Terezin blog: Jsem pracující máma. Syn mě vše naučil lépe než jakékoli školení

Moc nesdílím názory, že když se žena stane matkou, měla by celý svůj život, včetně kariéry, obětovat dětem. Je to jen tím, že my ženy můžeme rodit, zatímco muži ne? Nebo proč je to postavené takto? Role mámy je pouze jednou z rolí v životě ženy a neměla by na úkor jedné role potlačovat ty další.

Často se setkávám i se zoufalými zprávami matek na rodičovské dovolené, že jsou plně odkázány na svého manžela či přítele. Že nemají žádné „své“ finance a dostávají jakési příděly nebo jsou zpovídány, na co ty peníze jdou. Samozřejmě ne všude to takto funguje.

Jenže my si toto často děláme i samy. Samy máme pocit, že si nemůžeme dovolit čas jenom pro sebe, protože za nás nikdo jiný naši práci neudělá. A hlavně – když bych myslela na sebe, bude to na úkor rodiny a dětí. To samé platí i o práci. Jakmile nastoupím do práce a budu se realizovat profesně, ošidím tím své děti. Jak tedy z tohoto začarovaného kruhu ven? Na jednu stranu bývají ženy na rodičovské dovolené frustrované, že jsou doma, cítí se nespokojeně, dohání je až k šílenství ten stereotyp. Na druhou stranu cítí, že by přece měly být mámou na 100 % a sebe naprosto zatlačit do pozadí.

Osobně se domnívám, že je naprosto v pořádku, když žena začne pracovat, třeba brigádně, již na rodičovské dovolené. Vypadne z onoho stereotypu a o to raději pak bude trávit čas s dětmi a všichni budou šťastnější, a navíc získá i ty „své“ finance a nebude již tak závislá na svém partnerovi. Což jí může alespoň částečně navrátit sebedůvěru.

Jenže jak to celé skloubit s rodinou? Pokud je rodina úplná, je potřeba, aby se zapojila celá. Aby se zapojil tedy i přítel či manžel. Znám spoustu rodin, kde to funguje. Kde se rodiče domluví a žena si může domluvit třeba alespoň brigády.

V případě jako v tom mém, kdy není rodina úplná, a je tedy jenom máma a dítě, je to trochu složitější. Já osobně mohu říct, že mám štěstí, že se obě babičky snaží fungovat, jak jim jejich síly a možnosti dovolují, jelikož jsou obě ještě pracující. Máme dobrý vztah s otcem syna – což ale bylo samozřejmě opět o usilovné práci, kompromisech a věřím, že pohodový vztah na rovině rodičů se dá vybudovat všude. Syn jezdí jednou za 14 dní k tátovi, a já mám tedy celý víkend na to, abych mohla pracovat. Jinak pracuji, když syn spí. Naštěstí chodí spát ještě po obědě, no a pak po nocích.

Bez chůvy by to nešlo

Syn mě daleko lépe než jakékoli školení naučil priorizovat, maximálně efektivně pracovat s časem a hlavně plnit úkoly hned a neodkládat je. Je to ten nejlepší lektor, jakého jsem si mohla přát.

Ano, samozřejmě je možné namítat, že mám tu výhodu, že pracuji z domu, že má syn dvě babičky, které se snaží pomoci. Ale! Ne vždy mohou, proto má i chůvu. A co se týká práce z domu? Kamarádka, která má stejně staré dítě jako já, je znovu těhotná a nejstaršího syna má na základní škole, třeba hlídá ročního chlapečka. Prostě se snažila nalézt možnosti. Jiná si udělala masérský kurz a domlouvá si klienty k sobě domů.

Co tím vším chci říct? Že se všechno dá zvládnout. Každá situace má řešení. Ne vždy jednoduché, ale má. Já spím pár hodin denně, abych vše zvládla, ale nestěžuji si. Našla jsem řešení a jsem takto šťastná.