7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje

7. - 8. týden: Přijala jsem své nedostatky! Dokonalá máma neexistuje
Anetka se začala vědomě smát. Její první úsměvy mě dojaly k pláči.
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
29. listopadu  2017 
 10:00

Po šestinedělí jsme si konečně nastavili nějaký normálnější režim, alespoň co se jídla týče. Anetka se hlásí na kojení co dvě až tři hodinky a v noci si už občas zdřímne i na celé čtyři hodiny. Bohužel se mi ale nedaří uspokojovat její potřebu mléka jen ze samotného kojení, a tak stále ještě sahám po každém kojení po elektrické odsávačce a odsávám jako divá, abych ji dokrmovala čistě jen svým mlékem.

A zároveň si tvořím zásoby do mrazáku v panice, že produkce mléka může kdykoliv poklesnout. Mimochodem – akce uvolnění poliček v mrazáku pro sáčky s mlékem se zvláště u manžela setkala s velmi kladnou odezvou. Sice se na oko tvářil, že po neustálém pojídání domácích klobás ze zabijačky už nemůže uzeniny ani vidět, ale je mi jasné, že i pro něj má tohle syslení jistý benefit :) Abych se ale vrátila k nekonečné kapitole kojení, tak má laktační poradkyně je optimistická a říká, že by se malá mohla ještě naučit si z prsu vypít více, a mně by tak odpadl kolotoč neustálého odsávání a kvůli tomu vstávání na budík i v noci, když už malá konečně usne. Nechám se překvapit...

A protože mám pocit, že se mi po šíleném šestinedělí vrací i energie, začíná u nás doma kolotoč návštěv. Anetka se projevuje jako dítě toužící po intenzivní socializaci. Pamatuji si, že když jsme chodili na návštěvy k rodinám, které měly malé děti, většinou jejich miminka spinkala v ložnici nebo v dětském pokoji a my je viděli vlastně jen tehdy, když se vzbudila na kojení. Nevím, jestli měli ostatní takové štěstí na neuvěřitelně spící děti nebo za to můžeme my, že jsme si od začátku Anet naučili, že je vlastně pořád s námi. Teď, když potřebujeme, aby spala sama v postýlce, se jí zkrátka nechce.

Sice se pokoušíme ji během každé návštěvy zanést několikrát do postýlky, když už to vypadá, že konečně tvrdě usnula. Jenže ta holka je chytrá. A velmi rychle pozná, že už není v náručí, ale někdo ji položil. Při každém takovém pokusu proto do deseti minut znova přicházím do ložnice a opět ji beru mezi nás. Poté, co jsem dokonce během jedné návštěvy strávila tři hodiny marným uspáváním v ložnici, se už ani nesnažím ji izolovat. Evidentně má ráda lidi a čilou konverzaci. Asi jablko nepadlo daleko od stromu... A tak zatímco některé návštěvy u nás únavou při huštání malé usínají, naše prďola si užívá pozornosti, která jí vlévá živou vodu do žil. A když to teď pro sebe sumíruji, už možná chápu, proč u nás doma zatím byly všechny bezdětné páry pouze jednou... Možná se z nás stal velmi účinný antikoncepční prostředek...

Poprvé se vědomě usmála. Dojalo mě to k slzám

Nevím, jak to mají jiné novopečené maminky, ale já se úporně snažila všem dokázat, že lze mít rodinnou pohodu i s malým miminem. A co si jednou v hlavě nastavím, přes to nejede vlak. A protože ještě dávno předtím, než jsem byla těhotná, se mi hlavou honily obrázky, jak si s miminem hraju v uklizeném a stylově vyladěném pokojíčku nebo ho chovám v obýváku, kde vlastně ani není poznat, že by tam nějaké dítě bylo, domnívala jsem se, že přesně takhle to bude probíhat i o pár let později. A abyste si dokázali představit, jak strašně moc jsem byla naivní, prásknu na sebe, že jsem si představovala i výjevy typu, že já a manžel o víkendu pijeme kafe, ke kterému přikusujeme čerstvě mnou upečený dezert, zatímco pozorujeme při veselé (samozřejmě tichounké) hře děti, které vůbec, ale vůbec nedělají nepořádek, neboť já jako vzorná máma jsem je naučila si po sobě uklízet (popřípadě po ještě prccích pravidelně a vytrvale uklízím sama). Už se smějete? Nedivím se.

Zpět ale k mé reálné honbě první týdny po porodu. Když proto přicházeli naši blízcí na první návštěvy k nám domů, chtěla jsem mít všechno tak, jak jsem si vysnila. Ve dvě ráno jsem místo spánku pekla buchtu (ano, i týden po porodu pro mé rodiče) a uklízela byt. Hodinu před každou návštěvou jsem pilně odnášela všechny hračky, deky, houpačky, hrazdičky a dudlíky z obýváku, jen abych všem dokázala, že když se vám narodí dítě, neznamená to, že zahodíte dosavadní životní styl. A já přece vždycky byla tak pořádkumilovná a organizovaná...

Vydržela jsem to takto dělat měsíc... Jako šílená jsem poté, co malá usnula a já jsem "doodsála", rychle letěla uklízet koupelnu, utírat prach a vyrobit aspoň něco domácího pro večerní návštěvu. Všichni, kdo k nám přišli, žasli, jak to všechno stíhám. A já byla tak hrdá. Naprosto vyčerpaná, ale hrdá. A pak se to stalo... Anetka se začala vědomě smát. Její první úsměvy mě dojaly k pláči. Už to nebyla jen taková ležící a plačící placka. Ale človíček, který se čím dál aktivněji zapojoval do dění okolo sebe. Najednou si uvědomíte, že už vás vaše dítě tak nějak jinak a lépe vnímá. A já tu chtěla být více pro ni. Chtěla jsem mít více energie na to, si s ní hrát a povídat si. Proto když usnula a já měla odstříkáno, usnula jsem s ní. I když byl doma nepořádek...

Novorozená holčička po porodu líbá svou matku:

Přestala jsem se stresovat, kdože to uvidí. Ano, pořád mi to sice není jedno, ale už to tolik neprožívám. A jestli mě někdo z návštěv pomluví? Tak ať... Čistotu doma udržuji, ale jen je holt na tom bytě vidět, že v něm žije rodina s malým dítětem. Což mě vrací na začátek mého postřehu z tohohle období, kdy jsem psala, že mám konečně více energie. Vlastně to není ani nijak těžké rozklíčovat proč. Člověk si jen musí uvědomit, že dokonalá máma neexistuje. Přijmula jsem své limity a nedostatky. A když si v tom rozbordeleném obýváku hraji s Anet na koberci, jsem šťastná jako nikdy. A poprvé za jednatřicet let mě ani nestresuje, co tomu chaosu řekne má naprosto pečlivá a pro pořádek žijící mamka....

Mimochodem – vedle těch obrázků naklizeného domova s domácím jídlem se mi hlavou ještě honily idylické výjevy návštěv restaurací a kaváren s dítětem. A o zhmotnění téhle naivity vám zas povím příště...

Sdílej na facebooku
Autor: Michaela Kaňoková

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku