Sedm věcí, které matka přestane dělat s narozením druhého dítěte
Matky dvou dětí to mají jinak než matky jedináčků Foto: istock.cz
14. května 2018 06:00Moje děti budou vždycky nosit barevně sladěné oblečky a nikdy jim nedovolím jíst s neumytýma rukama! Krásná předsevzetí. Ale něco jiného jsou vaše představy a plány a něco jiného je pak realita. S prvním dítětem musí člověk některé své záměry přehodnotit. I tak mu ale zůstává spousta času (i když si to v té době ještě nemyslí) a sil na různé libůstky. Rodiče se shodují: ze svých požadavků jsme museli zásadně slevit po narození druhého dítěte. Co matky nejčastěji u druhých dětí změní?
Žehlení
Zatímco první děcko mělo prožehlen každičký kus oblečení (a to, prosím, oboustranně, neboť horká žehlička přece dezinfikuje všechny bacily), u druhého se omezíme jen na základní kousky z těch nejviditelnějších vrstev. Vaše trička se dočkají maximálně tak rovného pověšení, to přece stačí, a kalhoty přejedeme již složené, ona se ta pára přes čtyři vrstvy nějak propustí. Komu by se chtělo trávit tolik času touhle nekonečnou prací, jejíž výsledky mají životnost v délce několika minut?
Vyladěné, supertrendové je oblečení prvorozeného
Zatímco prvorozenému jste oblékala ty krásné miminkovské minidžínečky, druhý si vystačí s několika nestylovými dupačkami a tepláčky. Džínečky byly samozřejmě nepraktické, pořád se shrnovaly, miminu koukaly bosé nohy, protože miniponožtičky padly. Vlastně jediná jejich výhoda byla v tom, že vy jste na sobě měla právě podobné džíny, a tak nějak jste s potomkem hezky ladili. Jenže – když vy jste teď taky většinu dne v teplákách či jiných pytlovitých kalhotách, tak je vlastně potřeba ladit opačným směrem, že?
Reakce na jeho potřeby
Prvorozenec sáhl po knížce a vy jste samou radostí, že má zájem o literaturu, přerušila jakoukoliv práci a začali jste si číst. Vždyť bylo potřeba rozvíjet jeho schopnosti a dávat mu nové podněty! Chtěl jít ven – šlo se ven. Potřeboval pochovat – v tu ránu se houpal ve vašem všeobjímajícím a uklidňujícím náručí. Druhorozenec si o něčem takovém může nechat zdát. Myčka se sama nevyndá a prádlo se samo nepověsí. Knížky si krásně může prohlížet chvilku sám – a někdy taky musím věnovat chvíli tomu staršímu, ne? A vůbec: v životě nebude mít všechno hned, tak proč ho na to nepřipravovat hezky od malička?
Každou bitvu není potřeba vyhrát
Když bylo třicet stupňů ve stínu a starší dítě trvalo na tričku s dlouhým rukávem, nastal čas si o všem promluvit: trpělivě vysvětlit výhody a nevýhody takového rozhodnutí, a tak nějak ho hezky vmanipulovat do situace, že se SAMO rozhodlo vyměnit oblečení za něco s rukávem krátkým. Na něco takového není v každodenním shonu se dvěma dětmi čas. Nechce jíst? Bude mít hlad. Trvá na tom, že bude mít do školky holiny, i když je vedro? Nevadí, já se v těch botách na zahradě pařit nebudu. Hlavně, ať nepřijdeme pozdě, pak už mi ho tam nevezmou.
Zábava v autě
S prvním dítětem jste často sedávala vzadu. Bylo roztomilé ukazovat mu ubíhající krajinu, na dlouhé cesty jste měla připraveny časopisy nebo hračky. S dvěma malými dětmi doprovází cestování vždycky klíčová otázka: za jak dlouho a na jak dlouho nám v autě usnou? A později: kdy už si pustí hudební přehrávač?
Pravidelný rozvrh dne
Zatímco denní plán rodiny s jedním dítětem určují potřeby prvorozeného, denní plán rodiny s dvěma dětmi určují překvapivě zase potřeby toho prvorozeného. Jednomu dítěti podřizujete všechno – jeho režim je pravidelný a každé vykolejení ho rozladí. A vás taky. Druhé dítě je od malička cvičeno ve flexibilitě. Usnout umí i při vyzvedávání druhého ze školky a při šíleném jekotu v šatně, a když si holt nezdřímne, však to později dožene.
Touha být za každou cenu správná
Před narozením prvního dítěte se noční stolek prohýbá literaturou o rodičovství. Většina z nás si přesně definuje, co je správné, jak se přesně chci chovat. Jak budu kojit, jaké budu používat pleny, kdy dítě ochutná první alergen a jak mu budu stimulovat mozek. A pokud se tak nečiní, dávám si to za vinu, protože tak to není správné. Druhé dítě vám nastaví zrcadlo: to, co je správné pro jednoho, nemusí vyhovovat druhému. A naučí vás úžasnou věc: každý z nás je individualita, a jak moc spolu budeme vycházet, záleží na vzájemné toleranci, vstřícnosti, komunikaci a lásce.
Počmáraný brácha? Tohle provedly děti, když se rodiče chvilku nedívali
Chcete, aby vaše děti byly občas zticha a abyste o nich aspoň chvíli nevěděli? Raději si to nepřejte zase tak moc, pokud jsou zrovna v tom věku, kdy…celý článek
Mohu tě přebalit, nevadilo by ti to? Pedagožka radí, jak se mají rodiče chovat
Dnešní rodiče daleko více zajímá, jak se jejich děti cítí, respektují jejich potřeby i názory, ale kde přesně je ta hranice, kdy už je to možná trochu…celý článek
Související články
