Mateřský instinkt: 4 příběhy, kdy opravdu zafungoval | Supermámy

Mateřský instinkt: 4 příběhy, kdy opravdu zafungoval

  • Zvláštní pocit rodiče, že něco není v pořádku, může dítěti zachránit život
    Zvláštní pocit rodiče, že něco není v pořádku, může dítěti zachránit život
    Foto: Shutterstock.com
    Sdílej na facebooku
    18. července  2015 
     06:00

    Říká se mu sice mateřský, ale není jen záležitostí matek. Podle studie uveřejněné v časopise Medical Xpress se rozvine i u mužů – záleží na tom, kdo se o děti více stará a je s nimi častěji. Každopádně – bez ohledu na pohlaví – rodičovské pocity mohou být někdy přesnější než nález lékaře. Přinášíme čtyři příběhy čtenářů.

  • Dagmar: Musela jsem dceru křísit

    ...
    Moje šestnáctiletá dcera odjela s kamarády na víkend. Už takhle byla na chatách několikrát, tak jsem ji poučila a pustila. Odjela v pátek v poledne a ještě ten den večer mne popadl strašný strach. Najednou jsem měla šílenou potřebu s dcerou mluvit. Volala jsem jí na mobil, nebrala to. Nebrali to ani její kamarádi, nikdo. Sehnala jsem číslo na jednoho dalšího kluka, který tam byl, ten mě neměl uloženou, a tak telefon zvedl. "Chci mluvit s Natálkou," řekla jsem mu. Chvíli bylo ticho. Opakovala jsem to pořád dokola, až se kluk skoro s brekem přiznal: "Ona se strašně opila a my nevíme, co s ní je." Nastala nejdelší cesta do chatové osady na Sázavu. Jela jsem s partnerem, střídavě jsme na dálku vyvolávali zvracení, řešili jsme, jestli mají zavolat záchranku, a také jsme konzultovali Natálčin stav se všemi možnými známými. Když jsme tam přijeli, naštěstí zvracela a komunikovala. Asi by to zvládli i bez nás, ale ten pocit, že něco není v pořádku, se mi potvrdil.
  • Simona: Její pláč byl prostě jiný

    matka a dítě, žena, miminko
    Třiatřicetiletá Simona vzpomíná: "Když byla Klárka na světě asi rok a čtvrt, probudily ji v noci bolesti břicha. Protože hodně plakala, vzal ji manžel na pohotovost, já doma byla s druhým dítětem. Tam ho uklidnili, prý to není nic vážného. Máme ji nechat další den na dietě. A tak když přijeli domů, dali jsme ji do postele, ale mně se to pořád nezdálo. Klárka prostě plakala nějak jinak než normálně. Celý zbytek noci jsme ji oba pozorovali, Klárka spala hodně špatně a pořád se kroutila. Nakonec jsme poprosili sousedku, aby pohlídala druhé dítě, a malou jsme odvezli na jinou pohotovost. Připadala jsem si jako úplná hysterka, která dělá problémy. Ale tam nám lékař sdělil poměrně vážnou diagnózu: zauzlení střev. Musela na operaci. Takže nakonec možná jen díky tomu, že jsem poslechla ten divný pocit a neváhala se ztrapnit, je tu Klárka dneska s námi."
  • Jindřich: Musel jsem z práce domů

    ...

     

    Pana Jindřicha jednou přepadl v práci divný pocit: "Něco mi říkalo, že bych měl jet domů. Ten pocit byl nedefinovatelný, nepopsatelný, ale nemizel. Sbalil jsem se a dojel domů. Otevřel jsem vrátka od zahrady, dcera seděla pod lípou a hrála si. Když mě viděla, zvedla se a rozběhla se mi naproti. Objali jsme se u vrátek – a v tu chvíli se polovina lípy zřítila na zem. Přesně na to místo, kde si dcera před chvílí hrála. Dodnes nevím, kdo nebo co mě zavolal(o) domů. Jisté je, že to dceři zachránilo život."

  • Marie: Pláč na pláži

     

     

    ...
    Jednačtyřicetiletá Marie vypráví zážitek z dovolené: "Byli jsme u moře s manželem, tehdy pětiletou Sárou a dvouletým Filípkem. Manžel šel s oběma dětmi do vody, já zůstala ležet na dece. Občas jsem je po očku sledovala, pak jsem se ale začetla do článku. Najednou jsem uslyšela Filípkův pláč, zvedla jsem oči, ale neviděla jsem ho. Viděla jsem jenom manžela, jak domlouvá Sáře, ať už vyleze z vody. Zavolala jsem na muže, kde je Filípek. Před chvílí šel na deku, odpověděl. Ale tam nebyl. Začala jsem zoufale pátrat očima po okolí, ale Filipa jsem nikde neviděla. A jeho pláč už jsem taky neslyšela. Rozeběhla jsem se nejdřív k vodě, volala ho. Manžel vynesl Sáru na deku a pomáhal mi s hledáním. Běžela jsem podél pobřeží, střídavě jsem koukala na pláž i do vody... Až jsem asi po deseti minutách Filipa spatřila. Vůbec neplakal, šel podél vody a díval se, jak mu vlny omývají nohy. Vůbec nevím, čí pláč jsem slyšela. Ale ani nechci myslet na to, kam až by syn došel, kdybych se nezvedla a nezačala ho hledat."

/
Autor: is
Sdílej na facebooku

Diskuse ke článku

.
Video
Ledové království II je tady! Dozvíme se, odkud má Elsa své magické…

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku