Pro ženyReceptyBleskAha!Reflex
Přihláška nebo registrace
Můžete použít login z jiných webů Czech news center





obnovit heslo+

7 věcí, kterými děti vytáčejí své rodiče úplně nejvíc

  • Odmlouvání postupně přeroste jen v jednoduché "ne".
    Odmlouvání postupně přeroste jen v jednoduché "ne".
    Foto: Shutterstock.com
    Sdílej na facebooku
    13. ledna  2016 
     06:00

    U každého rodiče budou určitě první místa této pomyslné hitparády obsazena jinak. A také se budou měnit s měnícím se věkem potomka. Následující sedmička dětských aktivit se ale určitě na medailových pozicích vyskytuje jednou za čas téměř ve všech rodinách. Důvěrně to znáte – možná vás prostě potěší fakt, že to neštve jenom vás. Jsme v tom všichni. Čím nás naše děti spolehlivě vytočí?

  • Fňukáním

    ...
    S touto dovedností se děti snad rodí. Začne to takovým neidentifikovatelným pokňouráváním v posteli, které jako mávnutím kouzelného proutku přestane ve chvíli, kdy maličkého zvednete. Jeho potřebě být chován rozumíte, jenže ono to tím pochopitelně nekončí. Postupně se fňukání stane vaším téměř každodenním společníkem. Dítě fňuká, když ho nechováte, když ho chcete pochovat, když si má nandat bačkory samo, když mu je chcete nandat vy... A bohužel je jen na rodiči, aby ho naučil, že tohle není úplně nejlepší strategie, a ukázal mu, jak svou potíž vyjádřit jinak. Je to ovšem dřina, pro dítě i pro dospělé.

  • Odmlouváním

    Odmlouvání postupně přeroste jen v jednoduché "ne".
    A jakmile se dítě naučí říkat, co ho trápí, hbitě se také naučí některým nežádoucím situacím předcházet odmlouváním. A vymlouváním: že okurku nejí, že "z tý prolejzačky nespadnu", že jim "je strašný vedro" a bundu nepotřebují. A pak přitvrdí: "Sama si vem čepici!" A na vaše varování, že takhle spolu nemluvíme, klidně odpoví: "Mluvíme." A tak dokola. Na druhou stranu – každý se musí naučit umět říct svůj názor.

  • Svým NE

    Vzteklé dítě
    A pak své odmlouvání zkrátí a je z toho jenom NE. Nechci. Nebudu. Nepůjdu. Všichni víme, že je to jejich vývojová potřeba. Že nás jenom zkoušejí, že potřebují vymezit své hranice a kdesi cosi. A jediná rada pro rodiče zní: trvejte na svém a mějte trpělivost. Což se samozřejmě lehce řekne. Mnohem efektivnější je naučit se chodit vztek vybíjet do vedlejšího pokoje. To se ostatně hodí v každé z popisovaných situací.

  • Naším NE

    ...
    Nejen NE z jejich strany dokáže rodiče pořádně vytočit. Úplně stejně je to totiž s NE, které musíme dokola a donekonečna říkat my. "Můžu si zahrát na tvým mobilu?" patří k těm otázkám, na které jednou odpovědět nestačí. Ze stejné kategorie jsou pak dotazy: "Můžu se jít ještě napít?" (Zásadně před spaním.) "Nemáme něco sladkého?" (Od rána.) Případně: "Můžu už mít svůj mobil?" (Dokud ho nedostanou.)
  • Absolutním nezájmem

    ...
    Další ze způsobů, jak dát najevo, že rodič je mu úplně volný. Někdy potomek alespoň předstírá, že vás poslouchá, ale jeho oči upřené skrz okno na krmítko v zahradě mluví o opaku. Jindy dává jasně najevo – nejlépe s rukama na uších – že: ne, ne, ne, tohle já neposlouchám, neslyším. A vy máte sto chutí mu do těch rozkošných oušek pěkně nahlas zařvat: OPRAVDU TO NESLYŠÍŠ?

  • Zvedáním očí v sloup

    oči v sloup
    A pak přijde odpor z kategorie tichých. Zhruba tak s nástupem do školy. Skoro jako by se to v první třídě vyučovalo. Dítě si uleví a jasně dá najevo, co si o vás myslí. V domnění, že to rodič přehlédne. Jenže rodič to většinou nepřehlédne a na rozdíl od dítěte se musí ovládnout a to, co si v tu chvíli myslí, raději spolknout. S přibližujícím se dospíváním si ovšem i rodič zvykne, a tak v podstatě každou svou větu pro jistotu posílí dovětkem: "A nech si ty oči!"
  • Sourozeneckým bojem

    ...
    To nejlepší nakonec. Zatímco odmlouvání nebo fňukání po čase mizí, sourozenecké vztahy se řeší mnohdy i v dospělosti. On mi řekl, ona mi vzala, on mě praštil, ona mi rozbila – tento věčný koloběh vás dožene k tomu, že na to reagujete naprosto nevyzpytatelně: vyřešte si to sami, proč jsi mi to neřekl, nežaluj, radši mi to pověz, brácha se nemlátí, tak jsi ho měl praštit taky... Také vám to zní povědomě? Občas si přečtete nějakou knihu a zkusíte pár strategií, z nichž žádná nefunguje vícekrát a stejně. A tak při každém náznaku hádky raději vyklidíte pole a doufáte, že toho moc neuslyšíte, neuvidíte a že vás nikdo nenajde.

/
Autor: is
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.