Tohle nikdy neříkejte! Slova, kterými rodiče dětem ubližují ze všeho nejvíc
- 5. srpna 2020 06:00
Člověk není superman. Rodič už vůbec ne. Jsou ale chyby, kterými svým dětem stavíme do cesty překážky vysoké jako Himálaj a přitom o tom ani nevíme. Drobné poznámky a věty jim dokážou zkomplikovat život víc, než by se na první pohled zdálo. Tady je seznam nejčastějších malých pastí, do kterých rodiče chytají své děti.
Největší úskalí týkající se výchovy dětí možná netkví v nějakých výrazných problémech. Dost možná se skrývají v každodennostech a ani si neuvědomujeme, že se jako rodiče dopouštíme chyb.
Ani to nakonec nemusí znamenat průšvih, ale přesto je dobré si dát bacha třeba na věty, které nám občas skoro podvědomě vyklouznou z úst a mohou nadělat více škody, než by nás na první dobrou napadlo.
1. Na to jsi ještě moc malá/ý
...Autor: Shutterstock„Tam nelez, spadneš.“ „Tomu ty ještě nerozumíš.“ „Na to jsi moc malá/ý.“ Úžasně jednoduchý způsob, jak v dítěti zabít touhu po zkoušení nových věcí. Jednou větou mu vysvětlíme, že je nešikovné, hloupé, neschopné… Prostě že není dost dobré. Že se vám právě teď nechce vysvětlovat šestiletému klukovi, jak se dělají děti? Že se bojíte, protože roční batole nemá co balancovat metr a půl nad zemí na klouzačce určené pro o dva roky starší děti? To ještě není nic proti výchově puberťáka, který se cítí dost velký na to, aby zkusil úplně všechno. Jenže když ho budete pořád dokola dopředu zachraňovat tím, že mu nedáte možnost si věci zkusit, bude mít jednou dost sebedůvěry, aby se popral s dospělými výzvami?
2. Podívej se, jak je šikovná/ý!
...Autor: Shutterstock„Koukej, jak Hugo krásně píše.“ „Sousedova Terezka má samé jedničky, z té jednou něco bude.“ Když jsem byla malá, máma takové věty opakovala tak často, že jsem kvůli nim skoro nenáviděla svou sestřenici Ivetu. Ona byla tak dokonalá! Přesto se i mně teď čas od času něco podobného tlačí na jazyk. I když opravdu vím, že stavět před vlastními dětmi na odiv to, v čem ony samy nevynikají, není způsob, jak to změnit.
3. No tak se ti zase jednou něco povedlo...
...Autor: Shutterstock.comJste hrdá na to, co umíte? Této schopnosti se nám dospělým podle psychologů obecně nedostává – i díky rodičům, kteří se báli, aby nám jako dětem nenarostl moc velký hřebínek. „Ty z toho naděláš…“ "Tak se ti jednou něco povedlo, ale…" „Jen si nemysli, že když se ti povedlo tohle, tak už všechno znáš.“ Typický způsob, jak učíme své potomky skromnosti, ale také je okrádáme o dobrý pocit z vlastního úspěchu. Vzpomeňte si na to, až si za pár let při pracovním pohovoru nebudou umět říct o lepší plat, i když by na něj měli.
4. Už zase…
...Autor: Shutterstock.com5. Jsi nemožná/ý!
...Autor: ShutterstockJe drzá/ý a odmlouvá, stěžujeme si na své děti. Kdo za to může? Ano, děti nejsou svaté. Bývají naštvané a nad tím, proč se na rodiče zlobí, zůstává nám dospělým rozum stát. „Jste nejhorší rodiče na světě, nenávidím vás,“ rozčilují se třeba kvůli brokolici k obědu.
Ale co my rodiče? Jsme v tom nevinně? „Co to děláš? Ty jsi úplně nemožný!“ křičí matka na batole, které si umazalo čisté kalhoty v první louži. Nebo… dosaďte si podle potřeby. Čím častěji bude vaše dítě za nemožné, hloupé nebo nešikovné, tím častěji vám to vrátí ve svých vlastních výbuších vzteku. A navíc se takovým opravdu stane. Místo aby se považovalo za potenciálního vítěze, bude se už dopředu vidět jako ten, kdo prohraje. „Vážně mě mrzí, že už máš kalhoty špinavé a mokré. Teď se budeme muset vrátit domů – místo toho, abychom si užili spoustu zábavy na procházce,“ to je pro jeho budoucnost mnohem lepší informace.
6. A za trest budeš…
...Autor: Shutterstock.comTresty jsou dvousečná zbraň. Vtahují rodiče a děti do boje „kdo s koho“. Nedávno jsem ve vlaku jela s otcem a jeho dvěma malými syny. Seděli jsme už přes hodinu, otec četl noviny a kluci se z nudy pošťuchovali. Pak starší strčil do mladšího tak prudce, že upadl a hlavou se bouchl o stolek. „Co to děláš? Chceš, aby si rozbil hlavu?“ rozzlobil se otec a dal staršímu klukovi pohlavek. Zasloužil si to? To je sporné, a navíc – co udělá, až dá starší syn pohlavek tomu mladšímu, protože mu sebral hračku? A do budoucna? V pubertě se možnosti, jak dítě potrestat, radikálně omezují, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Připočtěte k tomu hormony, které v dítěti zesilují vztek i pocity nespravedlnosti, a k tomu ještě obecnou ztrátu důvěry a všeobecné rozčarování z rodičů, které k tomuto věku patří. Na pořádný problém je zaděláno…
7. Co vás to v té škole učí?
....Autor: Shutterstock„Ve škole si dělá, co chce,“ píše učitel každou chvíli do žákovské knížky. A jak to máte doma? Má dítě nějaké povinnosti, nebo nemusí dělat nic, co nechce – možná i proto, aby už byl, proboha, klid? A jak se doma mluví o učitelích? S autoritou, aby je děti mohly respektovat? Nebo padají věty typu: „Ten učitel už neví, co by po nich chtěl.“ „Ta učitelka je úplně…“ Ano, ani učitelé nejsou dokonalí. V zájmu vlastních dětí ale s kritikou školy a učitelů zacházejme opatrně. Hlavní zásadou budiž projevovat respekt a případné pochybnosti řešit s nimi, a ne před dětmi. A také své děti učte, že mít povinnosti je normální – ve škole i doma. Bohužel musím říct, že každá z těchto zákeřností mi už někdy přišla na jazyk, některé z nich dokonce vícekrát. Jen doufám, že účet za to, co mi mé dobré úmysly čas od času přinesou na jazyk, nebude až tak vysoký. Protože je to účet, který budou platit hlavně moje děti.