohla v klidu natrhat pár lučních květin. Svázala jsem je do věnce a hodila do malého potůčku. V duchu jsem se s naším dítětem rozloučila. Ne, bolest najednou sama od sebe nezmizela, ale pro mě byl tento akt takovým malým rituálem smíření. Navíc když teď na naše mimino, které je zrovna u mě v břiše, mluvím, říkám mu, že nad ním brácha shora drží ochrannou ruku.

  • Nečtěte příběhy se špatným koncem

    ...

    Od začátku nového těhotenství se přehnaně pozoruji a myslím, že se ze mě stává chronický hypochondr. Vše mě zneklidňuje – když je mi dobře, beru to jako znamení, že je něco v nepořádku, a naopak – udělá-li se mi špatně, zase opět na internetu hledám, co hrozného se za tím vším může skrývat. Jenže si pomalu začínám uvědomovat, že kdo chce, vždycky něco najde. Pokaždé se najde někdo, kdo zná někoho, komu se stalo něco strašlivého. Pak si ale řeknu, že smůlu už jsme si vybrali.

    A proč by tu měl být důvod, aby se opakovala? Navíc statistiky velí jasně – většina těhotenství po nezdaru prospívá zcela normálně. Snažím se tak věřit své intuici, nic zbytečně negooglit a raději si představuji, jak si v létě poprvé našeho prcka konečně pochovám v náručí.

    Jaké kočárky si oblíbily celebrity? Kdo si připlatil a kdo má obyčejný?

    Jaké kočárky si oblíbily celebrity? Kdo si připlatil a kdo má obyčejný?

    Zatímco některé celebrity si libují ve výstředních modelech kočárků, jejichž cena jde až do desítek tisíc korun, většina vozí děti ve stejných typech…celý článek

    70 fotek porodů, které ukazují ženskou sílu: Která je vaší favoritkou?

    70 fotek porodů, které ukazují ženskou sílu: Která je vaší favoritkou?

    Narození dítěte patří k nejsilnějším životním okamžikům. Dokládají to i záběry z těchto momentů, které pořizují otcové miminek, porodní asistentky…celý článek

     

/
Autor: Michaela Kaňoková
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video
Marshmallow test: Odolaly děti sladkosti, nebo ne? Podívejte se na…
30. týden: Kdo mě nikdy nepustí sednout v MHD?
30. týden: Kdo mě nikdy nepustí sednout v MHD?