Moderátor Vlasta Korec: Učitelé by měli mít více pravomocí!
„Učitelé za mých školních let byli vážení lidé, dnes je to jinak a nemám z toho dobrý pocit,“ říká moderátor Vlastimil Korec (45). I on prý jako dítě školou povinné zlobil, ale věděl, kde jsou hranice. Své děti – Magdalénku (8) a Vlastíka (5) se tak snaží vychovávat k tomu, aby respektovaly pravidla a ctily autority, aby věděly, kde jsou mantinely. Aby tak získaly dobrý „řidičák“ pro život. Usměvavý moderátor také prozradil, jak zvládá školní povinnosti svých dětí, kdy se zapotí u domácího úkolu a proč si někdy připadá jako taxikář.
Pamatujete si na svůj první školní den? Jaké ve vás zanechal vzpomínky?
Po pravdě si to moc nepamatuju, dozajista to byla velká sláva. (smích)
Máte sám dcerku školou povinnou. Byl její první školní den také taková sláva? Pořizovali jste fotografie, videozáznamy, byly sváteční šaty, cukrárna…?
Vše, jak je zmíněno v otázce, samozřejmě probíhalo, jen vyjma cukrárny. Byla to velká sláva počínaje velkým kornoutem plným sladkostí přes speciální školní botičky, sukýnku, halenku, mašli... Vše bylo velkou událostí nejen pro Magdalénku, ale pro celou rodinu.
Magdalénka jde už do třetí třídy, bude i do třetice první školní den velká sláva? Nebo už to jako rodiče pojmete sportovněji?
První školní den je přece v každém ročníku neopakovatelnou záležitostí a zaznamenáníhodnou skutečností, tak se strojíme, následně fotíme a vše točíme s velkou radostí. Letos tomu nebude jinak.
Znamená to, že se vaše děti do školky a školy těší? Pokud tedy mladší Vlastík školku navštěvuje. Nemusíte je přemlouvat?
Z našich zkušeností víme, že první den po prázdninách, ať ve škole nebo školce, je vždy velkou hořce sladkou chvilkou. Sice končí prázdniny, ale něco nového vždy začíná, tak jsou tyto okamžiky vždy spojené i s velkým očekáváním a následnou radostí.
Každodenní ranní loučení probíhá bez potíží?
Nevím, jak děti čtenářů, ale naše vždy, když si můžeme jako rodina pospat, vstávají v šest hodin, a když se jde do školy, tak nejsou k probuzení. Loučení je disciplína, která je u nás v pohodě. Jen do toho okamžiku, než se malý Vlastík rozhodne diskutovat o tom, jestli jde domů po obědě, nebo po spaní. Po obědě se mu chce jít vždy, když nutně potřebujeme, aby ve školce spal, a obráceně. Ale jinak je to radost a neměnil bych.
A vy jako rodiče – je pro vás konec prázdnin taky tak hektický jako pro mnoho jiných, co mají děti školou povinné?
Snažíme se, aby vše u nás doma probíhalo v klidu, ale to se nám nedaří tak, jak bychom si přáli. Ono se obecně i nám dospělým těžko startuje z pohody dovolené do pracovního drilu.
Jste přísný rodič?
Nejsem jako Igor Hnízdo z Obecné školy (smích), ale kázeň a pořádek musí být. Učíme děti, aby respektovaly pravidla a ctily autority. To se mi zdá, že se obecně ze společnosti vytrácí a místo činů a skutečně odvedené práce se všichni holedbají spoustou slov, a když přijde na činy, je to tragédie. Samozřejmě chci, aby se děti samy uměly rozhodnout svobodně a bez nátlaku, ale v rámci obecných mantinelů, nebo chcete-li zákonů. Byl bych rád, aby získaly dobrý „řidičák“ na život.
V čem ještě vidíte rozdíly mezi dnešním a někdejším školstvím, kdy jste ve školní lavici seděl vy sám? Je podle vás něco lepší nebo horší?
Myslím si, že školství u nás je stále na vysoké úrovni. Ale trochu se vytrácí to, co jsem naznačil v předcházející odpovědi. Respekt k autoritám a pravidlům. Mnohdy by místo stovky vět stačil jeden pohlavek. Nejsem pro fyzické tresty, ale pravomoci učitelů by měly být jinde. Pan učitel byl dříve osobou velmi váženou, dnes je na společenském žebříčku jinde. O platech učitelů ani mluvit nebudu, to je kapitola sama pro sebe.
To by bylo o škole. Srovnáváte i dětství své a svých dětí? Jaký je výsledek?
Když bych vynechal elektroniku – tablety, telefony…, tak si myslím, že vše je asi stejné jako za našich časů. Děti dovádí, zlobí a zapomínají na úkoly stejně jako my. Jen dnes se mi zdá, že se vše daleko víc řeší a prožívá.
Jak zvládáte domácí úkoly a všechny školní povinnosti jako rodiče?
Díky mému pracovnímu vytížení padá většina povinností na mou ženu, která vše zvládá s přehledem. Samozřejmě se snažím pomáhat, a to mě moc baví. Velká zábava nastává v okamžiku, když narazím na úkol dcery, jehož zadání musím dvakrát přečíst, abych mu vůbec porozuměl.
Máte to jako spousta jiných, dosti zaměstnaných rodičů, kteří jsou zoufalí, že musejí tu péct na školní akademii, tu šít kostým na školní karneval, tu shánět vyfouklá vejce na výtvarnou výchovu atd.?
Většinu povinností tohoto druhu zvládá moje žena. Jsem přesvědčen, že i díky těmto zkušenostem by zvládala skvěle produkci jakéhokoli programu v televizi, rádiu nebo při jakékoli události. V rámci školního roku se navíc vše podřizuje dětem – škole, školce, koníčkům, golfu, tenisu atd. Občas si se ženou připadáme jako taková malá společnost provozující se dvěma vozy taxi službu pro malé děti. Rodiče, kteří žijí v podobném tempu, mi jistě potvrdí, že mít „ jazyk na vestě“ je slabé slovo vystihující skutečnou realitu. (smích)
Ještě k vaší školní docházce: Pokud byste měl zavzpomínat, jaký jste byl školák, student, jak byste na sebe zpětně nahlížel?
Musím se přiznat, že ve škole jsem patřil k těm, kteří trochu zlobili. Házení mokrou houbou na tabuli po spolužácích, občasné šarvátky, nadzvedávání sukní holkám, to byl náš denní chléb. Měl jsem ale proti spolužákům výhodu. Recitoval jsem (což mě pak nasměrovalo k zaměstnání). A tak vždy, když jsme byli přistiženi při činu, jsem měl velkou výhodu, že k dané skutečnosti se tak trochu přihlíželo. Měl jsem kliku. Průšvih byly poznámky. Nejhorší byla rovnou dvojice poznámek: „Natrhl spolužákovi ucho.“ A ta druhá po dvou minutách: „Po napsání poznámky mu to bylo k smíchu.“
Co vás v brzké době čeká za pracovní povinnosti?
Pracovně se nenudím. Každý pracovní den vysílám na Rádiu Impuls, natáčím soutěžní pořad Česká tajenka pro TV Barrandov a pomalu se chystám na jubilejní čtyřicátý Dakar, který se opět pojede v Jižní Americe. Nesmím ale zapomenout na zajímavé akce: například budu moderovat kongres for gastro & hotel, největší akci pro profesionály v ČR, kde se sejde mnoho odborníků a osobností z pohostinství a hosté si vyslechnou zajímavé přednášky, panelové debaty, workshopy.
Musíte se na moderování takové akce připravovat jinak než na ostatní? V čem je to jiné?
Kongres for gastro & hotel je specifický v tom, že se jej účastní především odborníci. Proto je nutné se připravovat velmi pečlivě, ale mistry z oboru poučovat nebudu. Naopak se budu snažit pochytit toho co nejvíc, abych mohl doma kralovat v kuchyni, a nejen tam.
Je vám svět gastronomie blízký i v soukromí? Uděláte si čas na to, připravit něco dobrého?
Čím jsem starší, tím mi dělá větší radost kvalitní gastro servis z dokonalých surovin. Je to pro mne svět, který začínám poznávat a díky němu už pomalu a jistě začínám opouštět svět rychlého občerstvení.
