Jak vypadá den mámy s předčasně narozeným dítětem?

Jak vypadá den mámy s předčasně narozeným dítětem?
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
7. února  2018 
 06:00

Někdy se to prostě stane a porodíte před 38. týdnem těhotenství, což je považováno za hranici předčasného porodu. Ovšem pokud váha miminka není nižší než dva a půl kilogramu a je to skutečně jen „pár“ dní před touhle hranicí, nemusíte se bát. Dítě bude s největší pravděpodobností v pořádku. Ovšem čím dřív se dítě narodí, tím hůře. Dítě pak čeká dlouhý boj v inkubátoru a ani pak nemáte na růžích ustláno. Jak vypadá takový běžný den matky po porodu a následně po propuštění?

Náš nejstarší syn se narodil ve 31. týdnu těhotenství, a i když byl mezi těmi malými miminky na JIP bezkonkurenčně největší (byla tam miminka s váhou kolem 800 gramů i méně), nebyl na tom ani trochu dobře. Jeho plíce nebyly dozrálé a hned po porodu ho odnesli do inkubátoru. Když jsem se na něj šla podívat, byl to šok. Chlapeček byl napojený na monitory, dýchací přístroj a do žíly mu tekla infuze. Mně tekly slzy, a když mi lékaři řekli, že se mám připravit i na to nejhorší, nevěděla jsem, co dělat.

První dny plynuly beze mě. Lékaři sledovali jeho celkový stav, barvu kůže, prokrvení, srdeční akci a plíce, pohyb střev, měřili mu teplotu, polohovali ho, odsávali mu hlen z dýchacích cest a prováděli spousty podrobných vyšetření – rentgenových i ultrazvukových a kdoví jakých ještě. Nebyl schopen života mimo inkubátor, takže má „role“ byla jiná, než mají maminky, které porodí v termínu a dítě mají hned u sebe.

Autor: iStock

Mléko mi teklo proudem, ale můj syn ho nemohl. Naštěstí jsem odsávala a mléko předávala sestřičkám, které ho uskladňovaly v mrazáku a s mým souhlasem ho  poskytovaly jiným předčasně narozeným dětem. Náš syn dostával výživu přímo do žíly, teprve po týdnu mohl dostávat i malé množství mleziva – zpočátku sondou, kterou se do žaludku vstřikovalo potřebné množství.

Věděla jsem, že nejdůležitější je kontakt se synem. I když jsem si ho nemohla z inkubátoru vyndat a pochovat ho, mohla jsem otevřít dvířka a aspoň se ho dotýkat. Pohladit ho. Stisknout mu prst. V okamžiku, kdy mi můj stisk vrátil, cítila jsem, že to bude dobré. Že to zvládne. Že přežije.

Měla jsem štěstí, že jsem po propuštění mohla zůstat v jeho blízkosti, ovšem záleží na možnostech porodnice, na tom, zda má místa určená pro matky nedonošených dětí. V porodnici jsme totiž se synem byli šest týdnů, některé děti tam zůstávají až tři měsíce. Když jsem ho poprvé mohla pochovat, bála jsem se, jestli ho neupustím – tak maličký byl. Vypadal jako králíček, tělo i obličej byly bez tuku, přesto to byl nádherný pocit.

Autor: iStock

První dny byly neuvěřitelně náročné, protože syn za tu dobu v inkubátoru ztratil sací reflex. Neuměl se přisát k prsu a já měla tolik mléka, že bych mohla nakrmit celou porodnici! Pořád jsem odsávala a dávala mléko do sterilizovaných lahví. A učila syna znova sát.

Předčasně narozené dítě je mnohem citlivější na všechny vnější podněty, takže skoro nespí – nakrmíte ho, a za hodinu je znova vzhůru. Navíc jsem chtěla kojit, takže jsem syna musela krmit alternativně, tedy ze stříkačky. Kdo nezažil, neumí si představit, jaký boj je dostat do miminka aspoň 15 mililitrů vašeho mléka! Pokusy a neúspěchy, znova a zase. Pořád dokola. Převážení a zjištění, že pořád nepřibývá na váze... A pak, poprvé, se syn přisál. Sám. Vypil sice málo, ale vypil!

Jediné, co mě zajímalo, byl syn. To, že jsem se pohybovala pořád v bílé nemocniční košili nebo v té své pobryndané od mléka, mi nevadilo. Nebyla jsem ostatně sama, bylo nás takových víc. Tohle pouto nás sblížilo. A láska k dětem, které se narodily dřív. Urputná snaha to dokázat, překonat a konečně odejít domů. Nám se to podařilo po šesti týdnech.

Konečně doma! Ovšem první dny a týdny byly složité. Ano, i když už syn prospíval, pořád vyžadoval zvýšenou péči. A taky zjistíte, že spousta věcí je jinak. Většina oblečení, které jsme doma měli, byla příliš velká. A nejen to, i plenky mu byly velké. Daly se sice sehnat plenky pro nedonošence, ale nebylo to snadné, takže jsem musela pleny přistřihnout a přelepit lepenkou.

První dny byly ve znamení neustálého krmení, přebalování a ježdění na vyšetření. Pediatrie, neurologie, ušní, oční, rehabilitace. Náš pomyslný diář byl popsaný od pondělí do pátku. I když syn prospíval, vypadal, jako by byl zmuchlaný, hlava se zdála vzhledem k tělu moc velká, pohyby měl trhavé, protože nervový systém nebyl úplně vyvinutý.

Autor: iStock

Nedonošené děti bývají po určité době zase spáči a musí se budit ke krmení. No, my tenhle problém neměli. Náš nedonošenec chtěl jíst pořád, takže kojení patnáct až dvacet minut, krátký spánek – a za hodinu a půl znova. Takhle to šlo i v noci.

Pořídili jsme si hlídačku dechu, protože jsme měli strach, že přestane dýchat. Protože se narodil moc brzo, byl neklidný a velmi často plakal. Vlastně skoro pořád. Měl potíže s trávením, takže jsem pořád masírovala bříško. Houpala ho, zpívala mu. Používala jsem klokánkování, kdy přikládáte miminko přímo na své tělo.

Náš život se odvíjel podle toho, co potřeboval syn. Žádné koukání na televizi, popíjení kafíčka po obědě (žádný nebyl, ten nosil manžel ze školní jídelny), největším darem byl spánek, pokud možno aspoň tříhodinový. Po měsíci se ale všechno začalo zlepšovat. Syn už vypadal jako „normální“ miminko, baculaté a usměvavé. Pil o sto šest a snažil se dohnat své vrstevníky. V roce a půl to dokázal, dohnal je. Dny plné úzkosti a obav pominuly.

Tenhle chlapeček se narodil ve 24. týdnu těhotenství – a přežil! Podívejte se na VIDEO:

Video se připravuje ...
Malý Toby se narodil ve 24. týdnu a přežil • VIDEO: 

 

Sdílej na facebooku
Autor: aši

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy