Je důležité, aby si rodiče hráli s předškoláky? Možná se budete divit!

Teď upřímně: hrajete si rádi se svými dětmi? Nebo vás to spíš nudí a otravuje? Asi záleží na náladě a způsobu hry, ale rozhodně nemějte výčitky, pokud se k tomu musíte občas nutit. Kdo z dospělých může mít neutuchající radost z toho, že si hopsá po koberci s dinosaury nebo neustále převléká panenky a dělá jim účesy? Chvilku se to vydržet dá, ale pořád to nejde. Jak to tedy je – měli bychom se přemáhat a zapojovat? 

"Hra by měla každého bavit. Když to člověka nebaví, pak už to přestává být správná hra," vysvětluje psycholožka Pavla Koucká. "Děti si v zásadě potřebují hrát, ale nepotřebují si hrát s rodiči. Dříve to bylo tak, že děti si hrály s dětmi a rodiče se občas zapojili," dodává. U přírodních národů to není tak, že by si rodiče sedli na zem a stavěli si z kamínků a klacíků. "Máma je zdroj ochrany a výživy, dítě si hledá zábavu někde jinde," upřesňuje Koucká. 

ČTĚTE TAKÉ: Nebaví vás hrát si s dítětem? Buďte v klidu, je to úplně normální

Tohle by si přál asi každý unavený rodič. Jenže někdy je to úplně jinak, vím to z vlastní zkušenosti. Naše čtyřletá dcera, která je jedináček, si čím dál víc nárokuje, abychom si s ní hráli my dospělí. A to si dřív vystačila sama. Teď říká, že ji to nebaví. Co hůř, kamarády odmítá a vyžaduje dospělé, protože "s tatínkem je větší legrace".

Podle psycholožky může jít jen o určité období. "Holčička si zvykla na něco, co ji baví, a teď se toho nechce jen tak vzdát. Řekla bych, že je to mezi tatínkem a dcerou. Musí si jasně určit, kdy táta musí pracovat a kdy si může hrát," radí. Nastavit si hranice je podle ní důležité.

Servírujete-li dítěti zábavu, ztratí schopnost hledat si ji samo

Ideální stav by podle psycholožky vypadal takto: spokojené dítě, které si hraje, rodiče se občas připojí, ale rozhodně se do ničeho nenutí. Jak sama uznává, jednodušší to mají rodiny na vesnici a v přírodě, kde se všechno hýbe, zpívají tu ptáci, lezou brouci a tak dále. Ve městě, kde je maminka s dítětem často zavřená doma, malý předškolák navíc nechodí do školky, je vymyslet zábavu složitější. "Když jste s dítětem doma. Musíte mít čas a prostor se mu věnovat," říká. 

ČTĚTE TAKÉ: 10 her, které jsme milovali, ale naše děti už je neznají

S tím souhlasí i Jaroslava Pěničková, ředitelka lesní školky Stromeček v Měšicích u Prahy. „Na mateřské, potažmo rodičovské, jsme v izolaci. Máme dovolenou na to, abychom se staraly o dítě. Přizpůsobíme mu tedy svůj život, uspokojujeme všechny jeho potřeby. A samy jsme v izolaci – protože nežijeme uprostřed velkých rodin, které by mohly pomoct se starat o dítě přirozeným způsobem. Jsme jen doma, s dítětem, jež se pak mimo jiné stává na nás závislé,“ říká. Více si přečtěte ZDE.

Obyčejný všední den očima mámy a dítěte. Tohle video vás dojme:

Jenže tím, že budeme dítěti servírovat hru a zábavu, mu spíše uškodíme. Nebude už pak schopné hledat si zábavu samo, ztrácí fantazii na to, něco si vymýšlet. Ke každé hře pak bude potřebovat mámu nebo tátu. Jaká je tedy rada? "Poskytněte dítěti vhodné podmínky pro hru. Pozvěte třeba na návštěvu kamarádku nebo kamaráda. On si třeba začne s něčím hrát a dítě se přidá," radí Koucká. 

Pokud si nechcete vyloženě hrát, zkuste dítě zapojit do chodu domácnosti. Hrou se mohou stát úplně běžné činnosti. Nechte děti pomáhat při vaření, třeba sypat mouku nebo nalévat mléko. Požádejte je, ať vám pomohou naplnit pračku prádlem nebo myčku nádobím. Čtěte si a povídejte. Nakonec třeba objevíte společnou činnost, která bude blízká vám oběma. Důležitý je čas, který strávíme spolu. "Buďte sami sebou a do ničeho nenuťte ani sebe, ani děti," zní naše rada.