Zatímco dítě má plno energie, matka zemdlévá únavou. Jak to přežít? Foto: Shutterstock.com
5. listopadu 2015 06:05Nevím, kdo vymyslel ten název, ale musel mít smysl pro humor. Ať již mateřská nebo rodičovská, tento čas ze všeho nejméně připomíná dovolenou. Stejně jako na šťastné manželství, neexistuje recept ani na bezproblémové prožití prvních let s vaším dítětem. Možná se vám ale bude hodit pár tipů několika nejpovolanějších.
Zapomeňte na dokonalost aneb drobečky nejsou na závadu
S počátkem těhotenství propadne mnoho nastávajících matek podivnému pocitu, který charakterizuje reklamní slogan "dát to nejlepší". Začnou řešit, kolik kafí denně, jak často poslouchat Mozarta, aby měl nenarozený jedinec správné podněty i přes stěnu břišní, a kdy začít s těhotenskou jógou. Vše pokračuje s narozením dítěte, ale ouha – život není tak pod kontrolou, jako byl předtím. Dítě občas brečí, když by podle knihy brečet nemělo. Probdělé noci, potřeba náhle přebalit těsně před odchodem, případně nutnost se celá kompletně převléct – a večer totální vyčerpání a pocit bezmoci nad nevyžehleným prádlem... "Trvalo mi dlouho, než jsem si to uvědomila, a musím si to připomínat dost často znovu," říká Lucie, dvaatřicetiletá matka roční Janičky. "Nemohu mít všechno podle knih, představ a doporučení. Dítě bude občas zapatlané, na zemi drobky a já do tří hodin v pyžamu. No a?"
Nechte si pomoct, i babička dokáže uspávat
Co nejdříve pusťte z hlavy myšlenku, že jen vy víte, jak se o dítě nejlépe postarat. Samozřejmě jako člověk trávící s ním nejvíce času brzy dokážete rychle odhadnout jeho potřeby. Ale neznamená to, že se manžel nenaučí ho uspávat. Možná jim bude chvilku trvat, než si najdou svůj rituál, a miminko bude plakat, ale ono mu to neuškodí. Postará se babička, postará se sem tam kamarádka s dítětem. Nechte do jeho života vstoupit co nejvíc ostatních. Prospěje to i dítěti.
Zapojte partnera. Zbude vám více času na sebe navzájem
Zapojte partnera – a to nejen do péče o dítě. "Nám se osvědčilo, že manžel začal děti hned od narození koupat. Byl to takový jejich čas a já měla najednou chvíli pro sebe, kterou jsem třeba jen v klidu prozevlovala," říká Ivana, matka dnes již pubertálních synů. "Podstatné bylo ale nezapomenout zapojit partnera i do svého života, abychom si našli čas, kdy bychom byli jen my dva."
Začněte včas, zažité zvyklosti se mění těžko
Psycholog a přední český rodinný terapeut Petr Šmolka upozorňuje v knize z nakladatelství Grada Jak přežít mateřskou na důležitou věc: "Porod a následné šestinedělí jsou jedním ze zlomových období ve vývoji partnerského vztahu; zafixované zvyklosti se později jen těžko mění." Jinými slovy – už brzy po porodu se začíná ukazovat, jakou pozornost si budou partneři navzájem dávat. Neříkejte si tedy: teď to ještě budu dělat já, časem to převezme partner. Nebo: on to ještě teď vydrží, pak si to vynahradíme. Začněte hned.
Vyberte si kamarádku, s kterou na tom budete stejně
Možná jste si myslela, že s vašimi stávajícími bezdětnými kamarády budete stále v kontaktu, a ono ouha – pomalu zjišťujete, že si nemáte co říct. Kamarádka, která má o kousek starší dítě, vás nechutně poučuje a vy zjišťujete, že si nejvíce rozumíte s jednou paní z parku. Tak se scházejte s ní. Co člověk, to názor na výchovu dítěte – se starou kamarádkou se můžete vidět jen občas a některá témata holt budou tabu. Důležité je chodit na písek s někým, s kým vám je veselo a dobře.
Najděte si uznání jinde než na poli mateřském
Děti, dítě, papali jsme, máme zub... To jsem ale dobrá, ale už mi to leze krkem. Ještě, že mám – a teď si doplňte: cvičení, občasnou práci nebo něco jiného, kde se cítíte být oceňovaná jinak než jako matka. "Mně bylo vždycky skvěle na sboru. Nikdo tam děti neřešil, společně jsme nacvičovali na koncerty a já si vždycky skvěle odpočinula," říká čtyřicetiletá Míša a dodává: "Zároveň jsem také zjistila, co se řeší v běžné společnosti za témata a kde si mám sehnat informace, abych nebyla úplně mimo. Ať to byl nějakej skvělej film nebo kauza v novinách, která mi pochopitelně unikla."
Užijte si čas pro sebe. Hlavně žádné výčitky!
"Od dob narození prvního dítěte jsem měla pocit, že pokud nedělám něco s rukama, zahálím," popisuje třiatřicetiletá Marie. "U televize jsem žehlila nebo skládala ponožky, u čtení knihy jsem měla pocit, že bych měla alespoň plést nebo posilovat břicho. Kamarádka, která po večerech skládala puzzle, mi přišla jako z Marsu – tolik promrhaného času! Nakonec mi došlo, že buď chci pracovat, nebo relaxovat. Když dělám obojí, je to nanic. A tak si některý večer v klidu čtu, i když nemám vyndanou myčku. Nebo přespím u kamarádky bez výčitek, že se beze mne rodina neobejde. Obejde a děti si aspoň užijou tátu."
Související články
/
