70 tisíc měsíčně: Nejdražším dětem v Česku chybí láska

Víte, jak se pozná vyspělá země? Třeba podle toho, že se stará o své slabé tak, jak nejlépe to je možné. O starší, nemocné nebo třeba o ty nejmenší děti. Nemám teď na mysli novorozence, kteří potřebují speciální péči, tam bodujeme skvěle a je to dobře. 

Ale ty novorozence a kojence, které i v roce 2019 stále zavíráme do kojeneckých ústavů, což je relikt minulosti, který už v Evropě přežívá jen v několika zemích. Bohužel, Česká republika k nim navzdory různým politickým slibům stále patří. 

Je potřeba tohle téma znovu rozvířit. Teď se o to snaží organizace Dobrý start, která na Facebooku zveřejnila článek, v němž se mimo jiné píše, že kojenecké ústavy v Česku přežívají jako v jedné z posledních zemí v EU. Je to relikt komunismu, víry v kolektivistické vyřešení problémů. Kojenecké ústavy nepatří do 21. století. Děti tu přitom většinou končí kvůli špatné sociální situaci rodiny. Nikdo rodině nepomůže, podpůrné služby stále chybí, bydlení je stále dražší a na ulici s dítětem být nejde. Jak málo by stačilo pro podporu těchto nešťastných maminek, které své děti milují, ale nemají základní prostředky na to, s nimi zůstat!

Dobrý start vyčíslil náklady na jedno dítě v kojeneckém ústavu na plus minus sedmdesát tisíc korun měsíčně. Alespoň v tom mosteckém, s nímž mají zástupci organizace profesní zkušenost. Zveřejnili to na základě jeho výroční zprávy. Upozorňují, že to číslo možná není úplně přesné, ale o to vážně nejde, v každém případě stojí jedno dítě v kojeňáku desítky tisíc korun měsíčně. A tak je jasné, že je to i čistě ekonomicky nesmysl, protože žádná jiná forma péče tak drahá nebude. 

Nebude drahá a bude prostě lepší. "Děti, které jsou od raného věku v ústavní péči, mají start do života velice obtížný. Usilujeme o to, aby děti do tří let vůbec nebyly umisťovány do ústavní péče," řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Linda Kallistová Jablonská, jedna ze zakladatelek Dobrého startu. 

Organizace prosazuje, aby děti mohly být, pokud to jde, se svými rodinami, což vyžaduje dobrou podporu v terénu, kterou stát zatím bohužel zase tak moc nerozvíjí. Řešením by jistě byla i přechodná pěstounská péče, která naštěstí funguje čím dál lépe. A hlavně to chce odvahu říct a prosadit, že kojeňáky už tu prostě nechceme. 

Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
 

Zobrazit domovskou stránku