Počkej, už brzy přijde čert! Nebo táta! Strašení dětí je selhání rodičů

Žádné dítě není dokonalé a žádné si to o sobě ani nemyslí. Takže ve chvíli, kdy rodič vyrukuje s větou "čert to vidí", málokteré zůstane v klidu. Většina z nás si z dětství pamatuje, že na Mikulášovu otázku "byl jsi hodný?" chtěli odpovědět, že ano, leč lhát Mikulášovi? Na druhou stranu – přiznat hned bez boje, že jsem hodný vůbec nebyl? Možná to byl takový nepřímý trénink na pohovor s personalistou, kdy při žádosti o práci dostaneme otázku: "Jaké jsou vaše špatné vlastnosti?" Předstírat, že žádné nemáme, nebo je přiznat? Personalista, stejně jako Mikuláš nebo čert, ví, že lžete. Jenže personalistou vás nikdo nestraší. Čertem ano. "Počkej, přijde čert a odnese si tě." Výrok, který kulminuje v listopadu a v prvních prosincových dnech. Výrok, který není ovšem nic jiného než strašení. Psycholožka Tamara Cenková strašení přirovnává k výprasku. "Výprask ničí tělo a strašení ničí dětskou duši," uvádí v knize Psychologem svým dětem, kterou vydalo nakladatelství Grada. Rodiče, kteří neustále používají výhrůžky, si ani neuvědomují, co to s dětskou psychikou dělá. "Vytváří to z dítěte člověka, který místo toho, aby se porval se životem, bude mít ze všech nových situací jen strach." Některá traumata ze strašení čertem se mohou projevit u dětí hned. Noční můry, pomočování, koktání. Jiná si s sebou děti mohou nést až do dospělosti – a tam jen obtížně budou přicházet na to, odkud se strach bere.

Strašení je jednoduchý prostředek, ale svědčí hlavně o bezmocnosti rodičů. Ti v konkrétní situaci nevědí, co si počít a jak ve výchově vlastně pokračovat dál. A tak tuto pravomoc delegují na další osobu – v tomto případě na čerta. Nebyly výjimky, kdy čert dětem dával pořádný výprask, aby si to pamatovaly. Tyto doby jsou snad minulostí, přesto někteří rodiče prosí jiné, aby jejich dítěti pořádně vyčinili a pořádně ho vystrašili.

Zkusme tedy letos čerta poslat k hejkalům a polednicím do sféry nadpřirozena a lidové slovesnosti. Možná nám to řekne i něco o nás.