On ještě nechodí na nočník! Bylo dřív ve výchově vše lepší, jak tvrdí babičky?
Mají babičky ve všem pravdu? Foto: istock.cz
29. července 2018 06:00"Já nevím, za nás se s dětma teda tolik nediskutovalo," povzdychne si leckterá babička, když vidí, jak rodiče trpělivě vysvětlují již notnou chvíli svému dítěti, proč si musí vzít čepičku. Prostě vám čepici narazili a šlo se. Jinak jste si možná vysloužili jednu výchovnou a lehkou na zadek. Taky jste ale papali všechno, spali velice záhy celou noc a taky si vás rodiče nerozmazlili neustálým chováním? Co bylo podle nich dřív lepší? A skutečně to bylo tak?
Tys chodila na nočník už v roce!
...Autor: Shutterstock.com
Jo jo, možná ano. Předtím jsem ale na něm proseděla hodiny. Dokud se dítě nevyčuralo, nemělo nárok z nočníku odejít. A jeho denní činnosti byly často přerušeny hlídajícím rodičem se slovy: "Pojď se vyčurat." Otázka je, jak moc vědomě dítě na nočník chodilo a jak moc to bylo hlídáno a včas zachyceno rodičem. Motivaci měli velikou, zkuste někdy vyvařit 50 plen...V současné době si můžete vybrat z vícero variant, jak učit dítě tělesné čistotě. Obětavé matky volí takzvanou bezplenkovou komunikační metodu, kdy se dítě učí přibližně od čtyř měsíců čurat mimo pleny. Většina rodičů začne řešit hygienu dětí kolem roku a půl. Toto období považuje za vhodné i přední dětská psycholožka Ilona Špaňhelová. „Je to věk, kdy dítě chápe, co se od něj vyžaduje, učení je tedy ze strany dítěte vědomé,“ uvádí v knize Průvodce dětským světem, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Dalším kritériem je, že dítě dokáže udržet větší množství moči. Tedy že plenka je nějakou dobu suchá a pak najednou hodně nacucaná. Každé dítě je navíc zralé jindy, takže rok a půl berte jako tu krajní variantu, kdy začít nejdříve.
Nech ho křičet, posiluje si plíce
Další báječná rada o generaci starších rodičů je, že miminka si musí posilovat plíce. Nejlépe brekem a nejlépe ve chvíli, kdy sama leží v posteli. O usínání dětí existuje celá řada publikací, některé doporučují takzvané metody kontrolovaného pláče, kdy za dítětem chodíte, ujistíte ho, že jste nablízku, a zase odejdete. Jiné doporučují prostě být dítěti nablízku, když si vás pláčem volá. Co na tom, že skončí u vás v posteli. Většinou v ní do puberty nevydrží, jednou ještě rádo odejde. Většina současných odborníků ale dětský pláč rozhodně nepovažuje za nezbytnou podmínku k úspěšnému vývoji dětských plic.
Plačící dítěAutor: Shutterstock.comSamochvála smrdí
Děti se nechválí a už vůbec ne ve chvíli, kdy se vám přišly pochlubit. Tak to alespoň měly zafixováno naše babičky a možná i naše matky. Později, u nás někdy v 90. letech, se situace otočila o 180 stupňů. Děti tehdy potřebovaly podporu a zvyšovat sebevědomí. Aktuálně frčí styl: ani netrestáme, ani přehnaně nechválíme. Podpoříme v dítěti jeho dobrý pocit z toho, co se mu povedlo. "Pečlivě jsi vybarvila obrázek a bez přetahování, máš z toho asi radost, že?" Nebo: "Určitě tě bavilo, že se ti dařilo sjet sjezdovku hezky plynule?" A pokud možno je dobré vyhnout se nicneříkajícímu konstatování: "Ty jsi ale naše šikulka." Nechť každý volí to, co jemu vyhovuje nejvíce. Ono totiž spolehnout se na vlastní intuici a rozum je někdy úplně nejvíc.
...Autor: ShutterstockS námi nikdo takhle nediskutoval
Ano, výchova byla mnohem autoritativnější. Před dvaceti lety byste asi neslyšeli od učitele ve třetí třídě větu: „Já vím, že to jeho písmo občas nejde přečíst, ale já to beru jako projev jeho osobnosti.“
...Autor: Shutterstock.comBrát dítě jako partnera a respektovat jeho osobnost je současný trend. Leckteří rodiče a někdy i učitelé si ovšem respekt představují tak, že dítě má dostat vše, o co si řekne. Děti ale potřebují hranice, pravidla a hlavně: důslednost. A v tom bychom se od generace našich rodičů mohli leccos přiučit. Jinými slovy: zlatá střední cesta.
Nenos ho v šátku, rozmazlíš si ho
"Nechovej ho vždycky, když se po tobě sápe. Neměj ho pořád u sebe, vždyť si ho rozmazlíš. To už zase chceš být u té mámy? Pojď radši k babičce..." Asi nejčastější evergreeny sporu "dříve versus nyní". Současní psychologové vidí situaci jinak: tělesný kontakt, blízkost a pocit bezpečí jsou nejvíc, co můžete dítěti nabídnout. Obzvlášť v prvním roce života. Pokud chce být dítě u vás, nechť je tam co nejvíce. Ale myslete na to, že váš život je váš a že za ruku se máte občas vzít i s otcem dítěte.
...Autor: ShutterstockNa všechno máte knihu
Ano, to je pravda. Knihy píšou o tom, jak děti vychovávat, jak je nevychovávat, jak jim být nablízku a jak jim nebýt nablízku, zas až příliš. Výchovných směrů je mnoho, rad a tipů ještě víc. Rodiče se ve snaze o dokonalost snaží vybrat pro dítě to nejlepší a jakékoliv vybočení z ideálu berou jako své selhání. Tedy i to, že dítě třeba dostane rýmu nebo ho nebaví kroužek, který by podle předpokladů měl rozvíjet jeho schopnosti. To, že existují knihy o rodičovství, je pochopitelně fajn. Každý extrém ale škodí. Spoléhat se více na vlastní rozum a intuici prospěje řadě z nás!
Chcete si odpočinout od vánočního úklidu? Zavřete se někam do klidu, s knihou. Poradíme vám, které stojí za to si přečíst!Autor: Shutterstock.comSouvisející články
