Hádky a rvačky mezi sourozenci: Kdy zasáhnout a kdy v klidu opustit prostor?
Rivalita mezi sourozenci je běžný problém, který se vyskytne téměř vždy, kdy do rodiny vstoupí další dítě. Když se nám nepodaří tuhle počáteční žárlivost ukočírovat, hrozí, že přetrvá celý život a sourozenci spolu budou pořád na kordy. Běžné hádky jsou ale normální, jen je fajn vědět, kdy zasahovat a kdy raději zmizet.
Jsou období, kdy spolu sourozenci vycházejí dobře, a období, kdy ne. Na svých třech synech to vidím naprosto dokonale. Zejména věk hraje roli. Nejmladšího dělí od toho nejstaršího skoro sedm let, a to už je prostě znát. Momentálně jsou ve stavu války – jeden je dospělý a druhý v počínající pubertě. Psychologové tvrdí, že je to normální, protože děti rostou na přeskáčku, procházejí obdobím růstu a změn, takže je téměř nemožné, aby vztahy mezi sourozenci byly ideální pořád.
Zbytečné rodičovské reakce, které dětem nepomohou
• Když řeknete dětem, aby s tím okamžitě přestaly: Jeden ze sourozenců si řekne, aha, když přestanu, bude po jeho a ten druhý zase: Aha, pokud přestanu, bude po jeho.
• Kdo to začal? Zbytečná otázka. Pokud jste neviděli začátek sporu, pak je jasné, že každé z dětí bude tvrdit, že hádku či rvačku začal ten druhý.
• Styďte se, kvůli pár hračkám: Co si z téhle věty dítě vyvodí? Obě (nebo tři) si řeknou: Je to jeho/její vina, hrál jsem si první/nenechal mě hrát.
• Je mi fuk, jak to začalo, hlavně skončete! Když už chcete, aby něco skončilo, je dobré vědět, proč k tomu došlo. Co si asi po téhle otázce děti myslí? Nech mě to vysvětlit! Mami, poslouchej mě.
• Přísahám, že mě z vás jednou trefí šlak! To říká vždycky/Maminka bude kvůli mně nemocná…
• Proč si spolu nechcete hrát? Užili byste si víc legrace! V hlavě jednoho z dětí se honí myšlenky typu: Já si s ní/ním nechci hrát, chci si udělat svoje vlastní nádraží! V hlavě druhého zase: Super, teď mě už musí nechat hrát.
• Okamžitě padejte do svého pokoje, nebude si hrát nikdo! Ještě lepší. Děti budou zklamané, protože to ve finále skončí tak, že si jedno dítě myslí, že hrát si nemůže kvůli sestře/bratrovi, a ten druhý je rád, že si nakonec nehraje nikdo.
Jak tedy reagovat na hašteření, kdy se situace vyostřuje
• Vezměte na vědomí fakt, že jsou na sebe naštvaní, a připusťte ho.
• Poslechněte si verzi každého dítěte – a s respektem.
• Dejte najevo uznání, že je to těžká situace, vyjádřete důvěru v to, že oba dokážou situaci či problém vyřešit.
• Než přijdou na řešení, odejděte z pokoje a klidně si běžte číst noviny.
Jak řešit situaci, která vypadá nebezpečně?
• Zjistěte, jestli je to hra nebo už skutečná rvačka (třeba když vidíte, jak se starší syn natahuje s těžkým náklaďákem a hodlá jím udeřit mladšího sourozence).
• Dětem řekněte, že je to velmi nebezpečná hra, takže by bylo dobré dát si pauzu. Jakmile zábava není zábavou pro všechny strany, musí být ukončená.
• Respektujte to, co cítíte vy. „Možná si hrajete, ale mně to připadá moc tvrdé, najděte si jinou aktivitu.“
Jak řešit situaci, která je velmi nebezpečná, a zásah rodiče je nezbytný
• Popište, co vidíte: „Vidím dvě rozzuřené děti, které si chtějí ubližovat.“
• Oddělte je od sebe a řekněte jim, že teď není dobré, aby byly spolu.
Jak pomoci dětem vyřešit složitou situaci
• Zavolejte si všechny, kterých se to týká. Musíte přijít na to, jak vyřešit záležitost ve prospěch všech.
• Vysvětlete základní pravidla. Hovořit se bude postupně, nikdo si nebude skákat do řeči.
• Napište na papír to, co jednotlivé děti cítí a co je stresuje. Pak to všem přečtěte, aby všichni pochopili, o co v konfliktu jde.
• Dovolte každému dítěti, aby řeklo, jestli s tím souhlasí, nebo ne. Pokud ne, ať uvede důkazy.
• Vyzvěte každé dítě, aby přišlo s vlastním řešením, všechna si zapište, nehodnoťte je, nechte to na dětech.
• Pak se shodněte na řešení, které by bylo nejlepší. Následující týden se můžete sejít a probrat, jestli došlo ke zlepšení.
Podívejte se, jak se holčička vzteká v porodnici, když zjistí, že se jí narodila sestřička: