Jeden kroužek je někdy málo, čtyři už jsou moc

Sport, nebo hudební nástroj? Nejlépe oboje a taky ještě něco, co dítě baví, plus nějaký jazyk. A když si pospíší z florbalu, stihne potom ještě skauta, aby mělo partu kamarádů a spoustu zážitků. Možná se vám zdá, že ani není v dětských silách to vše stihnout. Přesto takhle vypadá týdenní rozvrh kroužků u lecjakého školáka na prvním stupni. Mnozí rodiče mají pocit, že je vhodné využít maximum volného času dítěte k tomu, aby se vzdělávalo nebo zajímavě trávilo čas. V kroužku je pod dohledem, je to rozhodně lepší než bezcílné potulování se po parku nebo hraní na mobilu u kamaráda.

Najít dítěti kroužek, který ho baví, je v pořádku. Děti by ale měly mít zároveň dost času na odpočinek, na hraní a také na chvíle strávené s rodinou. Obecně se nedá říct, kolik kroužků je pro dítě ideální stav. Každé dítě potřebuje něco jiného – někoho baví hrát celé odpoledne fotbal s kamarády na hřišti, jiný potřebuje hodně času na čtení. Jinak se dítě také unaví na hodině klavíru, jinak na hodinovém tréninku fotbalu. Vždycky je dobré hledat rovnováhu. A pro prvňáky platí: už samotný nástup do školy, nové prostředí, režim a povinnosti jsou pro ně dost náročné samy o sobě. Podle odborníků je v první třídě ideální jeden, nanejvýš dva kroužky. Dítě bude dělat, co ho baví, zároveň mu zbude dost času na chození na hřiště a hraní s kamarády. Víc kroužků může dítě zatěžovat a místo rozvoje schopností se rodič u potomka spíše dočká únavy, nervozity a třeba i špatných výsledků ve škole.

Starší děti na prvním stupni mohou zvládnout 2 až 4 kroužky týdně. Nikdy by ale neměly mít týden rozplánovaný minutu po minutě. Dítě se totiž musí také učit být samo se sebou. Umět si zorganizovat svůj čas, umět si samo najít věci, které ho baví, a samo hledat cesty ke spokojenosti. Pokud mu takový čas chybí, může se to paradoxně negativně projevit v dospělosti – takoví lidé bývají často orientováni na výkon, sami nevědí, co je baví a co je uspokojuje, často potřebují pochvaly a uznání ze strany druhých. Pokud tedy rodiče přestanou dětem plánovat každou minutu jejich života, udělají pro ně mnohem víc.