Jak lžou batolata, školáci a puberťáci? A dělá to i to vaše?
- 20. října 2016 06:00
Ještě nedávno jste si možná říkali, že vaše dítě řekne i to, co nemá. A najednou zjišťujete, že umí taky bezelstně lhát. Co s tím? Je dětské lhaní signálem toho, že má dítě problémy s chováním? Nebo to prostě k dětem patří?
Dětskou lež je nutné posuzovat podle věku
...Autor: ShutterstockCo si budeme povídat, i my sami někdy lžeme nebo neříkáme tak docela pravdu. Přitom dětská lež se vyvíjí jako všechny ostatní složky osobnosti a charakteru, takže je nutné ji posuzovat podle věku dítěte a taky podle formy lhaní. „Malé děti prostě záměrně obvykle nelžou. Nemají totiž dosud vytvořenou tzv. teorii mysli, což znamená, že víme, že jiní lidé mohou přemýšlet jinak než my, že si dělají závěry z informací, které mají oni k dispozici, a ne z těch, které víme my,“ říká dětská psycholožka Tereza Beníšková. Teprve když dítěti dojde, že ostatní nemusí nutně vědět to, co ví ono, pak teprve poprvé zkusí zalhat. „Do té doby považuje lež za zbytečnou. První lež se tak objevuje mezi třetím a pátým rokem. První záměrné zalhání dítěte lze brát ale jako důkaz jeho správného kognitivního vývoje, jako důkaz, že už má vytvořenou teorii mysli,“ dodává psycholožka.
Batolata: První malé lži
...Autor: ShutterstockTříleté děti sice můžou říkat lež, ale nebudou schopné porozumět tomu, že jejich rodiče vědí, že neříkají pravdu. Dítě v tomto věku prostě není schopné vzít v potaz perspektivu jiných. Vezměte si například tuhle situaci: malý tříletý Honzík rozlil nešťastnou náhodou sklenici mléka. Maminka, táta i starší sestra Erika byli u stolu a viděli to. Honza rychle vykřikl: „Já jsem to neudělal, to udělala Erika!“ Ve stadiu vývoje, ve kterém se Honza nacházel, se mu zdálo, že když to popře, nastane situace, že se to nestalo. Navíc nebyl schopen pochopit, že jeho rodiče vědí, kdo je viník, protože to viděli. Spousta batolat si „zkouší“ první malé lži, ve kterých popírají něco, co udělala, nebo s cílem něco pro sebe získat. Nemá tedy cenu děti trestat, protože jim vlastně ani nedochází, že lžou. Spíše než se ptát "ty jsi rozbil tu vázu?", řekněte: „A podívejme, ta váza se rozbila.“
Předškoláci: Lži, báchorky a imaginární kamarádi
...Autor: ShutterstockDěti v tomto věku obvykle lžou, protože mají bujnou fantazii, a to je jen dobře. Co se nám tedy může zdát jako lež, může být jen projev jejich představivosti nebo věku přiměřeného vnímání světa. Pečlivě poslouchejte a zkuste určit, jestli dítě pronáší to, v co věří, nebo říká opravdovou lež. Čtyřletá holčička se může snadno vyděsit, když uvidí staršího bratra v masce medvěda, a klidně za vámi poběží a bude volat: „Mami, v kuchyni je medvěd!“ Rozhodně to nebude lež, protože tomu sama věří. Někdy také děti svádějí své přečiny na imaginárního kamaráda, aby ve své mysli zůstaly „čisté“. „U předškoláků nemusíme říkání nepravdivé informace označovat jako lhaní, to je často silný kalibr, ale už si s dítětem můžeme popovídat o tom, co je pravda, co lež, jak se druhý cítí, když mu zalžeme, že když budeme někomu pravidelně lhát, už nám nejspíš nebude věřit,“ říká psycholožka Beníšková. U předškoláků je dobré vše ilustrovat na pohádkách a příbězích.
Školáci: Ke lžím mají své důvody
...Autor: ShutterstockOsmiletý Jakub „sebral“ své malé novorozené sestřičce náušnice, které jí maminka koupila a schovala do šuplíku. Když se rodiče ptali, jestli je nevzal, nejprve lhal a tvrdil, že žádné náušnice neviděl. Teprve až když mu rodiče řekli, že mu na víkend seberou počítač, se přiznal. Během omluvy vyšlo najevo, že to udělal, protože prostě na svou novou sestru žárlil. Školní děti taky často používají tzv. bílou lež, a to v rámci udržení sociálních vztahů. „Ano, tvůj svetr se mi líbí.“ Tohle lhaní nikomu neubližuje, proto se mu taky říká „bílá lež“. Školáci lžou i kvůli tomu, aby získali nějaký prospěch nebo se vyhnuli trestu (nevím, kdo to rozbil, dnes jsem žádnou čokoládu před večeří nesnědl, žákovskou knížku nemám, paní učitelka si ji nechala...).
Nejhorší variantou lži je, když dítě lže, aby někomu ublížilo nebo aby na někoho něco svedlo. „Tu barvu vám dal na židli, paní učitelko, Tonda.“ Takovou lež je podle Terezy Beníškové nutné řešit hned. „Musíte dát dítěti najevo, že takové chování není žádoucí, situaci s dítětem rozebrat a pokusit se, aby na ten čin dítě nahlédlo z perspektivy poškozeného.“
Dospívající: Rychle rostou a mají svá tajemství
...Autor: ShutterstockKterý teenager říká své matce nebo tátovi úplně všechno? Asi málokterý. V tomto věku prostě existují „šedé zóny“, do kterých rodiče nesmějí – nebo jen zčásti. Nebuďte překvapení, pokud vám najednou patnáctiletý syn neříká to, co vám ještě ve dvanácti řekl hned po návratu ze školy. Tohle tajnůstkářství ještě nemusí nutně znamenat, že vaše dítě lže a dělá něco špatného. Ve skutečnosti se v jeho chování projevuje rostoucí zralost. Objevují se také příležitostné lži týkající se domácích prací, čištění zubů či školních výsledků. Co k tomu říct? Nejlepší je vyjádřit svou nelibost a pouze v případě chronické lži vyhledat odbornou pomoc. „Když dítě v tomto věku lže podivným způsobem, jinak než jeho vrstevníci, když mu lhaní nic nepřináší, ale přesto lže stále znova, pak by mohlo jít o nějakou poruchu osobnosti, kterou je lepší včas zachytit,“ radí psycholožka.