Rodiče mají občas hodně bláznivé představy o tom, co příští rok budou nebo nebudou dělat Foto: Shutterstock.com
31. prosince 2015 06:00Zhubnout, přestat kouřit a méně utrácet. To jsou novoroční evergreeny – a koho vlastně baví číst o tom, jak tato předsevzetí úspěšně dodržet nebo v jakém rekordním čase byla porušena? Pojďme se raději pobavit: vybrali jsme z našeho okolí ty nejkurióznější novoroční sliby.
Začnu buď nekouřit, nebo nepít
Takové novoroční předsevzetí si dala paní J. T., maminka čerstvého prvňáčka. Po třech měsících školní docházky poznala, že bez nějakého podpůrného prostředku to asi nepůjde. "Sklenička vína nad písankou podstatně ovlivnila míru mé trpělivosti. Jenže nezůstalo u jedné, během večera jsem pak tu sedmičku klidně spotřebovala, a ještě jsem si zaběhla na balkon zahřešit s cigaretou," vypráví paní T., která chtěla pochopitelně raději zůstat v anonymitě. "Řekla jsem si: buď jedno, nebo druhé. Obojí by bylo trochu moc." Rozhodla se pro příležitostnou cigaretu, přece jen odejít na balkon bylo složitější než popíjet nad úkoly. "Nakonec se to ukázalo jako poměrně úspěšné předsevzetí, neskončila jsem jako alkoholička a příležitostné cigárko jsem odbourala někdy koncem třetí třídy," vzpomíná dnes s úsměvem. Jinak si žádná předsevzetí nedává.
Každý den se naučím nové cizí slovo
Třiatřicetiletá Beáta z Prahy se jednoho dne rozhodla, že se na mateřské nenechá převálcovat jen miminkovskou tematikou. "Rozhodla jsem se, že se každý den naučím nové cizí slovo. Že když ho ten den použiji a spojím si ho s nějakým zážitkem, budu si ho lépe pamatovat. Prvních pár dní to docela šlo. Cítila jsem se blazeovaně, používala jsem eufemismy a s radostí opečovávala své infanty. V dalším týdnu jsem už ale trochu váhala, jestli se tátovi udělal absces, nebo aspekt – a jestli on to nakonec nebude aspik," popisuje Beáta se smíchem. Pár slov jí v hlavě zůstalo, 365 za rok bylo ale hodně nadsazenou představou.
Budu zase křičet
Kdo z nás by nechtěl udržet nervy vždycky na uzdě. "Jednou jsem si takhle někdy druhého řekla, co kdyby to tento rok bylo jinak," vzpomíná máma dvou kluků Jarka. "Starší byl zrovna vytočenej, že něco prohrál, a mladšího praštil tak, že mu tekla krev. Při pohledu na krvácejícího syna jsem měla pochopitelně potřebu vybuchnout a seřvat staršího, zkusila jsem to ale potichu. Jenže emoce se ven stejně dostaly - řekla jsem mu tak příšerný věci, že se je stydím opakovat. Bylo vidět, že je z toho fakt hotovej. A tak mám jasno: moje předsevzetí je raději křičet. Radši zařvat: TOS PŘEHNAL! Než rádoby klidně vypustit z pusy něco, co mě ve finále mrzí víc než křik," dodává.
Budu víc líná
Každou chvíli jsme jako rodiče konfrontováni s nějakým báječným výchovným stylem, díky kterému z dětí vyrostou "sebevědomí a úspěšní jedinci". "Mám ráda věci pod kontrolou, někdy až moc," říká pětatřicetiletá maminka dvou dětí Linda. "Jednou mi kamarádka doporučila knihu Líný rodič a já si řekla, že to vypadá fakt jednoduše a že to zkusím. Od zítřka jsme tedy všichni líní, vyhlásila jsem jednou koncem roku a čekala, co se stane. No, čekala, to je samozřejmě v mém případě přehnané slovo. Dopadlo to tak, že jsem nás s manželem pořád sledovala, jestli jsme dostatečně a správně líní. Pár věcí jsem si doma připravila večer, abych mohla být líná i další den. Pak jsem nebyla líná tajně. A nakonec jsem si musela přiznat, že to prostě není můj styl. Teď mám připravenou jinou knihu, ale s novinkami začnu po minulé zkušenosti trochu pomaleji."
Budu víc s dětmi
Tohle předsevzetí patří určitě k těm méně kuriózním, tento slib si na začátku roku kalendářního, školního nebo biologického dává mnoho rodičů. Zajímavé vyústění měla ale tato snaha u sedmačtyřicetileté Martiny. "Jednou jsem si na Silvestra uvědomila, jak rychle moje děti vyrostly. A popadl mě strašný pocit, že jsem hodně pracovala a vůbec si je neužila. Chtěla jsem si najednou všechno vynahradit – na leden jsem začala plánovat společné víkendy, objednala lístky do divadla, pořád jim nabízela hraní společenských her nebo společné sledování televize. Děti to pochopitelně zprvu odmítaly, pak ale jednou dcera přišla a zeptala se mne, jestli jsem nemocná. A v očích měla tu nevyslovenou otázku, jestli mám brzo umřít, když se o ně tak zajímám. Byla jsem v šoku, že si můj zájem může vysvětlovat i takhle, nakonec jsme se tomu i s mladší musely smát. Holky pochopily, co jsem řešila já, a mně došlo, že dospívající už rodiče potřebují v trochu jiném režimu, než jsem jim nabízela já," vzpomíná Martina a letos zůstává u klasického: "Budu chodit běhat a nebudu tolik utrácet za blbosti. To druhé předsevzetí vezme za své stoprocentně během lednových slev, to první možná ještě dnes."
Související články
/
Klíčová slova:
