Jsou chvíle, kdy toho má každá žena s dětmi dost nad hlavu a sní o nějakém tichém klidném místě Foto: Shutterstock.com
21. listopadu 2015 06:00Když se stanete matkou, začnete být postupně, nenápadně, ale intenzivně tlačena okolím k dokonalosti. Všichni kolem vás řeší, co je pro vaše dítě nejlepší, jak se to teď dělá, a za chvíli si vyčítáte i to, že vaše dítě má rýmu a vy jste ho před ní dostatečně nechránila! Vyčerpání a rozčarování z vlastní nedokonalosti plodí další stres, a matky se tak dostávají do spirály, ze které se těžko vystupuje. Co může pomoct? Jaké věci potřebuje slyšet každá máma?
Je to fakt náročný
Velká rodina má za sebou třetí střevní virózu v řadě a ve chvíli, kdy se chystáte vyrazit na třídní sraz s tím, že se konečně odreagujete, se z postýlky ozve: mami, asi budu blinkat! A vy víte, že je konec, protože babička sice pohlídá ráda, ale tohle jí ani dítěti prostě udělat nemůžete. Situace, kdy si rodič připadá bezbranný, unavený a nevidí světlo na konci tunelu rodičovské deprese, k rodičovství patří. Každý rodič samozřejmě řekne, že děti jsou to nejlepší, co se mu v životě přihodilo, ale když říká "á", je fajn říct také "bé": "Někdy je to pořádnej opruz a některý dny stojí za prd."Děti můžou občas koukat celý den na pohádky
Vy máte příšernou rýmu, děti mají už tři dny příšernou rýmu a jediné, na co myslíte, je, že byste se chtěla pořádně vyspat a vypotit. Místo toho vaříte čaj, připravujete inhalaci a celou dobu podněcujete děti k tomu, aby si kreslily, vystřihovaly, něco navlékaly, a ještě nějak aktivně trávily ten zabitý čas v posteli. Protože příliš televize škodí, že? Na druhou stranu – není tohle až příliš přehnané? Kdy jindy se mají dívat, než když jsou nemocné? Kdy jindy mají možnost vidět dvouhodinovou pohádku celou, a ne na etapy? Jasně, že nemají koukat pořád. Ale zrovna v tuhle chvíli to podstatně uleví jim i vám. A až se uzdraví, můžete si na revanš udělat pár dnů bez elektroniky.
Párek k večeři je nezabije
Táhnete kávovar z opravny, batoh mladšího dítěte, jdete na kroužek pro to starší, je zima a je pozdě. Poslední, co se vám chce, je jít nakupovat a vařit večeři. A doma jsou párky – kupované samozřejmě původně jen pro vás a pro manžela. Dětem se tohle přece nedává, že? Obzvlášť poté, co před nimi varovala Světová zdravotnická organizace. Měla byste raději udělat vývar. Vývar je pochopitelně lepší než párek. Ale pokud nejsou uzeniny na vašem jídelníčku pravidelně, párek k večeři je někdy řešení.
Tohle partner nikdy nepochopí
Snažíte se ho zahrnout do veškeré péče. Nechcete dopustit, aby vaše manželství dopadlo jako ta ostatní poté, co se narodily děti: my ženy, které to víme, versus chlapi, kteří to nechápou. Pravda je, že některé věci dokáže pochopit jen ten, který je s dítětem 24 hodin denně. Pokud je to manžel a pracuje žena, bude to možná ona, kdo nerozumí tomu, proč je pod stolem tolik nepořádku a proč "to nejde zamést". Proč máte na tričku fleky od nudle vašeho potomka a nevadí vám to? Proč je takový problém hodit někdy použitou plenu do koše, který je na druhé straně bytu? Někdy to problém prostě je. Konec.
Být sama doma je skvělé
Nikdy byste to do sebe neřekla. Manžel vezme děcko k tchyni, vy jste nějakým záhadným způsobem od této návštěvy osvobozena a máte před sebou volný večer. Cítíte, že by bylo fajn vyrazit s kamarádkami do restaurace nebo do klubu. Ale vy máte neodbytný pocit, že byste nejraději zůstala sama doma. A ještě je vám trapné jim to říct. Není to divné? Není! Je tam ticho a klid. Jelikož nejste úplně vyšťavená, můžete si i číst, aniž byste po dvou řádcích položila hlavu na rozevřenou knihu. A můžete vyrazit třeba v deset večer, když vás to chytne. Nebo spát v kuse 12 hodin. Můžete všechno a "nic není trapný"!
Nejen vaše děti jsou strašně hlučné
Udělala jste osudnou chybu – vzala jste své děti a jejich spolužáky cestou ze školy na čokoládu do fast foodu. Bohužel si ho v těch odpoledních hodinách vyhlédlo i pár dam, které si přišly popovídat. A tak je jen otázkou času, kdy sklidíte nějakou nevyžádanou radu stran výchovy. Není od věci děti napomenout, na druhou stranu si to neberte osobně. Pro některé lidi jsou všechny děti příliš hlučné.
Na každého jednou dojde
"Ty mu dáváš čokoládu?" diví se kamarádka prvorodička, jejíž dítě neuvidí sladkost nejméně do nástupu do školky. To vaše starší to mělo nějak podobně, ale utajit existenci sušenek před mladším se prostě nepovedlo. "Nemá ten mobil v ruce už nějak moc dlouho?" ptá se bezdětná kamarádka a vám je to úplně jedno, protože si chcete povídat s ní, a ne popadesáté o tom, jak pejskovi a kočičce sníh zasypal domeček. "Fakt nemáš čas se sejít?" A další takové otázky... Nenechte se rozhodit jejich údivem a odsouzením a pohledem "kdybys jen trochu chtěla, mohla bys být lepší". Až budou mít první/druhé/třetí dítě, pochopí a věřte, že se vám v duchu mnohokrát omluví.
/
Klíčová slova:
