Přísná nebo volná výchova: Co dětem opravdu svědčí a co škodí?

Do debaty se zapojila řada lidí z návštěvníků kavárny, samotných kavárníků, matek i blogerů a dalo by se říci, že co člověk, to názor. Každý má k výchově dětí jiný přístup, každý má jiná očekávání. Výchovu dětí ovlivňuje řada věcí: výchova samotných rodičů, povaha a potřeby samotných dětí a také současné trendy. Ale v podstatě se rodiče dají rozdělit do tří skupin podle stylu, který v jejich výchově převládá: na rodiče autoritativní, liberální a s partnerským přístupem.

Většina z rodičů je samozřejmě směsí všech tří: v otázce kavárny možná volí styl autoritativní, v otázce, v kolik se má chodit spát, už možná tak jasno nemají. Každopádně každý styl má svá specifika, výhody i nevýhody.

Autoritativní rodič

Pro rodiče z této skupiny je typický přístup staršího a zkušeného: on ví, co je v životě dobré a kudy vede cesta k úspěchu. Rodiče pečlivě vybírají, co je pro rozvoj jejich dítěte nejlepší.

Výhody: V této rodině panují jasná pravidla a řád. Děti mají dostatek pozornosti a podpory od rodičů, aby rozvinuly své schopnosti a našly své přednosti.

Nevýhody: Dítě se naučí často jen poslouchat – nebo neposlouchat. Rodiče vždycky všechno vědí lépe, a tak se krásně může stát, že si potomek neosvojí schopnost sám uvažovat a rozhodovat se. A jelikož rodiče vědí, co je dobré, mohou tyto děti nabýt dojmu, že si lásku a pozornost zaslouží jen ve chvíli, kdy plní rodičovské příkazy a zadání. Mohou se stát extrémně závislými na pochvale od druhých a na vlastním úspěchu. A pozor – i tyto děti mohou skončit jako členové špatné party. A když se rodiče diví, jak je to možné, když dosud je děti poslouchaly na slovo, odpovídají si vlastně sami: dítě poslouchá pořád. Jen si zvolilo jiného šéfa.

Benevolentní přístup

Děti vychovávané benevolentními rodiči jsou zahrnuty láskou a pozorností. Jejich rodiče mají zásadní potřebu: hlavně klid, žádný stres a žádné hádky. Děti mají být v bezpečí a šťastné, nemají být příliš zatěžovány problémy. A rozhodně by se neměly nějak omezovat, nemělo by se jim říkat, co mají dělat. Na to by měly přijít samy.

Výhody: Děti cítí bezpodmínečnou lásku. Vědí, že je rodiče budou mít rádi v každé situaci, vždycky jim pomohou s problémy a budou jim oporou.

Nevýhody: Děti, které nemají nastaveny jasné hranice toho, co je správné a co ne, dost často začnou považovat za správné přesně to, co chtějí ony. Rodiče jim to možná povolí a zajistí, malí egocentrici ale později například ve škole nebo u kamarádů narazí: pak jsou frustrovaní, zmatení a netuší, jak se s celou situací vyrovnat. Často volí agresivní a manipulativní chování.

Partnerský nebo respektující přístup

Tento rodič umí nakládat s tím kouzelným slovem, které se teď vyskytuje v mnohých publikacích o výchově: hranice. Umí je nastavit tak, aby je dítě respektovalo, ale zároveň i tak, aby mělo tak trochu prostor pro to, samo se nějak rozhodnout a přijmout za své chování odpovědnost.

Výhody: Rodiče dají jasně najevo, jaké chování se toleruje a jaké ne. Jsou pro dítě oporou, zároveň mu dokážou dát dostatek svobody.

Nevýhody: Zní to velice idylicky a od rodičů to vyžaduje nekonečnou empatii, trpělivost a správnou intuici. Ale jak víme již od začátku: většina je mixem všech tří výchovných přístupů. Čistokrevný hrdina s partnerským přístupem je na tom asi podobně jako manželka inspektora Columba: moudrosti a dobrých postřehů má na rozdávání, přesto ji nikdo nikdy neviděl.