S jedním dítětem možná plány vycházejí, ale se dvěma? Foto: Shutterstock.com
15. října 2015 06:00Příchod druhého dítěte do rodiny provázejí stejné smíšené pocity jako u toho prvního. Celá rodina se na miminko těší, zpravidla i vaše první dítě, neboť ještě netuší, co ho opravdu čeká. A rodiče mají mnoho představ, jak to bude vypadat, a předsevzetí, co všechno budou dělat... A realita je dost často jiná. Jaké představy rychle berou za své?
Teď už vím, do čeho jdu
Ano, odkojila jste jedno dítě, zvládnete i druhé. Zvládnete i třetí a čtvrté, když budete chtít, ale každé dítě je jiné a to, co s úspěchem platilo na to první, nebude s největší pravděpodobností akceptováno jeho sourozencem. To není žádné překvapení, jen je fajn uvědomit si to co nejdříve.
Nevyženu manžela z postele
Vždycky vás ten pohled děsil: matka a obě děti v manželské posteli a nebohý otec odstrčený na kanapi v obýváku. "To se pak nedivím, že se každé druhé manželství rozvede," říkáte si. Po několika nocích, kdy jste při kojení usnula a junior s vámi, se tam uhnízdí natrvalo. A za nějaký čas začne docházet i ten druhý. Někdy stačí jen rýma staršího dítěte a postel je rázem plná. Pokud máte velkou postel, můžete si hrát na šťastnou rodinu a spát ve čtyřech. Pokud ne, vezme otec zavděk klidem v obýváku.
Budu hodně fotit
Staršího sourozence máte vyfoceného každý den tisíckrát jinak. Mladšího chcete fotit méně a kvalitněji, abyste potom nemuseli procházet tolik zbytečných obrázků, když chcete něco vybrat a nechat udělat ve fotolabu. Výsledkem je, že si zpočátku vzpomenete čas od času, a stejně se vám všude narve ten starší. Výhoda? Nemusíte se probírat tolika fotkami, protože fotoalbum už stejně nestíháte.
Budu si všechno zapisovat
Podobně to dopadá se zamýšlenými plány ohledně zápisů do deníčku. U prvního stálo za zaznamenání v podstatě vše – jeho první rozmrzelost, úsměvy, chytnutí lžičky... U druhého si sem tam vzpomenete: "Někdy kolem těch veder mu začaly růst zuby, ne? Nebo to bylo už v květnu? To byly koneckonců vedra taky."
Nastolím režim hned od začátku
Pokus o jakýkoliv pravidelný režim nemá šanci na úspěch. Dřív se režim odvíjel od potřeb prvorozeného, teď se odvíjí od potřeb prvorozeného a nestíhá se kvůli druhorozenému. Takže představy, že "mobil opravdu nedostane do ruky dřív než v pěti letech", případně "budu používat jen látkové pleny" nebo "sladkosti opravdu co nejpozději", vezmou rychle za své, protože když má starší dítě zásek a potřebujete ho nějak zpacifikovat, berete zavděk čímkoliv, co mladší zabaví.
Když mi něco spadne, hned to uklidím
Hned, jak se něco rozlije, utřu to. Hned, jak to spadne, tak to zvednu, říkáte si možná. Jen tak je šance na úspěch a na jakž takž uklizenou domácnost. Teoreticky ano, prakticky ovšem ne, rozhodně ne v prvním roce života vašeho nového přírůstku. Když kojíte a starší dítě jí, budete jen bezmocně sledovat, jak matlá jogurt po stole, jak padá na zem a ono do toho svou nožičkou stoupá a pokračuje do pokoje. Obrňte se trpělivostí a požádejte o to i partnera. Zrovna představy o čistých tričkách po celý den a naleštěných podlahách jsou rozptýleny zdaleka nejrychleji.
Související články
/
