Psycholožka radí: Jak dětem stanovit hranice, které potřebují?

  • Foto: iStock.com
    Sdílej na facebooku
    14. února  2017 
     06:00

    Každý měsíc se objeví nové zaručené výchovné školy, které se dušují, že našly ten správný recept, jak vést dítě. Na jedné straně spektra stojí zastánci volné výchovy, kdy  děti mají na všechno přijít samy a neměli bychom jim nic diktovat. Na druhém konci smýšlení výchovných stylů je vedení dětí jako při drezúře plné samých příkazů a zákazů. Jak se v tom má ale normální rodič vyznat?

  • Pozor, i když se nám do hranic nechce

    ...

    Zvláště pokud jste sami v dětství zažili tzv. diktaturu, máte při výchově vlastních dětí sklon být naopak velmi liberálním rodičem. Podle psychologů ale nejen děti, ale i my dospělí potřebujeme hranice.

  • Testování hranic od útlého věku

    ...

    Už novorozenci zkoušejí, co si mohou a nemohou dovolit. Jen si vzpomeňte na pláč, když jste své miminko ukládali do postýlky, a přitom mu evidentně nic nescházelo. Již takto malá stvoření zkoušejí, jak budou nejbližší reagovat na volání. Na nás pak je, jak vážně námi nastavené hranice myslíme a jak důslední umíme být. Začneme-li dítěti nastavovat hranice třeba až okolo pěti let (protože jeho výchova selhává), je to pozdě. Zásadní pro další vedení dítěte jsou jeho první tři roky života.

  • Řád poskytuje bezpečí

    ...

    „Dítě potřebuje zažít rodiče, kteří mu ukazují, že věci jsou odtud potud, že věci, život mají řád. A to jim poskytuje důležitý pocit bezpečí, jasnost a srozumitelnost okolí, principů žití. Pomocí hranic – limitů – v řádu dítě učíme, jak vypadá život a jak v něm ono může být, učíme ho tak, že svět není chaos, ale je strukturovaný, má svá pravidla,“ říká MUDr. Ivana Rymešová, která se ve své soukromé ordinaci zabývá také psychoterapií.

  • Když hranice nenastavíme ihned

    ...

    Podle paní doktorky Rymešové jsou hranice důležité již od prvních měsíců života, kdy jsme jakožto velmi slabí jedinci kvůli svému přežití naprosto závislí na okolí, na tom, co nám poskytne. Máme totiž geneticky zabudováno očekávání, že když něco potřebujeme – máme hlad, je nám zima, bolí nás něco – vydáváme signály, že se má něco interaktivně stát. Proto dítě pláče a čeká, že někdo přijde a udělá nepříjemnému konec – nakrmí, přebalí, pochová. Jestliže ale na signály dítěte nikdo nereaguje opakovaně a dlouhodobě, a tak nedává hranici tomu nepříjemnému, pak jde dítě do života s informací: nikdo mne neslyší, moje potřeby nikoho nezajímají. Bez hranic je dítě nejisté.

  • Tak akorát

    ...

    Jak ale poznat, které hranice jsou ty správné a které už za hranou? „Hranice nemají být represí, hranice jsou prevencí chaosu, hranice nám neumožní dostat vše, co chceme, ale to, co potřebujeme. Např.: dítě podá míč – rodič si ho nevezme. Pokud se tato situace opakuje, dáme dítěti informaci: nemá smysl za námi chodit. Dítě necítí potřebnou interakci, satisfakci,“ vysvětluje doktorka Rymešová z ordinace v Praze.

  • Tresty nic neřeší

    ...

    Typická situace: jste v restauraci a váš potomek si neustále zouvá boty, i když jste mu xkrát domlouvali, že to nemá dělat. Zkuste si položit otázku, proč to dítě vlastně dělá. Je mu horko, nudí se, je restaurace pro něj nevhodné prostředí, nebo se v ní třeba cítí jako doma, a proto se tak chová? „Trest v tomto případě není na místě. Protože pokud si uvědomíme, že chceme po dítěti akceptovat situaci, prostředí, které není adekvátní jeho schopnosti porozumění, resp. jeho zájem není být v restauraci, potom je jasné, že není zač ho trestat,“ domnívá se doktorka Rymešová.

  • Důslednost je základ, ale ne mantra

    Přiznejme si, že ne vždycky umíme dětským očím a prosbám odolat. Někdy je to jen z nedostatku času, přílišné únavy nebo se prostě jen ten den nechceme hádat nebo nemáme sílu mu domlouvat. Nebo zase máme jednoduše dobrou náladu a je nám líto našemu miláčkovi cokoliv kazit. Nebojme se, podle paní doktorky platí, že pokud se tak stane občas a my povolíme, žádné hrozivé důsledky to mít nebude. Jen musíme mít na paměti, že si to dítě dobře zapamatuje a hranice zkusí posunout znovu. A bude jen na nás, jestli tentokrát odoláme.

    Matka sama vyfotografovala narození svého syna! Jak to dokázala?

    Matka sama vyfotografovala narození svého syna! Jak to dokázala?

    Na co všechno jste myslela v momentě, kdy přišlo na svět vaše dítě? Tahle Američanka se snažila nezapomenout zmáčknout spoušť a vyfotit novorozeného…celý článek

    Nový trend: Kojenci a batolata v černém oblečení. Jak se vám líbí?

    Nový trend: Kojenci a batolata v černém oblečení. Jak se vám líbí?

    Zapomeňte na dobu, kdy nejmenší miminka nosila jen bílou, případně světlounké odstíny žluté, růžové, zelené nebo modré. Dneska děti, včetně kojenců…celý článek

/
Autor: Michaela Kaňoková
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video
1080p 720p 360p
Branky, body, kokoti: Madonnina prsa a řeči bývalé ministryně.…

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku