Mýty o zneužívání: Většině dětí ublíží děda nebo tatínek, ne cizí lidé!
Zneužití nehrozí nejvíce od cizích mužů na ulici Foto: shutterstock
23. listopadu 2015 06:00"Kdyby ti nějaký pán nabízel bonbon nebo ti říkal, že ti doma ukáže sbírku autíček, nesmíš s ním mluvit. Může ti ublížit!" Ano, to je sice pravda a je správné to dětem říct. Na druhou stranu existují mnohem častější situace, kdy dětem hrozí zneužití, a nikdo je před nimi nevaruje. Co dětem říkáme, ale není to tak úplně pravda? Co můžeme dělat jinak, abychom je nemátli?
Nemluv s cizím člověkem
Neznámý cizinec, který osloví dítě na ulici, je noční můrou dětí i dospělých. Přitom podle statistik mají tito lidé na svědomí pouze desetinu případů zneužití dětí. Zbytek tvoří ti, které děti znají, nebo které dokonce milují. S neznámými se nemluví, to je fakt. Mnohem důležitější je ale mluvit s dětmi o intimitě, o tom, kdo se jich může dotýkat a na jakých částech těla. Vysvětlit jim, že jejich právo je říct ne a že je důležité se se vším svěřit.
Nebezpečí hrozí od mužů
Ačkoliv muži se podílejí na zneužívání dětí větší měrou, neznamená to, že ženy by měly být automaticky považovány za ty, které dítě ochrání. Sexuálního zneužití se mohou dopustit i děti na dětech. Opět je důležité mluvit hlavně o tom, co si kdo může a nemůže dovolit. A také učit děti tomu, že jen pokud se svěří, tak se s celou situací dá něco dělat.
Dej pusu babičce
"To je tvoje babička, tak jí přece dej pusu," slýchává řada dětí od malička. Některým to nevadí, některým je to ale nepříjemné. A rodiče – a v tomto konkrétním případě hlavně prarodiče – by to měli respektovat. Neučme děti překonat nepříjemné pocity jen kvůli tomu, že dotyčný je příbuzný. Naopak – učme je, že jejich pocity ohledně toho, co je jim příjemné a co ne, jsou rozhodující.
Vagina? Jak to můžeš říct!
Většina dospělých má pocit, že názvy pohlavních orgánů do dětského světa nepatří. A když už, tak s nějakými těmi báječnými a veselými názvy, jako frantík, beruška, jůlina nebo zvoneček. Slyšet slovo "pochva" z úst malé dívky je pro mnohé rána mezi oči. Ale pokud s nimi chceme mluvit na toto téma vážně, je fajn vzít si na pomoc i seriózní termíny. Pak budou děti brát celý rozhovor – a tyto části těla také – vážněji než při používání směšných výrazů.
Dotyky jsou špatné
To je pochopitelně pravda. Redukovat zneužívání jen na dotyky je ale zavádějící. Ke zneužívání patří i nucené obnažování se před člověkem, posílání vulgárních zpráv, pozorování dětí při převlékání a podobně. Mluvme s nimi i o těchto druzích nebezpečí, jako jsou exhibicionismus, voyerství a verbální zneužívání.
Nebezpečí hrozí hlavně dívkám
Častým mýtem je pocit dospělých, že zneužití hrozí hlavně mladým a nezkušeným dívkám. Bohužel to není pravda. Nejvíce ohroženy jsou skupiny dětí mezi 3 a 6 lety a pak děti mezi 12 a 15 lety. Malé děti často přistupují k dospělým s absolutní důvěrou, o to více, když je znají ze svého okolí. Proto je potřeba o zneužívání mluvit už v předškolním věku.
Počítač nekontroluji, věřím mu
Důvěra je křehká věc. Ale vědět, o čem a s kým si vaše dítě píše, není otázka důvěry. Je to otázka bezpečnosti. Neříkáme, že máte číst všechny zprávy, které si prostřednictvím elektronických aplikací píše. Ale je dobré všímat si, s kým je v kontaktu, a třeba si i popovídat o tom, o čem si s kým píše. Jasně že vám potomek neřekne "posílám své nahé fotky chlápkovi, kterej mi za to dá tisícovku". Leccos napoví jeho ochota o tom s vámi komunikovat. Zbystřete, pokud si své zprávy přehnaně hlídá a chová se podrážděně, když vezmete jeho telefon do ruky.
